Belgie – Belgie nemá ani pět měsíců po volbách vládu. Od června se předáci liberárních a křesťanskodemokratických stran snaží sestavit kabinet, ale rozpory v názorech valonských a vlámských politiků na fungování země způsobily, že každé jednání zatím skončilo neúspěchem. V souvislosti s neshodami se objevily i snahy, především vlámských politiků, o rozdělení země.
Ode dne konání voleb 10. června uběhlo už více než 150 dní. Tím byl překonán dosavadní rekord při sestavování vlády. Její ustanovení trvalo v letech 1987/1988 belgickým politickým představitelům 148 dní. Sestavit vládu se vlámským a valonským stranám dosud nepodařilo kvůli rozporům, které vznikají kvůli vymezení hranic jazykových oblastí, právům francouzsky hovořící menšiny ve Vlámsku a přesunu pravomocí z federální úrovně na jednotlivé země.
Za současné nedořešené povolební situace je stále u moci odcházející kabinet liberála Guye Verhofstadta. Předseda vlámské liberální a demokratické strany (VLD) byl premiérem po dvě volební obdobní od roku 1999. V červnových volbách ale získala VLD pouhých 18 mandátů ze 150. Faktickým vítězem voleb se stali křesťanští demokraté (Křesťanská demokratická a vlámská strana - CD&V NVA) s 30 poslaneckými mandáty. V parlamentu by měli také zasednout poslanci jejich sesterské valonské křesťanskodemokratické strany - Reformního hnutí (MR), které má mnoho přívrženců především v Bruselu, s 23 křesly. Poslanecké mandáty získali také socialisté, kteří tvořili minulou vládní koalici společně s liberálním VLD, valonský Demokratický a humanistický střed a extrémně pravicový Vlámský zájem a několik menších stran.
Žádná formace nemá ale v parlamentu tak silnou pozici, aby mohla vytvořit vládu bez podpory ostatních stran. V úvahu přichází více koaličních variant, za nejpravděpodobnější se považuje spojení křesťanských demokratů s liberály.
Belgický král Albert II. oslovil v patové situaci po volbách politického zprostředkovatele, který měl vést jednání s představiteli jednotlivých formací a napomoci k vytvoření koalice pod vedením vítěze voleb, vlámského křesťanského demokrata Yvese Laterma. O sestavení nové belgické vlády ho král požádal v povolební době dvakrát, podruhé koncem července. Na první jmenování Laterme po pěti týdnech rezignoval, protože se mu nepodařilo kabinet sestavit. Ani při současných vyjednáváních nejsou vlámské a valonské strany schopné vyřešit sporné klíčové otázky, a zemi tak po pěti měsících hrozí hluboká krize.
Pokud by jednání o vládě zkrachovala, bylo by třeba vytvořit další možné alternativy. Uvažuje se například o vytvoření vlády národní jednoty, do které by byly zapojeny i strany, které ve volbách prohrály.
V minulých měsících také zesílily debaty o možném úplném rozdělení země. Belgie je konstituční monarchií, od 60. let také federací, kterou tvoří vlámská část na severu a frankofonní valonská na jihu. Hlavní město Brusel je dvojjazyčné. Přibližně 60 procent Belgičanů se hlásí k vlámské, 40 procent k valonské komunitě. Monarchie je od roku 1993 doplněna strukturou tří společenství a tří regionů, přičemž každý z nich má svůj parlament a vládu.
Separatistické tendence posiluje spíše vlámský sever, kterému se nelíbí, že z jeho daní je dotována chudší valonská část. Nicméně podle průzkumů je většina Belgičanů proti sjednocení. Dosvědčuje to i demonstrace za zachování jednoty země, které se účastnily desetitisíce lidí. 21. listopadu pořádají valonští a vlámští studenti z lovaňské univerzity „mazlivou“ demonstraci proti rozpadu státu. Prostřednictvím projevů vzájemnosti chtějí protestovat proti úvahám o rozdělení Belgie.
