Dnes ráno se Brusel probudil do série teroristických útoků. První se mi objevila krátká informace na telefonu o výbuchu na letišti Zaventem a následovala smršť zpráv a telefonů od rodiny a známých. Všichni jsme netrpělivě sledovali, co se bude dít dál, ale věřili jsme, že situace výsledně nebude vážná a že se útoky obejdou bez obětí.
- 22. března kolem úterní osmé hodiny ráno (SEČ) došlo na bruselském letišti Zaventem ke dvěma výbuchům v odletové hale. Následně se ozvala exploze také na stanici metra Maalbeek v centru města nedaleko evropských institucí.
- Zemřelo 32 lidí a tři atentátníci, dalších více než 300 lidí bylo zraněno.
- K útokům se přihlásila organizace Islámský stát, která podle egyptských zdrojů vyjádřila odhodlání spáchat další útoky. Na útocích se podíleli dva bratři El Bakraouiové – jeden z nich zabíjel na letišti, zatímco druhý v metru – a už dříve sledovaný radikál Nadžim Laachraoui.
Zpočátku vše vypadalo, že Bruselu města se útoky netýkají a že je vše pod kontrolou, tudíž jsem se vydala do práce. Ve chvíli, kdy jsem vcházela do stanice metra v centru Bruselu, přišla zpráva od kamaráda, že pravděpodobně došlo k dalšímu výbuchu v metru v těsném sousedství Evropského parlamentu. Popsal, že v hlavní přestupní stanici bruselského metra Art-Loi, kde právě byl, vypukla panika, lidé s křikem utíkali z metra ven a nikdo nevěděl, co se děje a co má dělat.
Riziko dalších útoků v tu chvíli bylo bezprostřední a další nastražená bomba mohla být kdekoliv. Bylo jasné, že jsme svědky další série teroristických útoků podobné těm v Paříži na konci loňského roku. V samotném metru v centru v tu chvíli byla velmi napjatá atmosféra, všichni lidé stáli se svými mobilními telefony a snažili se zjistit, co se děje.
Najednou se z reproduktorů ozvala zpráva, že policie okamžitě uzavírá metro a vyzývá všechny lidi, aby v klidu opustili stanici a odešli do bezpečí. Beze slova jsme se zvedli a začali odcházet, nicméně do stanice stále přicházeli noví a noví lidé, spousta cizinců, matek s kočárky, spousta těch, kteří ani nevěděli, co se děje. Zůstala jsem tedy stát u vchodu a informovala přicházející o tom, že stanice je zavřená a že metro nejezdí.
Telefony byly hluché
Hlavou mi akorát běžela myšlenka, že přes onu stanici metra Maalbeek, kde před malou chvílí došlo k výbuchu, jezdím každý den a že kdyby mě nezpozdily telefonáty, tak se v době výbuchu budu pohybovat pravděpodobně někde v těch místech. Další myšlenka byla na kolegy v práci. Pracuji na univerzitě u velké nemocnice, jen pár kilometrů od letiště Zaventem. S nikým se nešlo spojit, telefony byly hluché.
V tu chvíli už v centru Bruselu vznikal čím dál větší chaos, lidé pobíhali z místa na místo a snažili se dostat co nejaktuálnější informace. Autobusy zůstávaly ve svých výchozích stanicích a plnily se lidmi, kteří se snažili dostat pryč z centra, lidé na ulicích neúspěšně zkoušeli zavolat svým známým. Na pravidelném úterním trhu na Place Anneessens trhovci debatovali, zda mají se stánky zůstat, nebo trh zavřít.
Po několika destíkách minut jsem se rozhodla vrátit domů. Dovolala jsem se i do práce a s úlevou zjistila, že jsou všichni v pořádku, po necelé hodině jsme dostali i poslední zprávu od našeho kolegy, že i on je v pořádku doma, že byl také v metru v době evakuací a nepodařilo se mu s námi spojit dřív.
V současné chvíli, v poledne, mám informace o naprosté většině svých známých, že jsou v pořádku, uposlechli jsme výzvu bezpečnostních složek a zůstáváme buď doma, nebo na pracovištích a čekáme, co se bude dít dál. Nejezdí hromadná doprava, velké ulice Bruselu jsou zavřené, nikdo nepracuje, všichni sledují aktuální dění. Myslím na všechny oběti a pevně věřím, že ani po těchto otřesných událostech se Belgie neponoří do atmosféry strachu, ale že se všemu postavíme čelem a život bude pokračovat dál jako dřív.
Po ukončení doktorského studia na Masarykově univerzitě v Brně v roce 2014 se přestěhovala do Bruselu, kde pracuje jako výzkumná pracovnice na Katolické univerzitě Louvain v oboru molekulární a buněčné biologie.
