Paul Thümmel byl v tuzemské válečné historii možná nejznámějším dvojitým agentem. České zpravodajské službě předával informace o nacistických plánech a nechal si za to štědře platit. Podle některých historiků se ovšem jeho význam zveličuje, ačkoliv české straně dodával i informace o zrádcích v jejich vlastních řadách. Od Thümmelova narození uplynulo 15. ledna přesně 120 let.
Dvojitý nacistický agent inkasoval od českého odboje statisíce. Pravou totožnost utajil až do konce války
Paul Thümmel se narodil 15. ledna 1902 v Neuhausenu v Podkrušnohoří a vyučil se pekařem a cukrářem. Už v mládí ho nadchla myšlenka národního socialismu, a proto se v roce 1927 přihlásil do Hitlerovy nacistické strany NSDAP.
V očích pozdějších spolupracovníků měl díky tomu image „starého bojovníka“, věrného nacisty, který do partaje vstoupil už před vítěznými volbami v roce 1933. Tito členové partaje byli obecně považováni za ty nejstálejší a nejspolehlivější.
Dopis, kterým Thümmel nabízel českým zpravodajcům spolupráci
V roce 1933 Thümmel začal pracovat pro německou zpravodajskou službu Abwehr v Drážďanech. Jeho úkolem bylo budovat v československém pohraničí agenturní sítě spolupracovníků mezi sudetskými Němci. Už tehdy měl ale zkušenosti i s prací pro ty, proti kterým měl operovat.
„K prvnímu kontaktu s naší zpravodajskou službou došlo v roce 1932. Thümmel žil velmi nákladným životem, měl rád ženy, rozhazoval peníze a dlužil kdekomu. Potřeboval proto získat nějaký zdroj financí, a tak se rozhodl kontaktovat naše zpravodajce a vyměnil s nimi za finanční hotovost některé informace. Po třech schůzkách tuto spolupráci ukončil, zřejmě ve chvíli, kdy pokryl dluhy, které měl,“ vysvětluje badatel Jiří Košař.
Dopis, kterým Thümmel nabízel českým zpravodajcům spolupráci
Přestože mohl Thümmel považovat styky z dvaatřicátého roku za jednorázové zakolísání, které ho nesvedlo z pevně dané cesty národního socialismu, českým zpravodajcům se za pár let ohlásil znovu. A to už velice promyšleně.
„Na generální štáb poslal dopis s oficiální nabídkou, kde přesně uvedl, jaké informace je schopen zajistit a za jakých podmínek. V roce 1937 tak začalo nové kolo spolupráce, kdy už se jeho odměny stupňovaly. Nemáme sice žádné podepsané směnky nebo účty, ale dá se říct, že si velmi dobře vydělal. Podle odhadů na našem odboji inkasoval až statisíce korun,“ vypočítává Košař.
Podle pamětí tehdejšího šéfa československých zpravodajců Františka Moravce Špion, jemuž nevěřili si z jedné ze schůzek odnesl snad až 100 tisíc říšských marek. Moravec také popisuje, že jeho skutečnou identitu neznali. Vedli ho pod krycím označením A-54; Thümmela si cenil jako jeden z nejlepších informačních zdrojů.
„Předával například jména důstojníků a poddůstojníků naší Československé armády, kteří měli údajně spolupracovat s německou zpravodajskou službou. Dodal také jejich kontaktní adresy nebo plány. Často ale předal mapy a dokumenty bez dalšího vysvětlení, takže neměly příliš velkou hodnotu,“ poznamenává Košař.
S Morávkem ze Tří králů se setkával u hrobu rytíře
Po vypuknutí války se zkomplikovala komunikace s českou zpravodajskou službou, a Thümmel se proto rozhodl, že i vzhledem ke svému přesídlení do protektorátu bude komunikovat přímo s místním odbojem.
„Podařilo se mu napojit na odboj přes známou Libuši Hříbalovou. Dostal se tak přes vojenskou odbojovou organizaci Obrana národa až ke skupině Tři králové (tvořili ji Josef Mašín, Josef Balabán a Václav Morávek, pozn. aut.). Kontakt mezi ním a Morávkem pak trval až do roku 1942,“ popisuje badatel.
