Ostrava - Do základních škol patří všechny děti, i tělesně nebo mentálně postižené. To je trend, kterým chce jít Moravskoslezský kraj. Mnohé děti s handicapem jsou odkázány jen na speciální školy vzdálené od jejich domova i desítky kilometrů. Jejich vyčleňování je podle sociálních pracovníků diskriminační. Problém je v tom, že většina běžných škol na příchod takových dětí není připravená.
Terezka má špatnou motoriku a poruchu rovnováhy. Eliška těžké tělesné postižení. Jako jedny z mála handicapovaných chodí do běžné základní školy. „Ti rodiče oceňují, že to dítě chodí do školy se svými sousedy, se svými sourozenci,“ říká místopředseda Centra pro rodinu a sociální péči Milan Svojanovský. Většina škol ale na integraci postižených nemá podmínky.
OSN přijala v roce 2006 úmluvu o právech lidí s handicapem. Česká republika je jednou ze zhruba stovky zemí, která ji podepsala. K rovným podmínkám pro všechny se tak zavázala. „Jde i o to, aby to dítě nemělo tu pozici ztíženou například tím, že ještě musí do školy někde daleko dojíždět,“ argumentuje Jaroslava Krömerová z Odboru sociálních věcí MS kraje. Speciální školy bývají vzdálené i30 kilometrů, což je velká zátěž také pro rodiče, kteří tam děti denně vozí autem. „Pokud se integrace dělá v rozumné míře, tak ano, ale určitě bych nesouhlasila s tím, aby se rušily speciální školy,“ vyjádřila se ředitelka ZŠ 1. máje v Havířově Viera Horváthová. Podle ředitelů škol by mělo rozhodnout to, jaké postižení dítě má a co je pro něj výhodnější.
