Česká společnost se podle odborníka na psychologii epidemií a katastrof Jana Vevery brzy dostane v souvislosti s uprchlíky z Ukrajiny do fáze deziluze. Ta je jednou z fází vyrovnávání se s každou katastrofou, řekl na odborné konferenci Racionální přístupy ke covid-19, kterou pořádá Akademie věd ČR. Vevera je přednostou Psychiatrické kliniky Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Plzeň.
Společnost brzy zachvátí deziluze z uprchlické situace, varuje psycholog
Vevera upozornil na tendence na sociálních sítích i mezi lidmi, kteří už zpochybňují nutnost pomoci ukrajinským uprchlíkům například proto, že mají mobilní telefony a čisté kvalitní oblečení nebo přijeli autem. „Společnost se brzy dostane do fáze deziluze. Tu známe i z covidu,“ dodal. Podle něj je třeba připomínat, že na Ukrajině lidé platí krví, kdežto naše společnost „jen“ penězi.
Odpověď na jakoukoliv katastrofu, ať už válku na Ukrajině, či pandemii covidu-19, typicky podle Vevery zahrnuje fázi přípravy, která je různě dlouhá podle typu katastrofy. Při zemětřesení jde o minuty, při vlně tsunami o hodiny. Od začátku války na Ukrajině do začátku uprchlické vlny měla Česká republika řádově dny.
Následuje fáze přímého dopadu, kdy je podle něj klíčové rychlé a zodpovědné rozhodování podle plánu z fáze přípravy. Důležité je také dbát na prevenci paniky. Nadchází několikadenní heroická fáze, kdy dochází k velkým činům. V době covidu-19 zmínil například dary ethanolu od výrobců alkoholu, ze kterých se pak vyráběla dezinfekce.
Po idyle přichází vyčerpání
Maximálně několik týdnů podle teorie trvá fáze idylická. Zatímco jednotlivci mohou reagovat na stres v prvních dnech po tragédii popřením, vztekem, smutkem či beznadějí, na společenské úrovni je to naopak. Postižené komunity se semknou, mobilizují své vnitřní rezervy, vznikají finanční sbírky a zapojují se dobrovolníci. V době epidemie covidu-19 pro ni bylo typické šití nedostatkových roušek.
Podobné je to i v současné krizi na Ukrajině, kdy lidé i firmy darovali do peněžních i materiálních sbírek na pomoc válkou stíhané zemi i uprchlíkům v tuzemsku už řádově miliardy korun. Další lidé pak nabízejí příchozím uprchlíkům zdarma ubytování.
Na fázi heroickou a idylickou podle Vevery s odstupem týdnů až měsíců navazuje fáze deziluze, pro niž je charakteristická vysoká míra frustrace, hledání viníků a šíření konspiračních teorií. V době epidemie koronaviru se tato fáze promítla například v neochotě k očkování.
Zpravidla tato fáze nastupuje do dvou měsíců a může trvat měsíce až tři roky. Po čase opadá zájem médií, politiků i dalších autorit. Jednotlivci si uvědomují své limity i limity dostupné pomoci. Lidé mohou zažívat pocity opuštění, zklamání, hněvu, frustrace i další negativní reakce na dlouhodobý stres, jako je fyzické vyčerpání nebo konflikty v komunitě.
Pandemie a válka
Podle Vevery, který svou přednášku koncipoval zejména jako poučení z epidemie covidu-19, je na místě v těžkých časech od vlády požadovat empatické poskytování pravdivých informací, prokázání kompetentnosti a představení plánu řešení včetně přiznání očekávaných ztrát. Od lokálních politiků pak srozumitelný plán řešení, rychlé rozhodování a jasnou a střízlivou komunikaci.
Odborníci by pak měli poskytovat informace založené na důkazech a datech. „Bylo to velké selhání, co jsme my jako odborníci předváděli,“ řekl k vystupování v době epidemie. Z vědeckých prací by se podle něj i do mediálních vystoupení měl přenést důraz na data a metodiku dosahování výsledků.
Lidé sami by podle něj měli převzít kontrolu nad tím, co mají ve své moci, jako je denní řád, fyzická aktivita a filtrování informací. „To, že trávíme čas na sociálních sítích v době krize, je normální, protože se snažíme snižovat nejistotu. Když si na sebe každý den pustíme deset hodin poplašných zpráv, tak prostě nemáme nárok se klidně vyspat,“ dodal.