Praha – 3. března 1847 se v Edinburghu narodil Alexander Graham Bell; fyziolog řeči proslul jako vynálezce telefonu a gramofonu. Stěžejní snahou, která stála u zrodu telefonu, byla pomoc hluchoněmým. Alexander stejně jako jeho děd a otec učil mluvit hluchoněmé děti. Už za studií na univerzitách v Edinburghu a Londýně se zabýval akustikou, ve snaze nějak pomoci své neslyšící matce. O svůj životní vynález musel svést Bell patentovou válku s Elishou Grayem, který přišel se stejným nápadem a 14. února 1876 ho přihlásil o pouhé dvě hodiny později.
Po emigraci s rodiči do Kanady v roce 1870 začal Bell zkoumat možnosti komunikace za pomoci elektrické energie, ve výzkumech pokračoval i později v Bostonu za finanční podpory tamního právníka Gardinera Hubbarda. Do jeho hluchoněmé dcery a své žačky Mabel se zamiloval a později si ji vzal za ženu. S asistentem Thomasem Watsonem se mu v červnu 1875 podařilo přenášet zvukem vyvolané elektrické signály po drátech mezi dvěma přístroji - sluchátkem a mluvítkem. Začátkem ledna 1876 pak umístili sluchátkový přístroj na půdě a mluvítko si Bell postavil na svůj stůl v přízemí. Věta, kterou pak pronesl do mikrofonu, vstoupila do dějin: „Pane Watsone, prosím, přijďte sem, potřebuji vás tady!“ Za okamžik se totiž po schodech přiřítil nadšený asistent: „Slyšel jsem vás! Funguje to!“
Bell se onoho únorového rána dostal na patentovém úřadě jako pátý na řadu, zatímco chicagský technik Gray pětatřicátý. Jejich vleklý soudní spor skončil vítězstvím Bella, v té době již hodně znechuceného. Každopádně patent USA č. 174.465 na telefon, vůbec nejvýnosnější, jaký kdy byl podán, získal on. Přitom Elisha Gray byl profesionální vynálezce, který během života získal přes 70 patentů na své objevy. Ten největší mu ale utekl. Svému soupeři nikdy neodpustil a léta se snažil přesvědčit soudy, že mu Bell vynález ukradl. A to ještě netušil, že jen licenční poplatky během prvních dvaceti let vynesou jeho rivalovi sto milionů dolarů!
Cesta k prosazení převratného přístroje se však jednoduchostí nevyznačuje. Když svůj přístroj nabízel americké a britské vládě, od britského poštovního úřadu se dozvěděl, že Američané snad takovou věc potřebují, ale Angličané předávají zprávy pomocí malých chlapců, kteří přenášejí listiny mezi adresáty. Marně na světové výstavě ve Filadelfii mluvil do svého trychtýřku. Pak ale náhodou šel kolem brazilský císař a vše se rázem změnilo. „Bože, ono to mluví!“ zvolal v úžasu don Pedro II. a jeho výkřik spustil vlnu zájmu o Bellův aparát.
Do dvou let fungovala první telefonní centrála v New Havenu, v roce 1892 následovala její první automatizovaná sestra v La Porte v Indianě. Do techniky telefonování se od Bella osobně nechala zasvětit dokonce britská královna Viktorie.
Bellovi scházelo vzdělání ve fyzice. Zakladatel americké firmy Bell Telephone dosáhl úspěchu díky příslovečné skotské houževnatosti. Slavný vědec se ale zabýval i jinými výzkumy. V roce 1909 jako první na území Kanady vzlétl ve vlastnoručně konstruovaném letadle. Přišel i s koncepcí přenosu zvuku pomocí optických vln, vynalezl mikrofon a zkonstruoval gramofon. Když pak v srpnu 1922 ve věku 75 let zemřel, umlkly na minutu všechny telefony ve Spojených státech. Byly to jeho „technické děti“, protože sám žádné neměl.
