Celou řadu slov, která jsou spojená se školou, používáme zcela automaticky a ani nás nenapadne, jak vlastně vznikla. Přitom jejich původ je zajímavý a občas i kuriózní.
Česká kultura si koncept školy vypůjčila z jihu Evropy. Odtamtud také přišla slova, která se školství týkají.
Škola
- Většina tohoto článku vychází z práce profesora Vladimíra Šmilauera zveřejněné v odborném časopise Naše řeč, ročník 28 (1944), číslo 1 a 2
Už jen původní význam slova škola o této instituci vypovídá víc, než by si učitelé nebo žáci přáli. Jak píše jazykovědec Vladimír Šmilauer: „Řecké slovo scholé znamená odpočinek, váhavost, zahálku. Dativ scholé pak liknavě, zdlouhavě.“ Důvod, proč se takto antická škola označovala, byl prostý. V té době ještě neexistovala povinnost chodit do školy, takže se tam vyskytovali jen studenti, kteří měli čas na zahálku, respektive navštěvovali ji v době odpočinku.
Slovo se pak vžilo natolik, že už další generace jeho uživatelů příliš neřešily, že v době povinné školní docházky vlastně nedává moc smysl. Dnes se odvozeninou z tohoho slova nazývá výchovná instituce v drtivé většině evropkých jazyků.
Gymnázium
V současnosti se tak nazývá typ střední školy. Pokud by se tento název přeložil doslovně, šlo by ale o školu pro naháče. Původ slova se odvozuje taktéž z řečiny, od slova gymnasion, což znamená cvičiště – a to zase vychází od slova gymnos neboli nahý. Chlapci totiž tehdy na cvičištích sportovali zásadně nazí.
Školník
Také původ tohoto slova je jiný, než by si člověk mohl myslet. Označovali se tak žáci školy, tedy studenti. Někdy se tak nazývali jen žáci, kteří ve škole i bydleli. V moderním významu se začalo slovo používat poměrně pozdě, především proto, že školy bývaly tak chudé, že na úlohu školníka musel stačit někdo z učitelů, v horším případě žáků.
Není divu, že od 17. století se jako školníci začali označovat učitelé, později pak experti na vzdělávání obecně. V dnešním významu „školní zaměstnanec bez pedagogického vzdělání“ se slovo školník používá až od druhé poloviny 19. století.
Na univerzitách se školníci vyskytovali od jejich samého vzniku. Dodnes se tam označují jako pedelové. Toto slovo je velmi starého původu, zřejmě z frančtiny, kde se tak označovali soudní zřízenci. Odtamtud proniklo do italštiny, kde získalo význam kostelník a z něj už to byl jen kousek k univerzitnímu pedelovi.
Učitelé, kantoři, profesoři
Učitelé se nazývali všelijak, měnilo se to v průběhu věků i napříč různými druhy vzdělávacích institucí. Český učitel je odvozený od učit, na tom není nic moc zajímavého. Pozoruhodnější je slovo kantor, které už dnes poněkud zastarává. Původně se tak označoval jen učitel zpěvu, slovo je odvozené od latinského cantare – zpívat.
Profesoři to také neměli úplně jednoduché: jejich označení se odvozuje od latinského slovesa profiteri – neboli přihlašovat se. Profesor Šmilauer to vysvětluje takto: „Profiteri se grammaticum“ bylo „prohlásiti se za gramatika; přihlásiti se k učitelské činnosti v gramatice“. Odtud vzniklo spojení profiteri grammaticam „přednášeti o gramatice, učiti gramatice“ a potom i prosté profiteri nabylo významu „vyučovati“.
Žáci byli slouhové, studenti se snažili
Slovo žák zní sice naprosto česky, ale také ono má původ ve staré řečtině. Odvozuje se od výrazu diakonos, které v předkřesťanských časech znamenalo sluha. Po nástupu křesťanství se jeho význam změnil na označení čekatele na kněžství s tím nejnižším možným svěcením. Tito mladí lidé se ještě potřebovali učit, aby získali plné svěcení, proto se tímto slovem začali označovat již ve středověku studenti obecně. A když se „dij“ změnilo na naše „ž“, byl na světě žák.
Se slovem student je to mnohem snadnější a také poněkud nudnější: Jde o slovo latinské a znamená „snažící se“.
Stádo dětí je…
A jsme u slova třída. Jeho původ je velmi komplikovaný a z etymologického hlediska zamotaný. Navíc je čeština výjimečná, jiné jazyky užívají nějakou odvozeninu od latinského classis. Naše třída nejspíš vznikla z jiného významu tohoto slova, tedy řada. Ona vlastně i ta třída ve smyslu ulice je taková dlouhá řada domů. Ve smyslu školní třídy se tak označovala řada žáků. Pozoruhodné je, že ve slovenštině od tohoto slova vznikla „črieda“ neboli stádo hovězího dobytka.
