Ženeva - Írán se v Ženevě domluvil se šesti světovými mocnostmi na omezení svého jaderného programu. Historická dohoda nastavuje půlroční přechodné období, během něhož se zmírní některé sankce proti Teheránu. Ten má na oplátku obohacovat uran jen na 5 procent místo současných dvaceti. Země se zároveň musí zbavit svých zásob uranu a povolit mezinárodní inspekce. Izrael označil dohodu za „špatnou“ a přirovnal ji k mnichovské dohodě. Židovský stát se obává o svou bezpečnost - hodlá se bránit sám.
Po úporném jednání a letech očekávání možná konečně přichází historický průlom. Zdá se, že vítězi jsou americký prezident Barack Obama a další mocnosti, které se na dohodě podílely - včetně šéfky unijní diplomacie Catherine Ashtonové. Dosáhli totiž většiny z toho, co si vytyčili. „Je to samozřejmě teprve první krok v rámci hledání komplexní dohody. A té nechceme dosáhnout jen my. Doufám, že je to i cíl íránské vlády,“ prohlásila Ashtonová.
Cestu k dohodě prý vydláždilo tajné americko-íránské vyjednávání, které trvalo zhruba rok. Spojené státy prý tyto rozhovory tajily i před svými spojenci. Poslední čtyři kola utajovaných jednání se konala až po srpnové inauguraci nově zvoleného íránského prezidenta Hasana Rouháního. Podle agentury AP se vyjednávalo hlavně v Ománu, a to ve velmi úzkém kruhu zasvěcených. Prostředníkem byl ománský sultán Kábus bin Saíd.
Dohoda z Ženevy dává mocnostem prostor Írán šest měsíců testovat. Mezitím dojde ke zmírnění sankcí. Pokud země poruší podmínky, mocnosti je znovu zavedou. Uvolněná bude ale jen část sankcí. Írán každopádně získá přístup k miliardám dolarů z exportu - například ropy. Teherán přitom zlepšení ekonomiky potřebuje. Prezident Rouhání díky tomuto programu vyhrál volby. „Musíme obnovit důvěru v naší zemi, získat to, co jsme v posledních letech ztratili. Západ žádá, aby se mohl znovu spolehnout na íránský lid,“ konstatoval ministr zahraničí Mohamed Džavád Zaríf.
Podmínky jsou tvrdé
Irán nově nesmí obohacovat uran nad 5 procent. Dosud to bylo 20 procent, tedy výrazně víc, než kolik je potřeba pro jeho energetické využití. Zároveň musí neutralizovat svoje zásoby a nesmí pokračovat v rozvoji svého jaderného programu. Například nemá být spuštěn těžkovodní reaktor v Aráku ani nové centrifugy. Podle dohody má zůstat mimo provoz zhruba polovina už instalovaných odstředivek v Natanzu a tři čtvrtiny ve Fordo.
Barack Obama, americký prezident
„Írán nesmí spustit moderní centrifugy k obohacování uranu. Musí zastavit práce na reaktoru na plutonium. Naši inspektoři budou kontrolovat zařízení i to, jestli země plní svoje závazky. To jsou hlavní omezení, která mají zabránit tomu, aby Írán získal jaderné zbraně.“
Dohoda neobsahuje explicitní uznání práva Íránu na obohacování uranu. Pro Teherán
to přitom dosud byla nepřekročitelná podmínka. Podle francouzského ministra zahraničí je zmíněno pouze právo na civilní jaderný program. Podle íránského prezidenta ale dohoda uznává právo Íránu obohacovat uran a její text je v souladu s požadavky, které stanovil duchovní vůdce ajatolláh Chameneí. Zároveň ujistil, že Írán nebude nikdy usilovat o atomovou zbraň.
Reakce? Spíš rozporuplné
Podle Obamy dohoda pravděpodobně přerušila směřování Íránu k vývoji jaderné bomby. „Dnes diplomacie otevřela cestu k bezpečnějšímu světu. K budoucnosti, ve které můžeme ověřit, že íránský jaderný program je mírový a země nemůže sestrojit jadernou zbraň,“ prohlásil Obama. Americký ministr zahraničí John Kerry uvedl, že ujednání znamená více bezpečnosti pro partnery USA na Blízkém východě včetně Izraele. Reakce amerického Kongresu ovšem není jednoznačná. Podle demokratického poslance Sněmovny reprezentantů Eliota Engela smlouva zcela nezabrání obohacování íránského uranu, ani nezlikviduje jeho centrifugy. Šéf zahraničního výboru Sněmovny reprezentantů, republikán Ed Royce, řekl, že dohoda dostatečně nebrání zájmy USA.
Ruský prezident Vladimir Putin pak dohodu označil za průlom, ale také „jen za první krok na zbývající dlouhé a nesnadné cestě“. Dohoda podle něj svět přibližuje k řešení „jednoho z nejnesnadnějších problémů světové politiky“. I předseda Evropské komise José Barroso hovoří o „průlomu“ v otázce globální bezpečnosti a stability. Důležité podle něj je, aby všechny zúčastněné strany dál konstruktivně pokračovaly v jejím prosazování.
