Dnes ráno se Brusel probudil do série teroristických útoků. První se mi objevila krátká informace na telefonu o výbuchu na letišti Zaventem a následovala smršť zpráv a telefonů od rodiny a známých. Všichni jsme netrpělivě sledovali, co se bude dít dál, ale věřili jsme, že situace výsledně nebude vážná a že se útoky obejdou bez obětí.
Blog z Bruselu: Telefonáty od rodiny mi možná zachránily život, přes Maalbeek jezdím každý den
- 22. března kolem úterní osmé hodiny ráno (SEČ) došlo na bruselském letišti Zaventem ke dvěma výbuchům v odletové hale. Následně se ozvala exploze také na stanici metra Maalbeek v centru města nedaleko evropských institucí.
- Zemřelo 32 lidí a tři atentátníci, dalších více než 300 lidí bylo zraněno.
- K útokům se přihlásila organizace Islámský stát, která podle egyptských zdrojů vyjádřila odhodlání spáchat další útoky. Na útocích se podíleli dva bratři El Bakraouiové – jeden z nich zabíjel na letišti, zatímco druhý v metru – a už dříve sledovaný radikál Nadžim Laachraoui.
Zpočátku vše vypadalo, že Bruselu města se útoky netýkají a že je vše pod kontrolou, tudíž jsem se vydala do práce. Ve chvíli, kdy jsem vcházela do stanice metra v centru Bruselu, přišla zpráva od kamaráda, že pravděpodobně došlo k dalšímu výbuchu v metru v těsném sousedství Evropského parlamentu. Popsal, že v hlavní přestupní stanici bruselského metra Art-Loi, kde právě byl, vypukla panika, lidé s křikem utíkali z metra ven a nikdo nevěděl, co se děje a co má dělat.
Riziko dalších útoků v tu chvíli bylo bezprostřední a další nastražená bomba mohla být kdekoliv. Bylo jasné, že jsme svědky další série teroristických útoků podobné těm v Paříži na konci loňského roku. V samotném metru v centru v tu chvíli byla velmi napjatá atmosféra, všichni lidé stáli se svými mobilními telefony a snažili se zjistit, co se děje.
Najednou se z reproduktorů ozvala zpráva, že policie okamžitě uzavírá metro a vyzývá všechny lidi, aby v klidu opustili stanici a odešli do bezpečí. Beze slova jsme se zvedli a začali odcházet, nicméně do stanice stále přicházeli noví a noví lidé, spousta cizinců, matek s kočárky, spousta těch, kteří ani nevěděli, co se děje. Zůstala jsem tedy stát u vchodu a informovala přicházející o tom, že stanice je zavřená a že metro nejezdí.
Telefony byly hluché
Hlavou mi akorát běžela myšlenka, že přes onu stanici metra Maalbeek, kde před malou chvílí došlo k výbuchu, jezdím každý den a že kdyby mě nezpozdily telefonáty, tak se v době výbuchu budu pohybovat pravděpodobně někde v těch místech. Další myšlenka byla na kolegy v práci. Pracuji na univerzitě u velké nemocnice, jen pár kilometrů od letiště Zaventem. S nikým se nešlo spojit, telefony byly hluché.
V tu chvíli už v centru Bruselu vznikal čím dál větší chaos, lidé pobíhali z místa na místo a snažili se dostat co nejaktuálnější informace. Autobusy zůstávaly ve svých výchozích stanicích a plnily se lidmi, kteří se snažili dostat pryč z centra, lidé na ulicích neúspěšně zkoušeli zavolat svým známým. Na pravidelném úterním trhu na Place Anneessens trhovci debatovali, zda mají se stánky zůstat, nebo trh zavřít.
Poloprázdná stanice metra a všichni v ruce drží telefony
Po několika destíkách minut jsem se rozhodla vrátit domů. Dovolala jsem se i do práce a s úlevou zjistila, že jsou všichni v pořádku, po necelé hodině jsme dostali i poslední zprávu od našeho kolegy, že i on je v pořádku doma, že byl také v metru v době evakuací a nepodařilo se mu s námi spojit dřív.
V současné chvíli, v poledne, mám informace o naprosté většině svých známých, že jsou v pořádku, uposlechli jsme výzvu bezpečnostních složek a zůstáváme buď doma, nebo na pracovištích a čekáme, co se bude dít dál. Nejezdí hromadná doprava, velké ulice Bruselu jsou zavřené, nikdo nepracuje, všichni sledují aktuální dění. Myslím na všechny oběti a pevně věřím, že ani po těchto otřesných událostech se Belgie neponoří do atmosféry strachu, ale že se všemu postavíme čelem a život bude pokračovat dál jako dřív.
Po ukončení doktorského studia na Masarykově univerzitě v Brně v roce 2014 se přestěhovala do Bruselu, kde pracuje jako výzkumná pracovnice na Katolické univerzitě Louvain v oboru molekulární a buněčné biologie.
Eva Majerová