Jak se žije v Bílé Vodě, obci na „konci světa“?

Ještě nedávno šla zemská hranice prostředkem kostelní sakristie. Dnes je toto místo na Jesenicku ze tří stran obehnáno Polskem jako poloostrov mořem. Historie Bílé Vody a současnost jejích obyvatel pocházejících ze všech koutů Evropy je v dokumentu Nová zpráva z konce světa zachycena očima dokumentaristy Marka Dušáka. Na filmu s ním spolupracovali scenárista a zároveň starosta Bílé Vody Miroslav Kocián a dramaturg Vladimír Štvrtňa. Uvedeme na ČT2 v neděli 20. dubna v 16:10 hodin.

Tato odlehlá výspa poblíž polských hranic zažívala už od poloviny 18. století dlouhé období zásadních zvratů. Střídaly se vlivy rakouské, polské, německé a po odsunu většinového obyvatelstva po 2. světové válce sem přišli Češi a Slováci, ale také noví obyvatelé migrující z různých koutů Evropy. Mezi „cizince“, kteří se tady také pokoušeli nalézat nový smysl života nebo alespoň klidné ústraní, patřili později také lidé tělesně a duševně handicapovaní nebo lidé bojující s různými závislostmi.

Kulturní a duchovní atmosféru Bílé Vody určovala už od druhé dekády 18. století piaristická kolej. Války o dědictví Rakouské následně rozdělily území a podřídily Slezsko polskému vlivu. Dalším mezníkem bylo odtržení Sudet a po skončení 2. světové války pak vyhnání německého obyvatelstva. Po válce byly hranice opět vytýčeny jinak a po první vlně osidlování pohraničí přišla v 50. letech integrace řádových sester ze zrušených klášterů a řádů do církevních objektů v Bílé Vodě a jejím okolí. Do nich byly umístěny léčebny, v nichž se řeholnice staraly o postižené chovance. Po roce 1989 se řádové sestry vracely zpět do obnovených působišť všude v republice a situace v péči o handicapované se výrazně proměnila.  

V této enklávě bylo vždy přednostním zadáním zajištění obživy pro obyvatele. Ať už byla správa věcí veřejných v jakýchkoli rukou, vždy bylo potřeba podpořit řemeslné a výrobní obory a k nim náležící profese. I tato struktura se po roce 1989 rozpadla a největším problémem je nezaměstnanost. Obec má momentálně tři stovky obyvatel, přičemž ještě v roce 1900 jich bylo čtyřikrát víc. 

Málokdo z dnešních občanů se zde narodil, pracovní příležitosti nejsou skoro žádné. S tím také souvisí už jednou zmiňovaný úbytek obyvatelstva. Přesto se díky tvrdohlavosti několika lidí podařilo nedávno otevřít muzeum Izolace, Internace a Integrace. Tři slova v názvu symbolizují nedávnou historii i nelehké životy svérázných lidí, kteří se z různých důvodů ocitli právě zde. 

Vysílání: neděle 20.4.2014 v 16:10 na ČT2

Načítání...