Pyrrhovo vítězství nebo konec jedné éry. I tak mnozí hovoří o volebním výsledku Křesťanskosociální unie (CSU), která sice uhájila s velkým náskokem první místo v bavorských zemských volbách, nicméně jednobarevnou vládu dohromady nedá. O koalici proto jedná s konzervativní stranou Svobodní voliči. CSU podle analytiků už neumí oslovit širokou voličskou základnu v roztříštěné společnosti. Kromě toho strana nedokázala lidem vyslat jasné sdělení, co chce. Nepomohlo jí ani to, že její předseda Horst Seehofer málem rozložil spolkovou vládu v Berlíně.
Konec jedné fenomenální éry. CSU dominovala Bavorsku 70 let, teď její moc slábne
CSU byla dlouhodobě schopná získat absolutní většinu mandátů v bavorském zemském sněmu, letos ale výrazně ztratila. V zemských volbách jí svůj hlas dalo „jen“ 37,2 procenta voličů, což je nejhorší výsledek strany v její historii.
„Vysoká procentuální úspěšnost znamená, že CSU musí oslovit ohromně široké spektrum voličů od velmi konzervativních na venkově až po část liberální městské elity,“ říká analytik Ústavu mezinárodních vztahů Jakub Eberle s tím, že letos na tak rozmanitý elektorát nestačila.
Podle bývalého zpravodaje ČT v Německu Martina Jonáše CSU sice nyní zažila obrovský propad, nicméně vedoucí pozici uhájila. „Může vytvořit koalici s těmi, kteří jsou jí velmi blízcí, a to jsou Svobodní voliči,“ prohlásil Jonáš. „CSU měla dosud unikátní postavení, které zřejmě končí,“ dodal.
Výsledky bavorských zemských voleb
Od druhé světové války CSU vyhrála všechny bavorské volby s výjimkou jediných v roce 1950. Tehdy získala 27,4 procenta hlasů a skončila druhá za sociálními demokraty, s nimiž usedla ve vládě.
V dalších volbách v roce 1954 už vyhrála s 38 procenty hlasů, následující čtyři roky však strávila v opozici; bavorskou vládu totiž utvořila široká koalice kolem SPD. Tyto čtyři roky byly jediné, kdy se v Bavorsku CSU přímo nepodílela na moci.
Desetkrát ve své historii dostala strana nadpoloviční většinu hlasů a v letech 1974 a 2003 ji podpořilo dokonce přes 60 procent voličů. Od roku 1962 díky svým volebním ziskům s jedinou výjimkou vždy vytvořila jednobarevnou vládu. Tou výjimkou byly volby před deseti lety v roce 2008. Tehdy sice vyhrála, získala ale jen 43,4 procenta hlasů a ve vládě zasedla CSU v koalici s FDP.
Silná národní identita jako klíč k úspěchu
Na spolkové úrovni je CSU důležitým politickým hráčem v rámci konzervativního bloku s Křesťanskodemokratickou unií (CDU). Zatímco CSU působí výhradně na území Bavorska, CDU má stranické organizace ve všech ostatních spolkových zemích. V programové rovině se obě strany hlásí ke křesťanskosociálnímu a liberálněkonzervativnímu proudu.
Dlouhodobý a skutečně neobvyklý úspěch CSU tkví v úspěšném zmonopolizování bavorské národní identity, míní analytik Jakub Eberle. „Pozvolna od 50. let, kdy se formoval politický systém Německa, plní CSU dvě role najednou. Patří k CDU a zároveň je kvaziseparatistickou stranou Bavorska,“ vysvětluje Eberle.
Bavorsko je v rámci spolkové republiky zemí s nejsilnější národní identitou. CSU se podle Eberleho dlouhodobě opírala o slova: „My jsme jediní, kdo bude hájit zájmy Bavorska jako celku v Berlíně i v Bruselu.“ Pokud by měl Eberle CSU k nějaké partaji přirovnat, tak se podle něj podobá Skotské národní straně.
Žádná jiná regionální strana nemá v Německu takový úspěch. Také analytik a redaktor Lidových novin Robert Schuster si myslí, že to je právě oním propojením s bavorskou identitou, ale i celostátním významem CSU. „Rozdíl oproti ostatním zemím v Německu je ten, že neexistuje nikde jinde regionální strana, která by měla tak velkou váhu v celostátní politice a byla pravidelně součástí celoněmeckých vlád,“ říká Schuster.
