Podle válečného stratéga Stephena Biddleho se Rusko dopouští na Ukrajině spousty chyb, které jsou důsledkem toho, jak zastarale funguje armáda, ale i toho, jak moc podléhá osobnímu vlivu chybujícího vůdce Vladimira Putina, který sám určuje strategické cíle války.
Vedení moderní války je podle Biddlea, který patří k světově uznávaným vědcům, již se zabývají konvenčním vojenstvím, pro útočníka extrémně složité. Zatímco v minulosti byly některé prvky útoku proveditelné, technologie bojiště proměnily.
„Útočník ve válce činí v zásadě dvě klíčová rozhodnutí. Za prvé, na jak široké frontě chce postupovat. Preferuje co nejužší frontu útoku, v praxi je ale nutné zajistit, aby zásobovací jednotky nebyly přímo ostřelovány protivníkem. To vede k tendenci rozšiřovat osu útoku. Za druhé, útočník volí rychlost postupu. Určitě by rád postupoval co nejrychleji, jenže to s sebou nese extrémní rizika,“ nastiňuje vědec.
Rychlý postup v řádu desítek kilometrů denně si totiž žádá využití sevřených a velkých formací útočících přes otevřené prostory. „Jenže podobné masové útoky, není-li obránce extrémně slabý, jsou na moderním bojišti sebevraždou,“ zdůrazňuje lektor z Kolumbijské univerzity.
Obránce lze při těchto operacích sice výrazně oslabit údery dělostřelectva nebo letectva, ty ale mají velmi často jen dočasný efekt, pokud se vůbec kýženého cíle podaří dosáhnout. Podle taktiky a strategií, které nereagují na vývoj palebné síly, mobily i informační války, se tudíž dobře pozná, jak moderní vojenství daný stát má. Aktuální ruská ofenziva to ilustruje.
„Rusko má tendenci málo investovat do logistiky. Jejich předpoklad, který se datuje od druhé světové války, byl, že až jejich aktuální bojové síly vyhoří, prostě je nahradí. A když jim dojdou zásoby a lidi, pošlou další. Prostě je stáhnou a nahradí někým jiným. A pokud je tohle váš model boje, pak máte tendenci neinvestovat do spousty náklaďáků, zásob a logistiků, protože si myslíte, že bojové jednotky jsou prostě nahraditelné,“ říká Biddle.
Konflikt zpomaluje
Složitost válečné operace je podle něj extrémní a laik si jen těžce dokáže představit, kolik proměnných a také nevypočitatelných faktorů se při ní objevuje, přičemž velitelé je musí předvídat a pružně reagovat. Sebemenší chyba nebo špatný odhad se mohou projevit jako katastrofa, která stojí lidské životy i území.
Biddle vysvětluje: „Rychlost útoku říká, kolik taktik krytí můžete použít. Protože když nechcete být jako útočník exponovaný, tak vás to stojí čas. Pokud jedete mimo silnice, nejste tak rychlí. Pokud nasadíte pěšáky, nikdo nemůže postupovat rychleji než ten pěší voják. Pokud chcete používat děla, tak je musíte připravit. Všechny tyto techniky, které snižují počet vašich mrtvých, vás stojí čas. A proto nikdy nikdo ve válce nepostupuje tak rychle, jak jedou jeho vozidla.“
Ze stejného důvodu není možné prostě nasednout do tanků a zamířit si to plnou rychlostí k cíli. Současně ale k územním a strategickým ziskům nevede ani pasivita. „Ta správná volba, abyste zabral co největší možné území, je někde mezi tím. A čím víc smrtící jsou zbraně, které na vás míří, tím víc se potřebujete krýt, pokud chcete přežít. A krytí vás stojí víc přípravy,“ popisuje válečný stratég.
„Nejlepší kompromis mezi rychlým pohybem, kde jste hodně exponovaný, nebo velmi pomalým pohybem, kde zase nejste skoro exponovaný vůbec, se posouvá stále víc k tomu druhému pólu. Takže se fronta pohybuje stále pomaleji, protože být exponovaný je čím dál víc smrtící. Horní bod na té křivce se posouvá stále víc doleva. Rychlost útoku se postupně zpomaluje,“ vysvětluje vědec, proč se válečné operace na Ukrajině stále zpomalují.
Dělo bez munice je jen trubka
„Jednu věc si lidé často neuvědomují – jak logisticky strašně náročná je moderní válka. Moderní válka spotřebovává obrovské množství zdrojů. Máte palivo, munici, náhradní díly… Spotřebovávají strašně moc věcí obrovským tempem. Takže skoro vždycky, minimálně na Západě, máte víc lidí na straně podpory než těch, kteří reálně střílejí,“ zdůrazňuje Biddle.
