V pátek přesně ve 23 hodin a 23 minut vstoupí Slunce do znamení Kozoroha, nastane zimní slunovrat a začne astronomická zima. Noc bude na severní polokouli nejdelší v roce, od této chvíle se začínají dny prodlužovat až do letního slunovratu.
Je to bod obratu – astronomického, přírodního, ale pro člověka i kulturně-náboženského. V mnoha kulturách totiž představuje zimní slunovrat den, kdy se znovuzrodí slunce a s ním i lidská společnost. Slunovrat si člověk odpradávna spojuje s oslavou obnovy, plodnosti i okamžiky, kdy se živí mohou setkat s mrtvými.
Datum, kdy slunovrat nastává, není vždy stejné. Zpravidla slunovrat vychází na 21. nebo 22. prosince, výjimečně ale může připadnout i na 20. nebo až 23. prosince. To je ale poměrně vzácné – konkrétně příští slunovrat s datem 20. prosince nastane v roce 2080 a na slunovrat s datem 23. prosince si musí lidé počkat dokonce až do roku 2303.
Slunce je v době zimního slunovratu nejníže nad obzorem a začne se od jižního obratníku zvolna vracet zpět k rovníku. Pozvolné prodlužování dne komentují pranostiky, některé se zachovaly dodnes – například Na Boží narození (25. prosince) o kuří pokročení, Na Nový rok (1. ledna) o slepičí krok, Na Tři krále (6. ledna) o krok dále či Na Hromnice (2. února) o hodinu více.
Doba slunovratu dříve bývala příležitostí k oslavám, v české kotlině ho v době předhistorické slavili už Keltové. Významným svátkem se stal i pro Slovany, kteří slavili zrození mladého boha Slunce – Dažboga neboli Božice. Vše začalo večer před tímto svátkem magickými rituály, které byly zaměřené hlavně na věštění – rozkrajování jablka, házení střevíčku či lití vosku nebo olova se dochovaly dodnes.
Jak dlouhý den nás dnes čeká?
Délka dne ale bude na různých místech Česka odlišná – podle toho, kde se člověk na severojižní ose nachází. Rozdíl se může lišit i více než o čtvrt hodiny. Na jihu v Českých Budějovicích bude den trvat 8 hodin a 13 minut, směrem na sever se pak den zkracuje. Už v Praze je o deset minut kratší a v Liberci den trvá jen 7 hodin a 57 minut.
Dále na sever se pak den zkracuje stále víc až k severnímu polárnímu kruhu – tam dnes slunce nevyjde vůbec. Naopak na jižní polokouli nezapadne slunce ani na polárním kruhu, vrcholí tam totiž polární den.
Problém s Lucií
Slunce ale zapadá později už od svaté Lucie, tedy od 13. prosince, později však vychází, takže se celková doba dne neprodlužuje. Z toho vychází také dodnes používané úsloví „Lucie noci upije, ale dne nepřidá.“
Slunce ale ještě dál vychází později a později – a to až do 31. prosince. To je den, kdy vychází z celého roku nejpozději. Proto Lucie noci upije, ale ráno dne nepřidá. Ráno se začne den prodlužovat až od 1. ledna.
Za takovou nerovnost může oběh Země kolem Slunce. Země totiž neobíhá po kružnici, ale po mírné elipse, a proto ani pohyb není plynulý. Když je Země blíž ke Slunci, obíhá rychleji, a naopak když je dál, putuje vesmírem pomaleji.
Během prosince se Země nachází v přísluní – tedy nejblíže Slunci, a oběh je proto nejrychlejší. Dokonce tak rychlý, že než se Země stihne otočit kolem své osy, urazí vesmírem 2 616 000 kilometrů. A to už je vzdálenost, kdy Slunce oproti Zemi změní svou polohu a za 24 hodin tak z pohledu pozorovatele na Zemi není přesně na svém místě. Proto slunce zapadá později a později, přestože den se zkracuje.
