Oslo - Během druhé světové války spočívala německá námořní síla hlavně v ponorkách. Proslulé „vlčí smečky“ se proháněly Atlantikem a způsobovaly spojeneckému obchodnímu loďstvu vážné ztráty. Stejně nebezpečné ale bylo i německé hladinové loďstvo. Ocelové kolosy jako Admiral Graf Spee, Scharnhorst či Bismarck sice postupně klesly ke dnu, ale Kriegsmarine zbyla ke konci války ještě jedna velká válečná loď - Tirpitz.
Potopení německé válečné lodi Tirpitz
Kdysi pyšná loď sice už jen málokdy opouštěla bezpečí norských kotvišť, přesto ale zůstávala hrozbou pro spojenecké konvoje směřující do Sovětského svazu. Po mnoha útocích šel i Tirpitz 12. listopadu 1944 ke dnu, když na něj ve fjordu Tromsö zaútočilo 30 bombardérů Royal Air Force. V letech 1948-1957 byl vrak lodi částečně sešrotován a znovu použit, část však leží dodnes na norském dně, kde byla loď na sklonku války potopena.