Brno – Národní centrum tkání a buněk v Brně už dva roky pěstuje za použití nejmodernějších technologií náhradní chrupavky. Jde o jediné centrum svého druhu v České republice. Do přísně izolovaných prostor, ve kterých laboranti umělou chrupavku z tkáně pacienta pěstují, se exkluzivně dostal štáb České televize.
Daniel Havránek celý život aktivně sportoval, nadměrná zátěž ale poškodila jeho chrupavku. Její stav se rychle zhoršoval, teď už mu koleno otéká i při delší chůzi. „Můj lékař mi doporučil tuhle novou metodu. Nebojím se, je sice nová, ale velmi úspěšná. Očekávám, že po operaci se můj stav zlepší,“ doufal před operací Daniel Havránek.
Aktivní sportovec je jedním ze čtyř stovek pacientů, pro které Národní centrum tkání a buněk vypěstovalo umělou chrupavku na míru – stačí odebrat malý vzorek, který pak putuje k brněnským specialistům. „V prostorách laboratoře je chrupavka rozvolněna, jsou z ní uvolněny chrupavkové buňky, tzv. chondrocity, které jsou následně namnoženy na počet, který si pacientův ortoped vyžádal,“ řekla ředitelka Národního centra tkání a buněk Eva Matějková.
Vypěstování dostatečného počtu buněk obvykle trvá dva až tři týdny. V závěrečné fázi se buňky umístí do formičky, ve které vznikne chrupavka požadovaného tvaru. Tu pak laboratoř kurýrem posílá zpátky do nemocnice. Samotná operace není podle lékařů o nic rizikovější než jiné. „Nejobtížnější je odstranění defektu a přesné nalepení vypěstované chrupavky do místa zátěžové zóny,“ popsal lékař Pavel Síma.
V laboratořích, kde rostou chrupavky, se nesmí ani mluvit
Stejně jako metoda jsou unikátní i podmínky, ve kterých chrupavky vyrůstají – laboratoře musí být doslova superčisté. „Prostory musí být zbaveny mikrobiologické zátěže i prachových částic. Vzduch je proto v těchto tzv. čistých prostorách několikrát filtrován,“ popsala Matějková.
Největším rizikem ale není znečištěný vzduch, ale zaměstnanci, kteří na svém těle nežádoucí látky přináší. Uvnitř centra proto platí přísný sanitární řád. Laborantky se musí před vstupem do laboratoří umýt a převléct do speciálního oblečení. „V místnostech s nejvyšší třídou čistoty na sobě musí mít kombinézu, roušku, rukavice a na nohou speciální návleky. Musí se pohybovat velmi pomalu a ani nesmí mluvit. Pokud je to nutné, tak to mluvení musí být velmi pomalé,“ dodala Matějková.
