Moravské divadlo

Mnohé scény pokračují letos v hraní i o divadelních prázdninách. Velký rozmach představení pod širým nebem nastal v době pandemie, kdy open-air scény byly často jedinou možností, jak neztratit kontakt s diváky a alespoň částečně vykrýt propad návštěvnosti uzavřených kamenných divadel. Letní scény zůstávají oblíbené, byť se například dlouholetá akce tohoto druhu v Plzni rozhodla i kvůli nižší návštěvnosti po letošku skončit. Obecně ale platí, že „do divadla“ na venkovní uvedení přijdou i lidé, kteří by si třeba v sezoně lístky nekoupili. Přestože na letní scéně za ně pravděpodobně zaplatí víc než do běžného hlediště. Prázdninové repertoáry navíc jdou vstříc co nejširšímu publiku, nabízejí hlavně pobavení.

Na míru baletu Moravského divadla zpracovali italští choreografové dva kusy inspirované světoznámými melodiemi. Přesto diváci nemohou čekat klasiku ani v současném pojetí Ravelovy skladby Bolero ani v převyprávění příběhu Bizetovy operní Carmen. Obě choreografie uvádí divadlo během jednoho večera.

„Hladový je vždycky smutný, nacpat bříško, to je nutný,“ vyzývá publikum k návštěvě nového kusu soubor Vosto5 a Moravské divadlo. Jejich operní Zabijačka je svérázným příspěvkem k „národním“ operám v době, kdy tápe smysl opery i národa. Inscenace původně vznikla na závěr předsednictví Česka v Radě Evropské unie, nyní se hraje v pražském prostoru Vzlet.

Opera Modrovousův hrad maďarského skladatele Bély Bartóka má mnoho výkladů. Režisérka Daniela Špinar, která sama prochází tranzicí, pojala dílo jako příběh o vnitřním sváru a hledání identity. Symbolistickou operu z roku 1911 nastudovala pro Moravské divadlo Olomouc. Inscenace je náročná hudebně i jazykově, pěvci se své party učili v jazyce originálu, tedy maďarštině.

Novinkou Moravského divadla je Hraběnka. Vypráví o šlechtičně, kterou komunisté vyhnali ze zámku, ona se domů ale rozhodne vrátit, aby tu oslavila své narozeniny. V hlavní roli se našla Vlasta Hartlová. Divadelní hra je adaptací televizního filmu Zámek v Čechách.

Novelu Zánik samoty Berhof zfilmoval v osmdesátých letech Jiří Svoboda, divadelní adaptaci nově uvádí Moravské divadlo v Olomouci. Na horskou samotu, jejíž obyvatele terorizují těsně po konci druhé světové války němečtí werwolfové, pozvali režiséra Miroslava Krobota. Dramatizace se ujal spolu s psychologem Lubomírem Smékalem, s nímž píše scénáře ke svým filmům.

Obyvatelům Olomouce, kterých se bezprostředně dotýká výstavba protipovodňových opatření na řece Moravě, poskytne město náhradu. Lidé dostanou například rekreační poukaz nebo jízdné na MHD. Žádosti o kompenzaci mohou lidé podávat do konce července. Někteří obyvatelé centra města by však uvítali spíše finanční odškodnění.

Moravské divadlo znovu zdobí historická ručně tkaná opona s vyobrazením Olomouce. Opona, která prošla náročnou restaurací, se na místo vrátila v souvislosti s letošními stými oslavami působení české divadelní scény v Olomouci. Ručně tkaná reliéfní tapiserie o rozměru osmdesát metrů čtverečních je podle ředitele divadla Davida Gerneše největší na světě.

Přesně před dvaceti lety, 2. prosince 2000, se jedna z nejvýraznějších olomouckých památek, barokní sloup Nejsvětější Trojice, dostala na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Sloup vysoký přes 32 metrů byl postaven v letech 1716 až 1754, jedná se o největší seskupení barokních soch v jedné skulptuře ve střední Evropě. Pro Olomoučany je památka výjimečná i tím, že se na její stavbě podíleli jenom místní umělci.

Moravské divadlo v Olomouci slaví sté výročí vzniku stálé české divadelní scény. Divadlo bylo poprvé otevřeno jako české 1. září 1920 slavnostní premiérou Smetanovy Libuše. Do té doby se na jevišti hovořilo výhradně německy. Divadlo má kapacitu čtyři sta diváků a jeho empírová budova na Horním náměstí je od roku 1958 kulturní památkou České republiky.

Herce na jevišti Moravského divadla v Olomouci o letních prázdninách vystřídali dělníci, kteří se pustili do opravy několik let nefunkčního zvedaného stolu neboli propadla. Renovují také prostor orchestřiště.