Biologové objevili neznámou šimpanzí kulturu. Liší se nástroji i jídelníčkem

Nový rozsáhlý výzkum ukázal, že v Kongu existuje zatím neznámá kultura šimpanzů, kteří používají jiné nástroje než všechny ostatní šimpanzí skupiny. 

Šimpanzi mají bohatší a různorodější kulturu než jakýkoliv jiný primát s výjimkou člověka. Biology už dlouho fascinuje, že se chování šimpanzů liší podle toho, v jakých oblastech žijí, ale tyto změny mnohdy nevychází přímo z přírodních podmínek.

Například pouze šimpanzi žijící v západní Africe používají dřevěná „kladiva“, jimiž rozbíjí ořechy, a to přesto, že ořechy i odpovídající kusy dřeva existují v drtivé většině prostředí, kde šimpanzi žijí.

Pro přírodovědce jsou tyto rozdíly klíčové. Pomáhají pochopit roli kultury, z níž se mohl vyvinout i homo sapiens.

Vědci už dříve popsali celou řadu kulturních vzorců u různých šimpanzích skupin. Například pro ty žijící ve střední Africe je typické rozbíjení včelích kolonií pomocí dřevěných klacků, pro ty v západní Africe zase používání delších větví pro nabírání řas z vody. Teď etologové představili další šimpanzí kulturu. Ta existuje u poddruhu šimpanze východního, který se vyskytuje v oblasti Bili-Uéré v Demokratické republice Kongo.

Společnou množinu pravidel vědci pozorovali u populace, která žije na území o rozloze asi 50 tisíc kilometrů čtverečních. „Během dvanácti let jsme zde zdokumentovali používání nástrojů na dvaceti místech a shromáždili jsme údaje o jejich výkalech, stravování i spánku,“ uvedl hlavní autor práce Thurston C. Hicks. „Popsali jsme nový soubor šimpanzích nástrojů: dlouhé používané na získávání mravenců Dorylus z mraveniště, krátké na mravence Ponerinae a včely, tenoučké větvičky na mravence Dorylis kohli a silné kopací klacky na vykopávání podzemních včel,“ popsal biolog.

Kromě toho vědci upozornili na několik dalších kulturních rozdílů mezi šimpanzi z Bili-Uéré a odjinud. Rádi totiž vybírají termitiště dvou druhů, jež všichni ostatní šimpanzi v podstatě ignorují. Naopak biliuérští šimpanzi neloví termity Macrotermes muelleri, kteří jsou pro šimpanze odjinud oblíbenou pochoutkou. Ani tím ale rozdíly nekončí: „Našli jsme i důkazy o tom, že rozbíjí velké šneky a želvy o zem. Oba tyto zdroje jsou u šimpanzů novinkou. Navíc si staví velmi často hnízda na zemi,“ uvedl Hicks.

Všichni šimpanzi ve zkoumané oblasti mají stejné zvyky, přesto mezi nimi odborníci našli některé rozdíly. Například primáti žijící v jižní části oblasti méně často používají nástroje na získávání medu ze země, naopak severně od řeky Uele zase využívají delší nástroje na shazování ovoce ze stromů.

„Dnes si občas myslíme, že jsme už objevili všechno, co jde objevit. A je moc milé překvapení najít nové způsoby šimpanzího chování. To nám jasně ukazuje, že jsme ještě zdaleka všechno nezmapovali a že se ještě o přírodě máme co učit,“ říká ekolog Hjalmar Kühl, který na studii spolupracoval.

Podle biologů byl tento výzkum mimořádný svým rozsahem. Mít v dnešním světě možnost studovat deset let tak velkou oblast čisté přírody je zcela výjimečné. „Takové projekty i takové oblasti nutně potřebujeme, abychom pochopili, jak se hmotná kultura šíří mezi velkými zdravými populacemi hominidů,“ dodává Hicks. Bez toho by podle něj nebylo možné pochopit, jak se stali z našich předků v afrických savanách před miliony let lidé.

Šimpanzí věda

Přestože jsou šimpanzi našimi nejbližšími příbuznými, stále toho o nich ještě spoustu nevíme a řadu faktů se o nich člověk dozvěděl teprve v posledních letech. Například až na začátku jednadvacátého století přírodovědci pochopili, jak důležité jsou pro ně jejich „postele“. Jako první to popsali biologové v ugandské rezervaci Toro-Semliki, kteří studovali, z jakých materiálů si tito primáti lůžka vyrábějí. Podrobná analýza popsala 1844 hnízd a ukázala, že asi tři čvrtiny všech postelí jsou vytvořené ze dřeva „železného stromu“, a to přesto, že ten tvoří jen asi 10 procent vegetace na tomto místě.

Jedná se o dřevo, jak jeho název napovídá, velmi odolné, takže u něj nehrozí, že by se při spánku několik metrů nad zemí pod zvířetem rozpadlo. Navíc má větve, které se dají navzájem velice dobře propojovat a provazovat. Výsledkem je nejen extrémně pevné, ale také značně komfortní lůžko.

Vědci upozorňují, že existence lůžka/hnízda/postele je společná jen pro lidoopy. Ostatní primáti spí klasicky na větvích. Co přesně to způsobilo, není jasné. Ví se jen, že někdy před pěti až 23 miliony lety se stalo něco, co přimělo některé tehdejší primáty, aby přestali spát na větvích a přesunuli se na lůžka. Mělo to na ně rozhodně pozitivní dopad. Zřejmě se jim výrazně zlepšila kvalita spánku, a to zase vedlo k vývoji myšlení.

Studie na lidech a orangutanech prokázaly, že čím lepší je kvalita spánku, tím lepší jsou pak intelektuální schopnosti obou druhů. Je tedy možné, že zlepšený spánek vedl k tomu, že lépe vyspaní jedinci druhý den lépe odolávali útokům predátorů nebo snadněji získávali kořist. Vědci však pracují také s opačnou hypotézou: větší mozky zvířat si žádaly lepší a delší spánek.