Praha - Architekt Josef Zítek je označován za nejvýznamnějšího českého architekta 19. století a rovněž patří k nejznámějším architektům v zemi. Zásluhu na tom má především jeho podíl na stavbě pražského Národního divadla. Profesor Zítek nevytvořil pouze tuto budovu, podílel se také na návrhu pražského Rudolfina a jeho stavby byly zrealizovány i v ostatních částech Čech. Angažoval se také v zahraničí. A právě na zakázce Zemské galerie a muzea ve Výmaru, kterou prováděl v letech 1863 až 1868, si Zítek získal mezinárodní renomé. Celý rok 1863 tam osobně řídil stavbu, v dalším roce se však vrátil do Vídně, kde získal stavitelskou koncesi a ještě v témže roce přijal profesorské místo na pražské polytechnice.
V té době již v Praze Sbor pro zřízení českého národního divadla řešil, komu tuto prestižní zakázku zadá. Jelikož veřejná soutěž skončila nezdarem, komise oslovila přímo Zítka. To vzbudilo nevoli některých jeho kolegů, a tak (ačkoli soutěž vypsána nebyla) komise obdržela další dva návrhy. Sbor proto požádal zahraniční experty o posudky, z nichž vyšel nejlépe Zítkův návrh.
V letech 1868 až 1881 tak podle Zítkova návrhu a pod jeho dohledem vyrostla na vltavském nábřeží monumentální novorenesanční stavba divadla. V srpnu 1881 bohužel během dokončovacích prací vyhořela. Zítek se následně dostal do sporu se sborem a odmítl se na přestavbě podílet. Dokončení proto sbor svěřil do rukou Zítkova žáka a spolupracovníka Josefa Schulze.
Zítek nepostavil pouze Národní divadlo
Spolu se Schulzem se Zítek už dříve podílel na další významné pražské stavbě - novorenesančním Rudolfinu. Prestižní soutěž na ojedinělý víceúčelový dům kultury vyhráli údajně i přes to, že porušili zadání. Podle jejich návrhu pak vznikla dle mnoha odborníků jedna z nejkrásnějších staveb devatenáctého století, která předběhla dobu o několik desetiletí.
Zítek ovšem nestavěl pouze v Praze. V Čechách patří k jeho nejvýraznějším realizacím především karlovarská Mlýnská kolonáda z let 1871 až 1881. Podepsán je i pod návrhem hlavní budovy pivovaru v Petrohradu na Lounsku, výletní restaurace u Jindřichova Hradce, bývalé radnice v Humpolci, průčelí školní budovy v Děčíně a je i autorem návrhu náhrobku Karla Havlíčka Borovského a jeho ženy Julie.
Vlastenecká činnost
Ačkoli Zítek mluvil převážně německy, byl považován za velkého vlastence. Po konfliktu v Národním divadle sice přestal pracovat na vlastních návrzích, ale působil jako poradce různých akcí, například dostavby katedrály sv. Víta či úpravy Karlštejna. Především ale vychoval řadu následovníků, vyhledával a podporoval talenty. Též se zasloužil o záchranu mnoha památek.
Poslední desetiletí života trávil převážně na svém zámku a velkostatku Lčovice na Prachaticku, který koupil od tchána. Rok před svou smrtí získal od císaře Františka Josefa I. titul barona. Pochován je v Malenicích, obci u Lčovic.
