Vsetín - Jedna z nejpodceňovanějších profesí bojuje o větší úctu veřejnosti, možnost získat kvalifikaci mají konečně i hrobníci. V Česku jich zatím složilo zkoušky patnáct, další dva dnes uspěli ve Velkých Karlovicích na Vsetínsku. Součástí testu byla nejen teoretická, ale také praktická zkouška. I když v Česku vykonává v současné době tuto činnost několik tisíc hrobníků, kvalifikaci z nich nemá téměř nikdo.
Na starém valašském hřbitově jsou hroby těsně u sebe. Pro hrobníka s úkolem postavit bednění je to náročný úkol. Poškodit sousední hrob znamená neúspěch. Štěpán Hamala i Vilibald Thomas už hrobníky jsou, dosud ale neměli potřebnou kvalifikaci. Podobně jako drtivá většina z jejich zhruba tří tisíc kolegů, z nichž ji má kvalifikaci jen patnáct. A podobně jako většina nejsou spokojeni s tím, jak jejich profesi chápe veřejnost. „Hodně lidí si o hrobnících myslí, že jsou to alkoholici a zloději. Tak těm, co si to myslí, chci dokázat, že se to dá dělat i poctivě,“ říká adept na kvalifikaci hrobníka Štěpán Hamala. „Dělají tu práci jako službu pro obec, pro komunitu, takže je potřeba pohled na tuto profesi změnit,“ myslí si duchovní správce farnosti Velké Karlovice Jaroslav Batok.
Ze sta tisíc zemřelých je osmdesát procent zpopelněno. Česko je společně s Velkou Británií v počtu kremací na prvním místě v Evropě. Přesto se u nás hrobník o práci bát nemusí. Pouhým kopáním si sice podle tabulek vydělá méně než dlaždič nebo třeba čistič kanálů, výuční list ho ale posune na kvalifikovanější a lépe placené příčky. „Hrobník manipuluje s nezpopelněnými lidskými ostatky, to je jeho hlavní náplň práce. Eviduje jednotlivé urny s popelem, vykonává rozptyl a vsyp,“ připomíná Tomáš Kotrlý z ministerstva pro místní rozvoj.
Po hodině vysilujícího kopání adepti konečně narazili na lidské ostatky, manipulace s nimi a pieta k zemřelým je dalším kritériem pro posuzování práce hrobníka. Zkouška však skončila až písemným testem. Oba muži i v ní obstáli a potřebný certifikát nakonec získali.
