Poslední oběť berlínské zdi nově připomíná pomník. Okolnosti smrti vojáka Odincova nejsou jasné

Poslední zdokumentovanou oběť berlínské zdi od středy připomíná památník. Sovětského vojáka Vladimira Ivanoviče Odincova za nevyjasněných okolností v roce 1979 zastřelili východoněmečtí policisté na pomezí Braniborska a Západního Berlína. Jeho smrt se podařilo zdokumentovat teprve před několika lety.

„Je krátce po půlnoci na 2. února 1979, je mrazivá noc, když tu najednou noční ticho přeruší výstřely postupimských policistů. Osmnáctiletý sovětský voják Vladimir Ivanovič Odincov, považovaný za uprchlíka, umírá,“ vylíčila zmocněnkyně braniborské vlády pro otázky komunistické diktatury Maria Nookeová na pietní ceremonii.

„Okolnosti jeho smrti stále vyvolávají plno otázek. Stále nevíme, zda Odincov chtěl utéct na Západ, nebo byl jen ve špatnou dobu na špatném místě. Úspěšné nebylo ani hledání jeho příbuzných, kteří by mohli jeho smrt alespoň trochu objasnit,“ vysvětlila.

O Odincově osudu Nookeová řekla, že voják před půlnocí 1. února 1979 ukončil hlídku západně od Berlína. Odevzdal zbraň velicímu důstojníkovi a řekl mu, že si ještě zajde do sousední vesnice do hospody. I když mu v odchodu důstojník nijak nebránil, je opuštění jednotky považováno za nestandardní. „Proč ho nechal jít? To nevíme,“ připustila zmocněnkyně. Vesnice, kterou mohly být Dallgow či Seeburg, ale jeho očividným cílem nebyla.

Památník poslední oběti berlínské zdi
Zdroj: Aleš Zápotocký/ČTK

Než se Odincov vydal na cestu, dostala lidová policie v nedaleké Postupimi hlášení o pohřešovaném sovětském vojákovi, který i s kalašnikovem a municí zmizel z hlídky jižně od Berlína. Krátce po půlnoci si dvoučlenná hlídka lidové policie všimla v Seeburgu člověka, který prostředkem silnice mířil směrem k hranici se Západním Berlínem.

Policisté ho kvůli uniformě považovali za hledaného zběha, proto se ho pokusili zastavit. Odincov se rozběhl, po výstřelech si lehl na zem. Na výzvu vstal a vydal se k policejnímu vozu. Pokyn, aby dal ruce vzhůru, ale neuposlechl. Policie znovu vystřelila a voják začal opět utíkat, následně ho policie zastřelila.

Nebýt nacismu, nebylo by rozdělení a mohl žít, řekla Nookeová

Tehdejší vyšetřování incidentu ukázalo, že Odincov před policisty neprchal směrem k hranici, což historici považují za zvláštní, pokud chtěl voják utéct na Západ. Historikům se také zdá podivné, že by zběh bezstarostně kráčel středem silnice, kde byl všem na očích. Vyloučeno také není, že Odincov měl ve skutečnosti jiný cíl cesty, než nadřízenému řekl.

„Jaký byl tedy jeho záměr? Chtěl utéct? Proč tedy nezamířil nejkratší cestou k hranici? A proč šel středem silnice?“ položila si Nookeová otázky, na které zatím neexistuje odpověď. „Jisté je jen to, že Odincov je jednou z nejméně 140 obětí berlínské zdi,“ řekla Nookeová.

„Jeho smrt byla následkem konfrontace mezi Východem a Západem, konfrontace vyvolané nacismem. Nebýt nacismu, Německo by nebylo rozděleno na spojenecké okupační zóny a Odincov by mohl žít,“ poznamenala s tím, že přes třicet let je zeď minulostí, ale stopy rozdělení Německa jsou napříč společností stále viditelné. „O to více si musíme cenit znovuzískané svobody,“ dodala.

Berlínská zeď v 80. letech (schéma)
Zdroj: Wikipedia.org/Vojtěch Rejl