V intenzivní mechanizované válce, která nyní probíhá na Ukrajině, je podle něj jenom to, aby všichni měli dost munice, obrovská logistická operace. Každý den se tam vystřílejí tisíce tun munice, která se musí doplnit. A zejména Rusko má spotřebu munice ve srovnání s jinými armádami opravdu vysokou – zejména kvůli tradici velké palebné převahy a nepřesnosti střelby.
„Je to klišé, ale zbraně nezabíjejí, munice zabíjí. Dělo, které nemá munici, to je jenom kovová trubka. A oni spotřebovávají munici šíleným tempem. A dělo, když k němu nemáte munici, vás akorát brzdí,“ ozřejmuje expert.
„Lidé se většinou soustředí na takové ty věci jako stíhačky, nebo rakety země-vzduch s dlouhým doletem, protože vypadají hrozně impozantně. Ale jenom dodávat dost dělostřeleckých nábojů, aby mohli ukrajinští dělostřelci dobře střílet, to je podle mě důležitější. Je to méně vidět, je to méně zajímavé, ale je to důležitější a vlastně těžší,“ vysvětluje válečný stratég.
Putin umí jen eskalovat, může zkusit něco divokého, míní Biddle
Ani munice ale není všechno – válka si totiž vyžaduje i jinou podporu, mnohdy nehmotnou. „Když vnímáte válku jen jako fyziku, inženýrství, pak získáváte velmi nepřesná očekávání toho, jak se může vyvíjet. Pak to vede k tomu, že očekáváte, že Rusové velmi rychle ovládnou mnohem menší a mnohem méně zásobenou Ukrajinu. Ale když vnímáte válku jako sociologický fenomén, víte, že tam dochází ke klíčovým interakcím mezi materiálem a lidmi,“ upozorňuje Biddle.
Zásadní roli v tom podle něj mají vůdci zemí. Zejména vliv vládce Kremlu Putina je na válečném konfliktu na Ukrajině hodně vidět, míní Biddle s tím, že nejpatrnější je to v reakcích na neúspěchy na bojištích.
„Historicky takhle Putin vždycky fungoval. Když se mu něco nedaří, tak tam toho pošle dvakrát tolik. On nikdy nevycouvá, vždycky eskaluje. A jedna možná trajektorie, jak by se to mohlo dál vyvíjet, je to, že Putina to stále víc stojí politicky, doma v Rusku, protože žádné výsledky nemá, žádnou přehlídku v Moskvě opravdu dělat nemůže. Možná se rozhodne, že než by riskoval, že se mu to doma rozpadne pod rukama, tak udělá to, čemu politologové říkají pokus vstát z mrtvých,“ nastiňuje Biddle z Kolumbijské univerzity.
To podle něj znamená, že někde jinde hodně zariskuje, a pokusí se tak o nějakou divokou eskalaci konfliktu, která se nedá předvídat.
„Třeba zaútočí na letiště v Polsku nebo na Českou republiku. Použije jadernou zbraň. Tohle by mohlo vytvořit hrozbu ještě větší eskalace. A tahle eskalace by přímo poškodila NATO a zatáhla NATO do války, ze které by se mohla stát jaderná válka,“ zamýšlí se nad variantami vývoje stratég.
Západ to zatím zvládá dobře
Právě takovým krokem by dle jeho slov mohl Putin přesvědčit Západ, aby stáhl svou podporu Ukrajině a tím způsobem by se mu konečně podařilo uspět. „To je jeden možný scénář, který působí celkem realisticky, vzhledem k tomu, že aktuálně je tam patová situace a Putina to něco politicky stojí. Že by se pokusil zkrátka Západ zastrašit. A myslím, že většina z nás je překvapená, že to ještě pořád neudělal,“ doplnil vědec.
Na otázku, jak vidí úspěšnost stran v konfliktu na Ukrajině, Biddle odpovídá: „Já myslím, že zatím to Západ zvládá docela dobře. A Putin neuvěřitelně špatně. Na Západě bývala před invazí taková fascinující tendence vnímat Putina jako geniálního stratéga. A že my na Západě jsme takoví neschopní a politicky omezení, prostě amatéři, ale Putin, ten hraje trojrozměrné šachy a je dvacet tahů napřed,“ vzpomíná akademik, „ale tahle válka ukázala, že kvalita strategického rozhodování na Západě a v Rusku je někde úplně jinde.“
Západu se podle něj daří o hodně lépe, a to přes řadu chyb a omylů, jichž se dopustil a dopouští. „Není to dokonalé, ale v příšerných rozhodnutích zcela jednoznačně vede Vladimir Putin a jeho rozhodnutí napadnout 24. února Ukrajinu,“ je přesvědčen Stephen Biddle.
