Brno - Závodil na třech olympiádách a ta čtvrtá mu utekla jen o fous. I tento nezdar urychlil ukončení kariéry Květoslava Svobody. Třicetiletý plavec se ale nemá za co stydět, dokázal totiž nashromáždit přibližně stovku domácích titulů a několik medailí z vrcholných akcí. Dlouhé roky byl nejlepším domácím plavcem. Teď se chystá na starosti rodičovské a trenérské.
Jak moc vás mrzelo to, že jste na olympiádě v Londýně v bazénu chyběl?
Moc jsem to chtěl dokázat. Nejen kvůli sobě, ale i kvůli Kometě Brno, která mi dala vzpruhu po odchodu ze Znojma a také kvůli mému trenérovi, panu Tobiášovi. Chtěl jsem, abychom tam byli spolu, takže to samozřejmě bylo velké zklamání. Je to škoda – chyběly jen tři setiny, což je strašně málo. Na druhou stranu mám rodinu, a tak se moje priority už od plavání přesunuly jinam.
Nedávno se vám narodila dcera Anička. Je souvislost s koncem kariéry náhodná?
Je to takové symbolické. Poslední dva nebo tři roky jsem už na dítě začínal myslet. Profesionální sport je hodně o cestování a já už chtěl být přece jenom víc doma s rodinou. Ideální plán byl opravdu takový, aby až budu končit kariéru, tak tady byla dcera, takže je to takové nostalgické a jsem za to rád.
Bude plavat stejně jako tatínek?
Důležité není, aby dělala plavání, ale aby měla ráda sport celkově a uměla se pohybovat. K všestrannému rozvoji je kromě plavání dobrá třeba gymnastika, takže když ji nějaký sport bude bavit, tak proč ne.
Byl jste na třech olympiádách, to je mezi plavci výjimečné. Které účasti si ceníte nejvíc?
Pohltila mne už olympiáda v roce 2000 v Sydney. Tam mi byla souzená osmnáctka. Bylo mi osmnáct let, skončil jsem osmnáctý a jen osmnáct setin mi chybělo k postupu do semifinále. V roce 2004 jsem dostal možnost, která se neodmítá. Byl jsem vlajkonošem české výpravy, což byla obrovská pocta. Najednou se mluvilo o našem sportu i o mně. Stal jsem se mediální hvězdou, což mi pomohlo taky v kariéře. Získal jsem motivaci posunout se dál. Hry v Pekingu byly zase úplně jiným zážitkem. Poznali jsme, jak se dá dělat sport jiným způsobem. Byly to obrovské a megalomanské hry.
Zcestoval jste kus světa. Kde se plánujete po skončení kariéry usadit?
Jsem znojemský patriot, takže bych rád zůstal na jižní Moravě, kde bych chtěl budovat rodinu i podnikání. Šest let už taky pořádám plavecké kempy pro děti u nás i na Slovensku, takže v tom bych chtěl pokračovat. Chci si také udělat nejvyšší trenérskou třídu, což je otázka dvou až tří let. Potom bych se na trénování vrhnul naplno. Moje technika byla vždycky vytříbená – až dokonalá. Myslím, že dětem mám co dát.
