Ukrajinský premiér Denys Šmyhal v rozhovoru pro ČT poděkoval Čechům za pomoc na bojišti i mimo něj. Ukrajinci jsou si dle něj dobře vědomi, že Češi na podporu vybírají peníze a pořídili ukrajinské armádě tank. V rozhovoru s Michalem Kubalem hovořil o nadějích spojených s evropským summitem v Praze, popsal svoje pocity z války a nastínil podmínky pro jednání s Ruskem.
Jakou věc si chcete z pražského summitu odvézt zpět do Kyjeva?
Jsem přesvědčen, že tento summit evropských lídrů jednoznačně poslouží jako nový impuls pro budoucnost mé země. Po válce ji budeme muset obnovit. Pro Evropu je toto setkání vlastně novým formátem.
Povedete dnes nějaké důležité bilaterální jednání?
Samozřejmě, je plánováno více než deset bilaterálních jednání. Podobná setkání se snažíme realizovat při jakékoliv příležitosti – hlavně se bude jednat o dodávkách zbraní či dalších klíčových otázkách.
V Praze se sešlo 44 evropských státníků. Cítíte nějaké rozdíly v přístupech vůči Ukrajině?
Vnímáme jednotný postoj civilizovaných zemí k této válce, genocidě a zvěrstvům, které jsou na Ukrajině páchány. Nejde jen o Evropu, ale je v tomto sjednocen celý svět.
Řekl byste, že mezi Českou republikou a Ukrajinou panují výjimečné vztahy?
Především bych velmi rád poděkoval českému lidu za obrovskou podporu naší země a ukrajinského lidu. Dobře víme, že Češi vybírají peníze a že pořídili tank pro Ukrajince. Obyčejní Češi vybrali více, než osmdesát milionů eur na pomoc Ukrajině. Česká vláda nám taktéž pomáhá svou sankční politikou, posílá nám zbraně a podporuje naše úsilí o připojení k Evropské unii. Chtěl bych rovněž poděkovat panu premiérovi Petru Fialovi, který jako jeden z prvních přijel do Kyjeva, a to když ruská vojska byla nedaleko. Velice si toho vážíme. Považuji ho za svého osobního přítele.
Překvapilo vás, že se tři evropští premiéři chtěli do Kyjeva vypravit?
Bylo to velmi nečekané a vnímali jsme to jako velké gesto podpory. Během návštěvy jsme se domluvili na důležitých věcech a nedočkali jsme se pouze morální podpory, ale i vojenské, politické a organizační. Moc vám za to děkujeme.
Válka trvá už několik měsíců, je teď těžší získat zahraniční podporu?
Naše úspěchy vidí celý svět – téměř celá Charkovská oblast už je osvobozená, vstupujeme do Luhanska i Doněcka. I nadále vidíme podporu ze světa, projednává se další, už čtvrtý balík sankcí, které se samozřejmě na bojišti projevují. Stejně tak nás svět podporuje i vojensky. Tank Tomáš od Čechů nám umožní osvobodit naši zemi a navracet na Ukrajinu demokracii a evropské hodnoty. Víme, že obrana ukrajinských hranic znamená obranu evropských hranic. V tom spočívá naše síla, proto budeme na konci války slavit vítězství.
Cítíte ze strany partnerů tlak na to, abyste před zimou dokázali, že nepůjde o další zamrzlý konflikt? Že dokážete Rusko zatlačit?
Jsem přesvědčen, že k ničemu takovému nedojde a že se nám podaří obnovit naši zemi v mezinárodně uznaných hranicích z roku 1991. Bojujeme za náš domov, za naše rodiny, kdežto ruská armáda je naprosto demotivovaná. Ruští vojáci nevědí, za co bojují a proč mají v této válce položit život. My naopak dobře víme, za co bojujeme – jsme připraveni pokračovat až do úplného konce. Nechystáme se vzdát, což upevňuje i naše partnery v nezbytnosti Ukrajinu podporovat.
Vy jste se stal premiérem v březnu 2020, během pandemie. Posléze přišla válka. Litujete teď toho, že jste přijal nabídku prezidenta Zelenského?
Nikdy nebudu litovat toho, že jsem členem prezidentského týmu. Prošli jsme si těžkými zkouškami, ať už pandemií koronaviru, povodněmi, rozsáhlými požáry a samozřejmě i válkou. Jednota celého světa nás ale upevňuje v tom, že tuto strašlivou zkoušku ustojíme. Válečná hrozba platí pro celý svět – a to ani nemluvím o jaderném, plynovém a energetickém vydírání ze strany Ruska. Lidé by neměli na válku zapomínat. Všichni pociťujeme negativní vliv Ruska na naše životy. Před námi je netěžší topná sezona v dějinách, ale určitě ji dokážeme přečkat.
