Alexander Dubček strana 2 z 2

Česká republika si připomíná 30. výročí od voleb, které byly z hlediska budování nového demokratického režimu zásadní; v červenci 1990 zvolili poslanci Federálního shromáždění do prezidentského úřadu Václava Havla. Sami zákonodárci přitom zasedali v parlamentních lavicích jen krátce; měsíc před prezidentskou volbou se konaly i první svobodné volby po sametové revoluci.

Volby v Československu byly pro zahraniční komentátory významnou událostí. Kromě novinářů byli u voleb také zahraniční pozorovatelé. Ty americké vedl senátor John McCain.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1990.

První den prvních svobodných voleb po 54 letech. Podívejte se, kdo přišel volit, jak vypadaly volební místnosti a jakou mělo tehdejší hlasování atmosféru.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1990.

Ještě v květnu 1989 seděl Václav Havel ve vězení, na konci roku se stal prezidentem republiky. Právě před třiceti lety, v pátek 29. prosince 1989, byl Pražský hrad svědkem historického paradoxu, když Federální shromáždění tvořené komunistickými poslanci jednohlasně zvolilo hlavou státu disidenta a „nepřítele socialismu“. K přelomové volbě však nevedla přímá cesta. Klíč ke zvolení Havla nakonec nenašel nikdo z Občanského fóra, nýbrž premiér a politický pragmatik Marián Čalfa.

Do konce prosince 1989 se sametové revoluci podařilo změnit podobu vlády, nabourat cenzuru médií a ovládnout nálady v ulicích. Dosud netknutá ale zůstala klíčová politická instituce v zemi – parlament. Jedním z hesel revoluce sice bylo volání po svobodné volbě poslanců, na tu ale v revoluční době nebyl čas čekat. Na řadu proto přesně před 30 lety přišly kooptace.

Návštěva Václava Havla na Slovensku v prosinci 1989 byla jedním z klíčových okamžiků, který rozhodl o jeho pozdějším zvolení prezidentem. Před 30 lety se mu totiž podařilo získat si Slovensko i s tehdejším protikandidátem Alexandrem Dubčekem na svoji stranu. Havlův tajemník Vladimír Hanzel Havlovu cestu na východ popsal jako „bez přehánění triumfální“. Přitom ještě před odjezdem panovaly obavy, že se stane naprostý opak a Slováci Havla vůbec nepřijmou.

Sobota 25. listopadu byla v roce 1989 sychravá a mrazivá. Přesto dorazilo na Letenskou pláň 800 tisíc lidí demonstrovat proti komunistickému režimu a podpořit požadavky Občanského fóra. „Co je však největší? Ta lidská svoboda,“ zazpívala si zaplněná Letná s písničkářem Jaroslavem Hutkou, který přijel z nuceného exilu rovnou z letiště.

Alexander Dubček byl nejznámějším Slovákem v zahraničí, kdyby nezemřel, stal by se jistě prvním slovenským prezidentem. Řekl to ve čtvrtek slovenský velvyslanec Peter Weiss u památníku na 88. kilometru dálnice D1 u Humpolce, kde v září 1992 havarovalo Dubčekovo auto. Slovenský politik na následky zranění zemřel 7. listopadu 1992 v pražské Nemocnici Na Homolce.

Evropský parlament ocenil Sacharovovou cenou za svobodu myšlení ujgurského akademika Ilhama Tohtiho. Aktivista, který je vězněn v Číně, byl oceněn za své dlouholeté úsilí o zlepšení situace čínské menšiny Ujgurů. Na plenárním zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku to oznámil předseda europarlamentu David Sassoli.

Na Václavském náměstí v roce 1989 vystoupil Václav Havel, Alexander Dubček, Marta Kubišová nebo Karel Gott a Karel Kryl. A všichni revoluční davy oslovovali ze slavného balkonu, který patřil k budově nakladatelství Melantrich. V objektu sídlil také deník Svobodné slovo, který do revolučních listopadových událostí promluvil už o něco dříve. Na místo zavedl diváky nedělní Newsroom ČT24.

Československé motorky Jawa jsou v současném Turecku přetrvávajícím fenoménem nejen pro nostalgiky a hluk jejich motorů se dodnes podílí na zvukové stopě nejen ve středomořské Antalyi. Do země na Bosporu je ve velkém přivedl turecký podnikatel Kamil Yacici – a Turkům dal poznat i české pivo.

Česko si v těchto dnech připomíná dva tragické srpny 1968 a 1969. Před 51 lety začala okupace vojsky Varšavské smlouvy pod vedením Sovětského svazu. O rok později už československý komunistický režim brutálně zakročil proti vlastním lidem, kteří se sešli na demonstracích k výročí invaze. O roli reformních komunistů a demoralizaci národa v pořadu Události, komentáře debatovali bývalý emigrant a ministr zahraničí Jan Kavan a někdejší disident a ředitel BIS Stanislav Devátý.

