Lidé si sice často myslí, že nejvíce sebevražd se odehraje v zimě, vědci si ale už v 19. století všimli, že výrazně větší množství lidí dobrovolně odejde ze světa na jaře. „V jarních měsících umírá vlastní rukou o 20 až 60 procent více lidí než v měsících zimních,“ uvádí Fotis Papadoulos z Uppsala University ve Švédsku, který se výzkumu sebevražd dlouhodobě věnuje.
Na jaře je nejvíc sebevražd. Vědci se snaží pochopit proč
Jedním z důvodů, proč se připisují sebevraždy zimě, je fakt, že kratší dny (a tedy více tmy) jsou spojeny s horší náladou. Jenže na jaře se dny prodlužují a světla tedy přibývá.
Jedním z vysvětlení je změna hodnoty serotoninu, neurotransmiteru, který v mozku „řídí“ náladu. Ví se, že jeho hladina je v létě vyšší než během zimy – a že existuje souvislost mezi syntézou serotoninu a množstvím světla. Bylo také prokázáno, že antidepresiva, která se snaží ovlivňovat hodnotu serotoninu, zvyšují pravděpodobnost pokusu o sebevraždu.
„Vím, že když léčíme lidi pomocí antidepresiv, trvá to asi tři až čtyři týdny, než se nám podaří zvednout jim náladu,“ uvádí vědec. „V této době bývá řada lidí více podrážděných a vznětlivých, což může způsobit, že mohou jednat zkratkovitě. Možná, že na menšinu lidí má podobný vliv sluneční světlo.“
Jaro přináší změnu. A to může být špatně
Papadopoulos shromáždil forenzní a meteorologické údaje o obětech více než 12 000 sebevražd a zjistil, že souvislost mezi počtem sebevražd a množstvím slunečního světla existuje. Tato korelace ale u většiny lidí mizí, když se přihlédne k ročnímu období. Nicméně zůstává u těch, kdo brali v době úmrtí antidepresiva.
Jde pouze o jednu teorii z mnoha, které se pokoušejí jarní vlnu sebevražd vysvětlit. Další svádí odpovědnost na imunitní reakci proti pylu, jenž se objevuje právě s příchodem jara. Podle některých teorií může tato reakce způsobovat chemické změny v lidském mozku. „Mohlo by se to zdát přehnané, ale našli jsme souvislost mezi vysokou koncentrací pylu a počtem sebevražd u žen,“ potvrdil Teodor Postolache, psychiatr z University of Maryland.
Žádná z těchto teorií není jasně prokázána, v každém případě by tyto vlivy měly nějaký dopad pouze na menšinu lidí.
Sebevraždy v České republice
Pokusy ukončit svůj život dobrovolně se vždy objevovaly častěji u mužů než u žen. Počet sebevražd mužů byl po celou druhou polovinu 20. století minimálně dvojnásobný ve srovnání s počtem sebevražd žen. Od devadesátých let se převaha mužů postupně zvýšila. V letech 2010 až 2014 na jednu sebevraždu ženy připadlo 4–5 sebevražd mužů, takto zemřelo v průměru ročně 1288 mužů a jen 272 žen.
Nejvíce lidí volí pro svou dobrovolnou smrt oběšení, přičemž u mužů tento způsob převažuje výrazněji než u žen. Oběšením umírá více než 60 % sebevrahů-mužů (64 % v období 2010–2014), zatímco mezi ženami obvykle 40–45 % (42 % v období 2010–2014).
Druhou nejčastější formou dokonané sebevraždy je u žen otrávení (21 %), a to přesto, že počet i relativní váha takto zemřelých osob mezi zemřelými sebevraždou se v průběhu desetiletí významně snížila. Svůj vliv určitě měla změna způsobu vytápění domácností, větší bezpečnost plynových spotřebičů a podobně.
U mužů je druhou nejčastější formou dokonané sebevraždy v současné době zastřelení (13 %), které je u žen evidováno naopak zřídka (2 %). Další větší skupinu sebevražd (zejména u žen) naplňují sebevraždy skokem z výše (7 % u mužů a 18 % u žen).
Podle zažitých pověr si lidé berou nejčastěji život o Vánocích (více si uvědomují svou osamělost) nebo na podzim (chmurná nálada). To však čísla ČSÚ nedokazují. Naopak prosinec je měsícem s nejmenším počtem sebevražd (v období 2010 až 2014 průměrně 103, tj. necelých 7 % ročního počtu). Maximální počet zemřelých sebevraždou vykazují jarní měsíce, za poslední pětileté období to byl březen a duben (průměrně 146 úmrtí za měsíc, tj. 9,4 % ročního počtu v každém měsíci).