Jeden z nákresů, které Thümmel odboji předal
Václav Morávek, důstojník československé armády a muž, který tvrdil, že věří v Boha a své pistole, se s Thümmelem několikrát osobně setkal. Ani on ale neznal jeho skutečnou identitu – minimálně o ní neinformoval české zpravodajce. Thümmel před ním vystupoval jako doktor Holm nebo René. Kromě toho, že se scházeli osobně, nechávali si zprávy i v takzvaných mrtvých schránkách po Praze. Jedna byla například na Pohořelci na bývalém vojenském hřbitově přímo u hradeb.
„Schránka byla součástí náhrobku rytíře Wenzela Schipky von Blumenfelda. Thümmel to sem měl blízko, bydlel v domě v dnešní ulici U třetí baterie. Na schůzkách a předání informací se s Morávkem pravděpodobně domlouval i telefonicky,“ dodává Košař. Kromě toho, že odboji informace předával, naopak jiné informace získané touto spoluprací využíval ve svém skutečném zaměstnání. Tam byl díky nim poměrně ceněným pracovníkem, navíc bez stínu podezření. Ale pouze dočasně.
První podezření ještě ustál, pak z něj udělali volavku
I přes Thümmelovy rozsáhlé kontakty a pověst morálně pevného nacisty kolem něj začalo vzrůstat podezření. Gestapo odhalilo informace, ke kterým se čeští zpravodajci dostali, a vědělo, že k nim měl přístup právě Thümmel.
„První podezření, že s Thümmelem není něco v pořádku, se objevilo na přelomu roku 1940 a 1941. Po prvním zatčení a propuštění kvůli nedostatku důkazů se mu ale od sebe podařilo na čas odpoutat pozornost,“ vysvětluje badatel. V kontaktu s Morávkem přitom dál pokračoval.
I přestože to vypadalo, že gestapo už s Thümmelem jako podezřelým z úniku informací nepočítá, bylo to právě naopak.
„V únoru 1942 ho zatkli podruhé, protože gestapo pracovalo efektivně a vyslýchalo i naše bývalé zpravodajce, kteří je přivedli na Thümmelovu stopu. Po zatčení ho převezli na služebnu gestapa do Kladna, protože v Praze měl mnoho přátel. Přivezli tam k výslechu i jeho milenku a některé naše zpravodajce a Thümmela s nimi konfrontovali. Několik dnů odolával, ale pak se přiznal, že spolupracoval s naší českou zpravodajskou službou nad rámec svých povinností,“ dodává Košař.
Jeden z nákresů, které Thümmel odboji předal
Gestapo se poté rozhodlo, že zkusí využít Thümmela k dopadení Václava Morávka. „Hlídali Thümmelův byt a několikrát ho vyslali na schůzku, kde se měl s Morávkem setkat, ale Thümmel se vždycky vrátil s tím, že tam Morávek nepřišel, a vymyslel si nějakou výmluvu. Snažil se, aby Morávka gestapo nedopadlo,“ domnívá se badatel.
Václav Morávek zemřel 21. března 1942 při přestřelce s nacisty u Prašného mostu v Praze. Na plánované schůzce se tam měl sejít možná právě s Thümmelem, místo toho na něj a jeho odbojového spolupracovníka Václava Řeháka už na místě čekalo gestapo.
Konce války se těsně nedožil. Věděl toho příliš
Thümmel už po smrti Morávka z vězení nevyšel. „Na Pankráci, kde ho věznili pod falešným jménem Petr Toman, ho využili k několika procesům proti bývalým spolupracovníkům československé zpravodajské služby. Někdy poté – to nevíme přesně – ho přesunuli do terezínské věznice, kde byl většinu času na samotce a někteří vlivní lidé nad ním stále drželi ochrannou ruku,“ vysvětluje Košař.
Thümmel se svojí druhou manželkou Else
I vlivní lidé ale ztrácejí vliv, zvlášť když se k nim blíží nepřátelská fronta. A to bylo zřejmě osudné i pro Thümmela. „Válku skoro přežil, 20. dubna 1945 ale přišel rozkaz z pražského gestapa, aby ho popravili. Těsně předtím ještě řekl veliteli terezínské věznice Heinrichu Jöckelovi, aby pozdravoval jeho ženu a že on musí umřít, protože toho mnoho ví,“ dodává badatel.
Thümmel zemřel ve věku 43 let. O jeho pravé totožnosti se čeští zpravodajci dozvěděli až po válce, když začali pátrat, proč se agent A-54 v roce 1942 odmlčel.