Nová budova Ústavu anatomie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy stála 170 milionů korun. Vznikala poslední tři roky a studentům medicíny začne sloužit už v tomto semestru. Nabídne jim moderní pitevní sály, nové mrazicí boxy, kádě na těla i nejmodernější nástroje včetně virtuálního pitevního stolu.
Virtuální pitevní stůl i moderní kádě na těla nabízí nová budova ústavu anatomie
Nová budova Ústavu anatomie 2. lékařské fakulty je místem, kam může zamířit tělo dárce, který svoje ostatky věnuje medicíně. Pohřební služba tam přiveze jeho tělo, které se obvykle uloží do mrazicího boxu. „Tady bývá šest až 48 hodin podle potřeby. Teplota v boxu je asi -20 stupňů Celsia,“ popisuje David Kachlík, vedoucí Ústavu anatomie 2. lékařské fakulty UK.
Na pitevním stole se pak provádí takzvaný „nástřik těla“. „Potom co se nastříkne směsí alkoholu, glycerinu a formaldehydu, tak se uloží do kádí,“ doplňuje Kachlík. V každé takové kádi může plavat až pět lidských těl. Uložená v nich jsou obvykle půl roku, ale vydrží bez problémů i několik let. Tkáň se díky balzamovacím látkám zafixuje a mírně ztuhne, to je ideální pro preparace.
Moderní pracoviště
V největší pitevně Ústavu anatomie mají dvanáct stolů, kromě nich jsou tam i specializované nástroje, které se používají pro štípání kostí a žeber nebo řezání mozku. Na operačním sále mají anatomové k dispozici dva operační stoly. Na tělech našich dárců tam mohou zkoušet různé chirurgické zákroky.
Ročně pro výuku budoucích mediků potřebují asi padesát těl. Všechna je věnují dobrovolní dárci, kteří se zapíší do registru 2. lékařské fakulty UK v Motole. Aktuálně je ale těl nedostatek. „Bez toho, že by si studenti sami mohli sáhnout do těla, zjistit, jakou strukturu a konzistenci ty jednotlivé části lidského těla mají, se neobejdeme,“ vysvětluje David Kachlík.
Virtuální pitvy
Takovou zkušenost budoucím lékařům nevynahradí ani nejmodernější technika, jako například virtuální pitevní stůl. Ten zobrazuje libovolné řezy velmi přesvědčivého 3D modelu člověka, ale neumožňuje fyzický kontakt s lidským tělem, bez něhož se žádná práce lékaře neobejde. Uvádí, že „reálná pitva může být v mnohých případech nahrazena nebo velice vhodně doplněna pitevními alternativami. Ty jsou stejně tak atraktivním a zároveň bezpečným didaktickým prostředkem. V současné době mají jednoznačně nejvyšší potenciál počítačové simulace pitev, tedy virtuální pitvy, které svým uživatelům (učitelům i žákům) poskytuji řadu výhod.“
Těmi jsou podle autorů výzkumu úspora času a financí, opakovatelnost provedení, možnost návratu, nezávislost na čase a prostoru, aktuálnost a přesnost. Na druhou stranu však reálnou pitvu nemohou nahradit ve všech ohledech. „Nemohou přímo formovat manuální zručnosti, zprostředkovat kontakt s materiálem a podobně,“ dodávají lékaři.
Náhrada reálných pitev těmi alternativními ale neznamená dle řady studii zhoršení studijních výsledků. Naopak v některých případech si, díky absenci nepříjemných aspektů (krev, zápach) a možnosti opakování, žáci a studenti mohou osvojit potřebné vědomosti a postupy lépe.