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968, upálení Jana Palacha a dalších událostech následujícího roku začali lidé stále hlasitěji vyjadřovat svůj nesouhlas s nastupující érou normalizace. V létě 1969 se konaly mohutné demonstrace v řadě českých měst. Po potlačených protestech k prvnímu výročí invaze byl přesně před 50 lety, 22. srpna 1969, přijat takzvaný pendrekový zákon, který měl krvavé zásahy proti demonstrantům legalizovat.

Podporoval Alexandra Dubčeka a pražské jaro, kvůli tomu nemohl studovat a vysloužil si dvacet let tvrdé dřiny v dolech OKD. Byl hlavním organizátorem stávek horníků proti komunistickému režimu. S novinářem, divadelním publicistou a politikem Ladislavem Vrchovským si povídal redaktor ČT Pavel Habram.

Zatímco v srpnu 1968 skončily naděje pražského jara násilným vpádem vojsk ze zahraničí, o rok později už stáli Češi a Slováci proti Čechům a Slovákům. Právě před padesáti lety, především 20. a 21. srpna 1969, se v ulicích střetly desítky tisíc zoufalých protestujících se surovým zásahem pořádkových jednotek. A 22. srpna byl schválen takzvaný „pendrekový zákon“, který měl násilí ospravedlnit a který podepsali i milovaní představitelé pražského jara, včetně Alexandra Dubčeka. Tehdy naplno začala tvrdá normalizace pod dozorem Gustáva Husáka.

V šestnácti letech napsal poprvé o Alexanderu Dubčekovi, o dva roky později navštívil Jolyon Naegele Československo. V roce 1980 se přestěhoval do Evropy a začal pracovat v Hlasu Ameriky, informoval o dění za železnou oponou. Dnes žije bývalý americký novinář nedaleko Prahy. Doma je prý stejně tady jako v Kosovu, Německu nebo Velké Británii.

Poslední zbytky nadějí, že se v Československu podaří i po invazi vojsk Varšavské smlouvy udržet některé reformní myšlenky pražského jara, pohřbilo 17. dubna 1969 zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ). Právě před 50 lety se do čela strany a země dostal hlavní favorit okupantů, Gustáv Husák. Vítězství promoskevských sil znamenalo nástup normalizace, která přinesla čistky, cenzuru, nesvobodu, hrubé porušování základních lidských práv a ekonomickou devastaci země.

Normální, živé dítě, vášnivý diskutér a také člověk, který se chtěl stát významnou osobností. Tak charakterizují Jana Palacha jeho bývalí spolužáci a přátelé z dětství a mládí. Když se ve čtvrtek odpoledne v lednu 1969 zapálil na Václavském náměstí, bylo jeho přátelům hned jasné, kdo to byl. „To byste ho museli znát,“ podotkl ve speciálním vysílání ČT24 k oběti Jana Palacha jeho kamarád z dětství Stanislav Hamr.

Konec jakýchkoli nadějí na změny a uvolnění poměrů přišel záhy po vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Po únosu do Moskvy a čtyřdenním nátlaku Sověti československé politiky donutili kapitulovat a 27. srpna 1968 podepsat tzv. moskevský protokol. Národní delegace tím uznala „dočasnou“ okupaci země a zavázala se k „normalizaci“, čistkám i obnovení cenzury. Popřela tak výsledky pražského jara a na dalších 21 let vrátila zemi do pozice de facto kolonie Sovětského svazu.

Z počátku se zdálo, že byl odpor vůči okupaci z části úspěšný. Politici ale nevyužili podpory od veřejnosti a Alexander Dubček rezignoval bez boje. Právě to byl signál pro většinu obyvatel Československa, že skutečně nastal nový režim. V rozhovoru pro Události, komentáře to uvedl Oldřich Tůma z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Podle historika si nikdo nedovedl představit, že režim potrvá ještě dvě dekády. Celkové kapitulaci v dalších letech se podle Tůmy asi dalo vyhnout.

Alexander Dubček. Žádné jiné jméno není tak osudově spjato s 21. srpnem 1968, událostmi pražského jara i následným nezadržitelným vývojem směrem k tuhé normalizaci. Jedinec ve víru přelomových historických okamžiků, i tak se dá dívat na životní příběh prvního tajemníka ÚV KSČ. Slovenský spisovatel a publicista Ľuboš Jurík napsal v tomto duchu o Dubčekovi román – pod názvem „Rok delší než století“ a též byl jedním ze scénaristů filmu „Dubček“. Ten odvysílá ČT1 v úterý od 20:00.

Bylo to obyčejné prázdninové úterý a ještě 20. srpna večer připravovali sazeči v tiskárnách Rudé právo na následující den, aniž by většina národa tušila, co se v tutéž chvíli odehrává u hranic. Když proto krátce před půlnocí dorazila na jednání předsednictva ÚV KSČ informace o probíhající invazi pěti armád zemí Varšavské smlouvy, zapůsobila podle tehdejšího prvního tajemníka Alexandra Dubčeka jako výbuch bomby.

Do slovenských kin vstoupil Dubček. Životopisný snímek s podtitulem „krátké jaro, dlouhá zima“ režiséra Laca Halamy mapuje klíčové okamžiky života stěžejní postavy pražského jara a jeho konce. Jde o první hraný film o osudech Alexandra Dubčeka, využívá ale i dobové filmové týdeníky.