Dohodu pochválily rovněž některé arabské státy - jako první se ozvali spojenci Íránu Irák a Sýrie. Ze zemí Perského zálivu reagovaly zatím jen Spojené arabské emiráty, jejichž
vláda dočasnou dohodu oceňuje a doufá, že pomůže k trvalému ujednání, které
pomůže stabilizovat celou oblast.
Izrael považuje dohodu za „diplomatické vítězství Íránu“
Největším kritikem nové dohody je Izrael. Izraelská vláda ji označila za „špatnou“ a ministr mezinárodních vztahů Juval Steinic prohlásil, že je založena na „klamu“. Jde prý o „největší diplomatické vítězství Íránu za poslední roky“.
Jakub Szántó, zpravodaj ČT na Blízkém východě
"Izrael i Saúdská Arábie jsou s dohodou velmi nespokojené. Co se týče Izraele, reakce jsou otevřené a ostré. Ministr pro tajné služby a zahraniční vztahy řekl, že dohoda není schopná zabránit pokračování íránského jaderného programu pro vojenské účely. Jednotlivé kontrolní mechanismy podle něj nejsou dostatečně tvrdé. Izrael prý bude nakonec nucen přehodnotit svoji pozici – to mezi řádky znamená, že Izrael začne znovu uvažovat o potenciálním vojenském řešení celého konfliktu."
Dohoda „umožňuje Íránu dále obohacovat uran, ponechává na místě centrifugy, a umožňuje tak produkci štěpného materiálu potřebného pro (výrobu) bomby. Nevede ani k uzavření (reaktoru) v Aráku, ačkoli ekonomický tlak na Írán mohl vést k lepší dohodě a přimět Írán zrušit jeho jaderné kapacity,“ stojí v prohlášení úřadu premiéra Benjamina Netanjahua.
Později se s ním telefonicky spojil americký prezident Obama, který Netanjahua uklidňoval ohledně uzavřené dohody s Íránem. Vyjádřil také přání co nejdříve zahájit s židovským státem konzultace o dalším vývoji, uvedla agentura Reuters.
Mluvčí Bílého domu Josh Earnest řekl novinářům, že oba představitelé si znovu potvrdili, že jejich společným cílem je nadále bránit Íránu získat jadernou zbraň. „Prezident řekl premiérovi, že v souladu s naším závazkem vést úzké konzultace s našimi izraelskými přáteli chce, aby Spojené státy a Izrael okamžitě zahájily konzultace ohledně naší snahy vyjednat komplexní řešení,“ řekl Earnest. Obama prý také zdůraznil, že Spojené státy budou i nadále pevně plnit spojenecké závazky vůči Izraeli, který má podle Obamy dobrý důvod mít pochybnosti o záměrech Íránu.
Netanjahu dohodu označil za historický omyl. Země se prý o svou bezpečnost postará sama. Izraelský prezident Šimon Peres se pak obrátil k obyčejným Íráncům s tím, že je třeba obnovit důvěru mezi oběma zeměmi, a vyzval je, aby apelovali na vedení Íránu, aby zastavilo podporu terorismu a jaderného programu. Pokud by země v tomto programu pokračovala, Izrael by byl nucen sáhnout k blíže nespecifikovaným krokům.
„Izrael není všemocný. Bez pomoci Spojených států – především po případném útoku na Írán – se neobejde. Myslím si, že jde jen o zvýšenou rétoriku. Izrael tak připravuje půdu pro finální dohodu,“ okomentovala výroky Irena Kalhousová z Pražského institutu bezpečnostních studií.
- Jako mnichovská dohoda, zlobí se Izrael: „Tak jako někdejší Československo nebylo zapojeno do jednání, která ho odsoudila k smrti, sleduje dnes také Izrael zpovzdálí, jak západní mocnosti přinášejí za oběť existenční zájmy Izraele. Každý rozumný člověk ví, že jsme v situaci, která povede k nukleárně vyzbrojenému Íránu. Roky varuji před nebezpečím strategie, jakou Izrael praktikuje vůči íránské jaderné hrozbě,“ řekl místopředseda parlamentu Moše Feiglin.
K dosažení dohody vedla trnitá cesta
Až do poslední chvíle nebylo jasné, zda z jednání, k nimž se v pátek a v sobotu připojili ministři zahraničí vyjednávacích velmocí, nějaká dohoda vůbec vzejde. Írán mimo jiné trval na tom, aby dohoda obsahovala explicitní vyjádření jeho práva na obohacování uranu, ačkoli ve smlouvě o nešíření jaderných zbraní, kterou podepsal i Teherán, takové právo výslovně zakotveno není.
Jestli bude historická dohoda skutečně naplněna, ukážou až další měsíce. Šéfové diplomacie jednotlivých mocností i Íránu ale zdůrazňují, že udělali důležitý první krok.
A na dohodu už zareagovaly i finanční trhy. Oznámení o omezení íránského jaderného programu a zmírnění sankcí zvedlo izraelské akcie na nový rekord a prudce posílilo kurz íránské měny ríjálu. Izraelští investoři tak ignorovali varování domácích politiků.