Bavorsko se mění. Hodnoty CSU nikoliv
CSU je konzervativní strana především ve smyslu zdůrazňování tradičních hodnot, jako jsou rodina, církev, pospolitost a podobně. Bavorsko jako takové se totiž podle Eberleho vyvíjelo trochu odlišným způsobem než zbytek země. CSU navíc v 80. a 90. letech přijala étos technologické modernizace a zajistila tak ekonomický rozvoj Bavorska a blahobyt jeho obyvatel. Bavorská ekonomika se díky některým krokům CSU opírá o moderní technologie, služby a průmysl s velkou přidanou hodnotou. Ještě v 50. letech přitom bylo Bavorsko chudou zemědělskou zemí.
„Vláda vedená CSU proměnila Bavorsko z agrárního státu na průmyslový, z příjemce dotací se stalo v rámci Německa čistým plátcem. Takže to dalo Bavorsku a jeho obyvatelům sebevědomí,“ připomíná redaktor a analytik Lidových novin Robert Schuster.
Křesťanskosociální unie hlásala, že Bavorsko může být moderní zemí ve smyslu technologickém, ekonomickém, ale zároveň si může zachovat tradiční bavorské hodnoty. Právě tento postoj a tuto rétoriku bylo podle Eberleho v poslední době stále těžší udržet. „Představa, že můžete společnost modernizovat technologicky a zároveň se pořád tvářit, že všichni žijí ve vesničkách pod Alpami, kde pobíhají v krojích a dojí krávy, úplně nejde.“
Kdyby byla CSU modernější, tak ztratí tradiční voliče, a naopak.
CSU také dokázala reagovat na změny nálad ve společnosti, shodují se Eberle i Schuster. Strana měla podle Schustera vždy tímto směrem nastavené velmi citlivé senzory. „Její lidé byli všude, v komunálních parlamentech, ve spolcích, a věděli, co se děje. CSU na to dokázala rychle reagovat, i třeba průběžným přebíráním témat jiných stran, pokud si od toho slibovala nějaký úspěch,“ vysvětluje Schuster.
CSU nebyla nikdy moc ideologická a v zásadě byla středová a dokázala integrovat různé skupiny ve společnosti. To se jí v letošních volbách nepovedlo. Jako by schopnost reagovat na aktuální změny nálad podle Schustera ztratila. Nebo, jak míní Eberle, už se společnost natolik diverzifikovala, že ji CSU nedokáže pojmout.
CSU výrazně neuspěla už v roce 1950
Letošní volební neúspěch však není pro křesťanské sociály úplně novou zkušeností. Zažili ho už v roce 1950, kdy CSU dostala 27,4 procenta hlasů. Neúspěch v roce 1950 podle Schustera souvisel s tím, že tehdy kandidovalo uskupení BHE (Bund der Heimatvertreibenen und Entrechteten) hájící zájmy lidí, kteří přišli do Německa, potažmo Bavorska z východní Evropy po roce 1945. Byli mezi nimi sudetští Němci, Prusové, Slezané, banátští Švábové či sedmihradští Sasové.
Schuster připomíná, že později právě CSU tyto skupiny integrovala nejenom do strany, ale hlavně do bavorské společnosti. „Například sudetští Němci byli prohlášeni vedle Bavorů, Franků a Švábů za čtvrtý kmen Bavorska,“ říká Schuster.
Seehofer doplatil na nečitelnost podobně jako Stoiber
V letošních zemských volbách pak udělala CSU podle Eberleho největší chybu v tom, že nedokázala voličům vyslat jasnou zprávu. Podobnou paralelou z fungování CSU je konec Edmunda Stoibra v křesle předsedy strany.
„Ten si po volbách v roce 2005 pohrával s tím, že bude ministrem v Berlíně. Nedokázal se rozhodnout, co vlastně chce, až ho strana sama svrhla,“ říká Eberle. Kromě toho podle Schustera zároveň propukl skandál s neúspěšnými finačními aktivitami a spekulacemi banky Bayrische Landesbank.
Podobně jako za Stoibera chtěla i nyní CSU stát proti Berlínu, ale i s Berlínem. Klíčovými byly rozpory v otázkách migrace. Ukazuje se, že konfrontace s celoněmeckým vedením kancléřky Angely Merkelové se stala pro CSU i Seehofera dvousečnou, míní Jonáš. Na jednu stranu konflikt s Berlínem neuchránil CSU před ztrátou voličů ve prospěch AfD. Ta může podle Jonáše plným právem CSU kritizovat, že dovedla kvůli konfliktům s Merkelovou spolkovou vládu na hranici kolapsu.
Na druhou stranu část voličů CSU nebyla schopná „pozřít náznaky národovecké politiky á la AfD, které používala CSU v kampani, a proto odešla třeba k Zeleným,“ komentoval neúspěch Jonáš.
Vypadá to tedy, že jedna éra v Bavorsku teď končí. Historie a pevné kořeny CSU však naznačují, že tato strana jak v bavorské, tak celoněmecké politice ještě neřekla poslední slovo.
