Dreyfusova aféra začala nenápadně

Paříž - Nenápadně začala 15. října 1894 největší francouzská politická aféra konce 19. století. Mladý důstojník generálního štábu Alfred Dreyfus, který byl židovského původu, byl tehdy obviněn z vlastizrady, kdy údajně předal německému vyslanectví kopie pěti tajných dokladů o činnosti generálního štábu. Kapitán Dreyfus sice od začátku vinu popíral a důkazy proti němu byly falešné a zmanipulované, přesto byl už v prosinci téhož roku odsouzen na galeje a k doživotnímu vyhnanství na Ďábelských ostrovech.

Procesem s Dreyfusem, který tehdy ve Francii vyvolal silné protižidovské nálady, se ale aféra teprve rozbíhala. V březnu 1896 se objevily důkazy o Dreyfusově nevině, vedení armády ale nechtělo připustit své pochybení a skutečný pachatel byl začátkem ledna 1898 zproštěn obvinění. Nedlouho poté se ale do případu vložil spisovatel Emile Zola. Ve slavném článku J'accuse (Žaluji), který vyšel v pařížském časopisu L'Aurore, se vášnivě zastal Dreyfuse a rozsudek označil za „hanbu Francie“.

Po Dreyfusovi byl zatčen i spisovatel Émile Zola

Článek vyvolal skandál a Zola byl kvůli němu odsouzen na rok vězení a pokutě (raději se uchýlil do londýnského exilu), přinesl ale naději Dreyfusovi. V novém procesu byl ale kapitán znovu odsouzen na deset let, tentokrát mu nicméně udělil prezident milost. Zcela rehabilitován byl Dreyfus až v červenci 1906 a zemřel v hodnosti plukovníka v polovině 30. let. Zola se už jeho očištění nedočkal, zemřel v září 1902. 

Společenské důsledky Dreyfusovy aféry

Důsledkem Dreyfusovy aféry bylo značné omezení vlivu armády, která se tak dostala pod větší kontrolu veřejnosti a církve. Následně vše vyústilo až v konec římskokatolického náboženství jako státního náboženství ve Francii v roce 1905. Aféra také významně změnila klima ve francouzské společnosti popularizací republikánských demokratických hodnot. Díky aféře došlo ovšem také k nárůstu příznivců nedemokratické pravice, která však ve Francii, na rozdíl od Německa nebo Itálie, nikdy nezískala dominantní podporu veřejnosti.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Archiv

Válka na Blízkém východě minutu po minutě: říjen 2023

1. 12. 2023

Za smrt pacientky ve zlínské nemocnici může personál, konkrétního viníka ale policisté nenašli

Krajská nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně pochybila při endoskopickém výkonu, po kterém jedna pacientka zemřela a jedna byla těžce zraněna. Podle policie selhal zdravotnický personál, když zaměnil sterilní látku za desinfekci. Konkrétního viníka se ale nepodařilo najít a kriminalisté tak případ odložili. Informovala o tom mluvčí zlínské policie Monika Kozumplíková. Nemocnice je v současnosti vyšetřována také kvůli nákaze pacientů a personálu salmonelózou – celkem onemocnělo 68 lidí.
16. 1. 2020

Před 30 lety se snídalo u Mitterranda. Husák musel počkat, přednost dostal Havel

Za tradiční prvenství Francoise Mitterranda bývá považován fakt, že se stal prvním socialistickým prezidentem v dějinách Francie. Výrazná osobnost evropské politiky 20. století má ovšem význam i pro dějiny české, potažmo československé – Mitterrand byl totiž prvním západním státníkem, který před rokem 1989 jednal s představiteli tuzemského disentu, a postavil je tak téměř na roveň Husákovy a Jakešovy nomenklatury.
9. 12. 2018

Ferdinand Peroutka. Muž střední cesty, kterou zavály dějiny

Novinář Ferdinand Peroutka, nejzvučnější hlas české názorové publicistiky 20. století a břitký kritik nacistické i komunistické totality, označil svého předchůdce Karla Havlíčka Borovského v dobrém slova smyslu za muže střední cesty. On sám jím byl také - jen mu ji zavály dějiny. Od jeho smrti právě uplynulo čtyřicet let.
25. 2. 2015Aktualizováno20. 4. 2018
Načítání...