Mše na bruslích, lebka koně před dveřmi nebo zákeřná kočka. Vánoční zvyky ve světě často překvapí

Když si Čech představí opravdu tradiční Vánoce, pravděpodobně se mu vybaví stromeček, dárky, kapr s bramborovým salátem a spousta cukroví. Staré zvyky třeba říkají schovat si šupinu z kapra pro štěstí, nebo rozkrojit jablko a podívat se, jestli uvnitř není vánoční hvězda. Tyto tradice ovšem v zahraničí neznají. Jak vypadají Vánoce v takových zemích, jako je třeba Japonsko, Katalánsko či Venezuela?

Švédsko

Stavění vánočního stromu na náměstí jistě v České republice nikoho nepřekvapí. Jinak to ale mají ve švédském městě Gävle, kde se každoročně staví na náměstí obří slaměný kozel. Ten se objevuje už ve starých germánských tradicích a švédské děti věří, že jim tento bradatý přežvýkavec nosí dárky.

Kolos vysoký přes deset metrů se ovšem stal terčem nemilé tradice. Švédové si totiž vytvořili jistou neoficiální a hlavně nelegální „výzvu“. Tou je pokusit se velkého slaměného kozla podpálit. Z toho důvodu je kolem sochy tradičně velice husté oplocení a je hlídána ve dne v noci.

Nicméně i tak se několika odvážlivcům občas povede vánočního kozla zapálit. Za zmínku stojí událost z roku 2005, kdy vzplál zasažen z dálky zápalnými šípy, nebo velice neobvyklý případ z roku 2010, kde se sice výtržníci nepokusili kozla podpálit, ale rovnou ho celého ukrást vrtulníkem.

Tato neobvyklá tradice se drží ve Skandinávii už přes padesát let a nutno podotknout, že kozel, který má i svůj zápis v Guinessově knize rekordů, přežil vánoční svátky nepoškozen pouze ve dvaceti pěti případech.

Gävle
Zdroj: Wikimedia Commons/CC BY-SA 3.0/Tomiwoj

Venezuela

Vánoční mše je nedílnou součástí křesťanských oslav. Není tomu jinak ani ve Venezuele, kde se 71 % obyvatel hlásí ke katolickému vyznání. Nicméně i takovou prastarou tradici, jako je půlnoční mše, dokázali Venezuelané podstatně vylepšit.

Lidé totiž obují kolečkové brusle a na nich se vydají do kostela. Spousta z nich se obléká do roztodivných kostýmů, většinou na motivy Santy Clause. V Caracasu, hlavním městě Venezuely, dokonce uzavírají ulice, aby obyvatelům tuto „vánoční jízdu“ nekomplikovala doprava.

Wales

K Vánočním svátkům na vesnicích neodmyslitelně patří koledníci, kteří chodí od domu k domu a zpívají tradiční písničky. Ve Walesu je ovšem tato tradice spojena se starým keltským zvykem, kdy vesničan, který je zvolen hlavním velitelem průvodu, nese v čele zástupu koňskou lebku na tyči ověšenou třásněmi a žíněmi.

Tento rozjařený průvod s umrlčí lebkou se nazývá „Mari Lwyd“, a pokud k někomu zavítá, tak zazpívá tradiční koledy a vyzve majitele domu na souboj v rýmovaných urážkách, takzvané pwnco. Následně je zvykem pozvat účastníky průvodu k sobě domů na malé pohoštění.

Mari Lwyd
Zdroj: Wikimedia Commons/CC BY-SA 3.0/R. Fiend

Katalánsko

Ke svátku narození Krista samozřejmě patří i betlémy. Tři králové, Jezulátko v jesličkách, Josef, Panna Marie a všechny ostatní postavy tohoto nejslavnějšího biblického příběhu, které jsou pospolu a znázorňují posvátný moment narození Spasitele. Španělé ovšem tento obraz poněkud vylepšili. Schovávají totiž mezi svědky narození Krista malou postavičku s kalhotami na půl žerdi, který se chystá „vyprázdnit“.

Jde hlavně o zábavu pro děti, které scénu v každém betlému podrobně zkoumají a hledají zábavného panáčka. Ve Španělsku je ještě jeden vánoční zvyk spojený s „vyprazdňováním“. Jde o tradici takzvaného vánočního polena, které děti během prosince krmí sladkostmi. Na Štědrý den poté vezmou tyče a bijí poleno, dokud nevydá všechny dobroty.

Japonsko

Štědrovečerní večeře samozřejmě v každé zemi znamená něco jiného. V Česku je to hlavně kapr s bramborovým salátem, v Anglii zase pečený krocan. V Japonsku je tím hlavním pokrmem kuře, ovšem kuře velice nezvyklého charakteru. 

Je to totiž kuře ze známého fastfoodového řetězce. Jde o tradici velice novodobou, avšak stále populárnější. A pro onen řetězec stále ziskovější. V roce 1973 totiž firma rozjela v Japonsku masivní vánoční kampaň, která tamní obyvatele přesvědčila, že smažené kuře prostě patří na štědrovečerní stůl. Usměvavý stařík z loga firmy se okamžitě stal symbolem Vánoc a obyvatelé Japonska ho tak vnímají dodnes.

Rezervace na štědrovečerní večeři v restauracích jsou několik měsíců před svátky dávno plné a ti vytrvalejší dokonce stojí hodiny v dlouhých frontách v naději, že snad na Vánoce toto tradiční smažené kuře ochutnají. V této souvislosti je ovšem nutné zmínit, že naprostá většina Japonců Vánoce v křesťanském slova smyslu neslaví a pouze přejali některé zvyky ze Západu. 

Fastfoodový řetězec v Tokiu
Zdroj: Wikimedia Commons/CC BY-SA 2.0/Ian Muttoo

Island

Každý už pod stromečkem měl od Ježíška nějaký ten kousek oblečení. Ponožky a ostatní „měkké“ dárky možná nemusí být vždy oblíbené, nicméně na Islandu jsou doslova povinností. Na Štědrý den totiž obchází domy zlá vánoční kočka Jólakötturinn, která pojídá všechny, kteří na Vánoce nedostali ani jeden kousek oblečení.

Tato pověra pravděpodobně pochází z mýtu o líných farmářích, kteří na Islandu nestihli zpracovat všechnu vlnu před prvními mrazy. Museli se obávat kočičí příšery a ještě nedostatku oblečení pro ostatní. Proto je dnes tradicí, že se každému Islanďanovi musí pod stromečkem objevit alespoň jeden kousek módy.