Indický stát Gudžarát na západě země je rozdělený Kačským zálivem. Ten měří 180 kilometrů a je pozoruhodným místem, jehož pobřeží lemují mangrovy a v jehož vodách žije spousta vzácných druhů ryb. Když se tam ale dostane poprvé nějaký cizinec, může uvidět v moři plavat ještě méně očekávaná zvířata – velbloudy.
Přestože jsou velbloudi spojováni se životem v pouštích, jsou nesmírně přizpůsobiví a dokáží přežívat v rozmanitých prostředích. Žijí na zamrzlé Sibiři, najdeme je v bažinách, na loukách i pouštích. A také v moři. Takové místo je ovšem jediné na světě, právě v Kačském zálivu.
Chovají je tam dvě komunity Rabariů a Jatů a místní těmto zvířatům říkají charaj, což znamená slaný. Naznačuje to, že jim vůbec nevadí slaná mořská voda, dokonce ji podle místních i pijí. V minulosti byla tato zvířata v oblasti velmi rozšířená, žily jich tam desetitisíce. Ovšem podle posledních údajů z roku 2012 velbloudů charaj značně ubylo a zbyly jich jen poslední čtyři tisíce. Příčin jejich mizení je více. Patří k nim především úbytek mangrovů a také ekonomické změny v Indii.
Pokud vymřou, což podle ochránců zvířat hrozí, zmizí nejen tito unikátní velbloudi, ale také celá kultura, která s nimi byla spojená po staletí. Velbloudi totiž žijí s lidmi ve velmi úzkém vztahu. Polokočovníci obývající oblast mají na velbloudech postavené celé své živobytí. Používají je jako tažná zvířata, jako zdroj hnojiva pro zemědělství a využívají také skoro každou část jejich těl.
Každý den je doprovázejí na plavbách k mangrovovým ostrovům. Velbloudi i se svými lidskými majiteli tak plavou až deset kilometrů, aby si pak zvířata mohla pochutnat na mangrovových porostech.
A právě jejich úbytek představuje pro velbloudy i jejich lidské pány bezprostřední riziko, protože velbloudi z nich získávají až 70 procent potravy. Jenže pobřeží Kačského zálivu se mění v posledních letech k nepoznání a v místech, kde dříve rostla pestrá společenstva mangrovových keřů a stromů, dnes vyrůstají ropné rafinerie, přístavy a továrny. Nečistoty, změny v kvalitě vody i vysoušení půdy způsobily, že mangrovy a s nimi i unikátní velbloudi mizí před očima.
Nastal čas zachránit mořské velbloudy
Indičtí úředníci si začali díky vědcům uvědomovat, že mangrovy mají neocenitelnou roli ve fungování ekosystémů, a indická vláda se proto snaží o jejich ochranu po celé zemi včetně Gudžarátu. Indie totiž během dvacátého století přišla o nejméně 40 procent mangrovů, což mělo značné negativní dopady na rybolov i život lidí na pobřeží. Desítky mangrovových oblastí proto byly prohlášeny chráněnými územími.
Jenže vztah velbloudů s mangrovy je komplikovaný. Objevily se vědecké studie, které popsaly, že právě velbloudi mají na mangrovy negativní dopad. Nejraději totiž okusují mladé větvičky tamních stromů a keřů, takže zpomalují a mnohdy úplně zastavují jejich růst. Navíc mohou mladé a slabší rostliny rozšlapat.
Řada ochranářů bere tyto informace vážně a snaží se chovatelům mořských velbloudů zabránit, aby v mangrovech svá zvířata krmili. Chovatelé na to reagují tím, že zvířata, která nemají jak živit, raději utrácejí. Řada neziskových organizací i environmentalistů s tím má problém. Jejich data totiž říkají, že velbloudi a mangrovy žijí v symbióze. Velbloudů je navíc dnes už tak málo, že podle nich nemohou háje nijak vážněji ohrozit. Rozhodně prý méně než ropné rafinerie nebo zplodiny z chemického průmyslu.
Nevýhodný obchod
Tyto faktory i rychlý ekonomický i společenský vývoj v Indii způsobují, že lidé, kteří dříve tradičně chovali mořské velbloudy, dnes místo nich mají spíše buvoly nebo jiná zvířata, která přinášejí jistější a větší zisk. Například osada Phuleri dříve měla těchto velbloudů asi deset tisíc, dnes jich tam zbývá sotva osmdesát.
Vytratil se i hlavní účel chovu velbloudů. Umělá hnojiva jsou už natolik dostupná a laciná, že se nevyplatí chovat velbloudy kvůli jejich trusu, který sloužil tradičně jako přírodní hnojivo. Několik místních organizací se už snaží tyto velbloudy zachraňovat, a to přesto, že tomu ekonomická realita nepřeje. Momentálně se pokouší prosadit, aby indická vláda uznala slané velbloudy jako zvláštní typ jednohrbého velblouda, což by jim zajistilo status ohroženého druhu.
Hledají také trhy pro odbyt velbloudích produktů. Chovatelé je zatím využívali jen pro vlastní potřebu a neprodávali je. Díky neziskovým organizacím se dnes dostávají na místní trhy velbloudí mléko nebo třeba vlna a začínají pro zbytek slaných mořských velbloudů představovat jejich naději na přežití.