Válka rodí tragédii, mění osudy. Jak se změnil váš osobní život?
Válka mění všechno. Tato válka změnila život také všech Ukrajinců – mnoho z nich ztratilo své blízké, mnoho z nich bojuje na frontě. Můj život se samozřejmě také drasticky změnil, stejně jako život všech členů prezidentského týmu. Je to pro nás velmi těžká zkouška, nikomu bych to nepřál. Stejně jako vojáci, i my vidíme rodinu velmi vzácně – za celou tu dobu jsem svoji rodinu viděl jenom jednou. Po válce si však budeme společně užívat svobody.
Překvapilo vás něco na této válce?
Nečekali jsme válku takového rozsahu, to asi nikdo v celé Evropě. Nemyslel jsem si, že Rusko rozjede takto masivní operaci a projeví se jako takový agresor. Nikdo také nečekal tak nesmyslné činy, jako třeba falešná referenda či krádeže ukrajinského obilí. Nikdo neočekával taková zvěrstva – ještě nevíme, kolik civilních obětí Rusko zanechalo třeba v Mariupolu, to se teprve dozvíme. Je pobuřující, že se něco takového může stát ve 21. století.
Nastala někdy chvíle, kdy jste si řekl, že Ukrajina tuto válku určitě vyhraje?
Od prvopočátku jsme věděli, že budeme muset bojovat za svou zem až do úplného konce. Nejdříve jsme však museli realisticky vyhodnotit situaci – zdali budeme mít dosti sil, abychom celou naši zemi získali zpět. Za to jsme ale všichni odhodláni zemřít. Věříme, že s pomocí celého světa se nám to podaří.
Z počátku to nevypadalo jako jasné vítězství. Když se střílelo nedaleko prezidentského paláce, byl jste připraven za svou vlast zemřít?
Samozřejmě. Toto rozhodnutí přijal každý z nás hned v momentu, kdy nás Rusové napadli. První hodiny byly těžké, museli jsme jednat rychle, protože ruský agresor postupoval velice rychle. Jsme velice vděční naší armádě a občanům – i civilisté se statečně postavili na obranu země. Kolona ruské vojenské techniky na hranicích byla dlouhá až šedesát kilometrů. Jen si představte, kolik lidí a ruské techniky do naší země přišlo. Ukrajinci se ale hromadně hlásili do domobrany – z Evropy se vrátilo dvě stě tisíc mužů, aby šli chránit Kyjev. I díky obrovské zahraniční podpoře, včetně té české, jsme věděli, že nakonec zvítězíme.
Myslíte, že se z konfliktu stane jaderná válka?
Nemůžeme Putinovo vydírání brát na lehkou váhu. Chápeme, že do určité míry blafuje, ale činí k tomu i některé kroky. Pamatujeme si, jak se Rusové chovali v Záporožské jaderné elektrárně, kterou vlastně okupovali. Víme, jak se Rusové chovali i v Černobylu a jiných atomových zařízeních. Takto se civilizovaní lidé nemůžou chovat. Rusům chybí kultura zacházení s jadernými zařízeními. Je otázkou, zdali tuto kulturu nemají ani vůči atomovým zbraním.
Říkal jste, že ve válce s jadernou velmocí musíte zasednout k vyjednávacímu stolu. S Putinem však zatím žádná jednání neproběhla. Jak tedy tento konflikt vyřešit?
Vidím pouze jediné východisko – osvobození našeho území. Buď to uděláme vojenským způsobem s podporou našich spojenců, nebo Putinova vojska dobrovolně odejdou. Teprve poté můžeme společně usednout k jednacímu stolu. Dosavadní vývoj nám ukazuje, že s Putinem nemáme o čem vyjednávat. Nejdříve osvobodit Ukrajinu, pak až jednat.
Bude to dlouhá válka?
Nemyslím si, že to bude dlouhá válka. Naši evropští přátelé musí ale zesílit sankce tak, aby Rusko už nemohlo nadále tuto válku financovat. Potřebujeme ale také dodávky zbraní a munici. Pokud bude v naší zemi stabilní ekonomická situace, tak očekáváme brzké vítězství. Za naši svobodu a nezávislost budeme bojovat tak dlouho, jak to bude zapotřebí.