HLAVNÍ BODY DOHODY
ZÁVAZKY ÍRÁNU:
- zastavit obohacování uranu nad hranici pěti procent a demontovat technické zařízení potřebné k takovému obohacování;
- neutralizovat své zásoby uranu obohaceného na 20 procent, snížit je pod hranici pěti procent nebo přeměnit do podoby nevhodné pro obohacování;
- zastavit proces obohacování uranu, neinstalovat nové centrifugy pro obohacování;
- nezprovoznit zhruba polovinu již instalovaných centrifug v jaderném zařízení v Natanzu a tři čtvrtiny centrifug instalovaných v podzemním jaderném středisku Fordo;
- omezit výrobu centrifug, které mají nahradit poškozená zařízení, a nebudovat nové kapacity pro obohacování uranu;
- zastavit hromadění zásob uranu obohaceného na 3,5 procenta tak, aby se během příštích šesti měsíců jeho množství nezvýšilo;
- zastavit spouštění jaderného reaktoru v Aráku, nezavážet do něj palivo a zastavit jeho testování;
- umožnit přístup inspektorů Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) do Natanzu a Fordo na denní bázi a poskytnout jim záznamy bezpečnostních kamer a přístup do provozů pro kompletaci centrifug;
- umožnit přístup inspektorů MAAE do uranových dolů a závodů na zpracování uranu;
- poskytnout MAAE dokumentaci reaktoru v Aráku a umožnit častější návštěvu inspektorů v tomto zařízení.
ZÁVAZKY ŠESTI MOCNOSTÍ:
- nezavádět během šesti měsíců nové sankce ve vazbě na íránský jaderný program, pokud Írán dodrží své dojednané závazky;
- zrušit určité sankce v oblasti zlata a cenných kovů, íránského automobilového průmyslu a petrochemického exportu, čímž Írán získá příjem zhruba 1,5 miliardy dolarů;
- umožnit bezpečnostní opravy a inspekce v Íránu pro vybrané íránské letecké společnosti;
- zachovat nákupy íránské ropy na jejich nynější, významně omezené úrovni, která je asi o 60 procent nižší ve srovnání se stavem před dvěma lety. Částka 4,2 miliardy dolarů z těchto obchodů smí být postupně využita, splní-li Írán své závazky;
- umožnit, aby 400 milionů dolarů z vládního vzdělávacího programu bylo vyvedeno ze zablokovaných íránských účtů do jmenovitých vzdělávacích institucí ve třetích zemích, aby tam byly uhrazeny náklady na vzdělávání íránských studentů;
- usnadnit finanční transakce v humanitární a zdravotnické oblasti.
Americko-íránské vztahy ve zkratce
Jediný telefonát mezi prezidenty Barackem Obamou a Hasanem Rouháním otevřel ke konci září novou kapitolu íránsko-amerických vztahů, které se dlouho zmítaly mezi přízní a nenávistí.
- 1953: Američané zvrátili osud historické Persie už v 50. letech minulého století, kdy spolu s Brity zinscenovali státní převrat. Nepřízeň západních velmocí vyvolalo znárodnění ropného průmyslu. Demokraticky zvolený premiér Mossadek tak byl svržen.
- Spojené státy pak pomáhaly šáhovi modernizovat zemi. Tvrdá ruka Rezy Pahlávího a prosazování západní kultury ale Íránce proti monarchii popudily. V roce 1978 utekl vládce před protesty do exilu. Z něj se naopak vrátil charismatický ajatolláh Chomejní a Írán se změnil v islámskou republiku. Jinými slovy - ze spojence se stal nepřítel. „Už od začátku islámské revoluce, posledních 34 let, se Írán od Ameriky nedočkal ničeho jiného než vměšování, zrady, vyhrožování, sankcí a tlaků,“ podotkl íránský poslanec Hasan naghavi-Hosseini.
- 1979: Obsazení amerického velvyslanectví v Teheránu vyvolalo první americké sankce. Celkem 52 zajatců se na svobodu dostalo až po roce a čtvrt.
- 1980-88: V íránsko-irácké válce stáli Američané po boku Saddáma Husajna. To ještě víc posílilo v islámském státě diktaturu šíitských duchovních a revolučních gard.
- 1998: Záblesk naděje přišel až s umírněným prezidentem Chatámím. Hledal cestu k americkému lidu. „Nic nemůže zamezit dialogu mezi dvěma národy,“ konstatoval Chatamí.
- 2001: 11. září 2001 změnilo mapu světa a Írán je znovu na černém seznamu Bílého domu. „Írán agresivně zbrojí a vyváží teror. Státy, jako jsou tyto, a jejich terorističtí spojenci tvoří osu zla,“ prohlásil americký prezident George Bush mladší v lednu 2002.
- 2005–2013: V agresivní rétorice vynikal hlavně ultrakonzervativní íránský prezident Ahmadínežád. Až nová hlava státu - Hasan Rouhání mění tón. Je slyšet hlasy reformních kruhů, ale i skřípání íránské ekonomiky.
