Zástupci komunity původních obyvatel Kanady objevili další desítky nových neoznačných hrobů dětských obětí z internátní školy v západní provincii Britské Kolumbie. Stát tyto děti v minulém století odebíral původním obyvatelům.
Kněz si k sobě do postele bral mou osmiletou sestřenici, vzpomíná oběť kanadských internačních zařízení
Systém internátních škol měl chovance údajně začlenit do většinové společnosti. Řada dětí ale čelila týrání i sexuálnímu zneužívání. Tisíce jich v internátech zemřely. Vláda se za to v minulosti omluvila a zřídila speciální komisi i fond na odškodnění.
Jednou z posledních stojících ústavních budov, ve kterých se podobné zločiny odehrávaly, je Muscowekwanská internátní škola. Zde byla kdysi internována Leona Wolfová. Bylo jí pět, když musela opustit rodiče. Den, kdy nastoupila do ústavu, popisuje takto: „Dali mě do tmavého pokoje, jako je tento. Zavřeli dveře a zhasli. Měla jsem jen málo světla. Jako bych byla ve vězení.“
Programem prošlo 150 tisíc dětí. Měli ztratit kontakt s rodiči i vlastní kulturou. Násilná převýchova byla zřízena státem, ale organizována církví. Stejně jako řada pamětníků i Wolfová si vybavuje sexuální násilí. „Kněz si k sobě do postele bral mou sestřenici, bylo jí osm let,“ vzpomíná Wolfová.
Další pamětník, Wilton Littlechild, žil po celou dobu svého pobytu v internátě s číslem místo jména. Nazývali ho pouze 65. „Říkali mi: Hej 65, zvedni to, hlupáku. Nebo: Proč jsi to udělal, idiote 65?“
Staré rány už loni otevřely nálezy nových hromadných hrobů na pozemcích mnoha internátů. Experti dál zkoumají samotná pohřebiště, ale i to, jak vznikala.
„Dokážete si představit, že je vám deset nebo jedenáct let a kopete hrob svému spolužákovi? Jak se asi museli cítit?“ zamýšlí se archeoložka Kisha Supernantová.
Ůřady zatím potvrdily na tři tisíce dětských obětí. Program přitom fungoval desítky let, až do konce minulého století. V rodině Leony Wolfové ovlivnil několik generací, dokonce ještě její matka v programu byla.