V silně katolickém Irsku, kde jsou potraty desítky let zločinem, může dojít k historické změně. Už za dva týdny budou mít Irové možnost v referendu vyjádřit svůj souhlas nebo nesouhlas se sporným osmým dodatkem ústavy, který přerušení těhotenství striktně zakazuje. Oba tábory vedou kampaně a řada žen se rozhodla vyjít na veřejnost se svým příběhem, aby ukázala, že nic není černobílé.
Pětatřicet let byl potrat v Irsku naprosté tabu. Už za dva týdny může hlas lidu nabídnout změnu. A i kdyby ne, už jen fakt, že se o potratech nahlas mluví a hlasuje, je v silně katolickém Irsku historický zvrat.
„Věřím, že jediný, kdo může dát a vzít život, je Bůh. To je moje víra. A na tom si trvám,“ říká Maura Manleyová, která podporuje iniciativu pro zachování života. „Tohle je o nucení žen, aby pokračovaly v těhotenství proti své vůli,“ nabízí opačný pohled podporovatelka iniciativy pro možnost volby Ailbhe Smythová.
Spor se vede o osmý dodatek irské ústavy z roku 1983, který dává lidským plodům stejná práva jako jejich matkám, tedy právo žít.
V posledních pěti letech sice dostávají svolení k interrupcím ženy, jejichž život těhotenství ohrožuje, případ Amy Callahanové ale ukazuje, že fatálních situací může být mnohem víc. A na ty už zákon nemyslí. „To dítě…Viděla jsem tlukot srdce, ale nemělo mozek. Nemůžete žít bez mozku. Myslela jsem, že budu tím výjimečným případem. Byla jsem překvapená, že nikoliv,“ říká.
Se svým partnerem Connorem proto odletěla na kliniku do Liverpoolu, kde interrupci podstoupila. Mrtvou dceru tam ale nechat nedokázala. „Odnesli jsme si Nico na hotelový pokoj v malé krabici. Nechtěla jsem ji opustit. Procházeli jsme letištními kontrolami a já jsem se otočila na Connora a ptala jsem se: Co když nám řeknou, abychom tu krabici otevřeli? A on říkal: Ne, to ne, neřeknou. Později se mi svěřil, že vůbec nevěděl, co nastane,“ vzpomíná Amy.
Za potrat hrozí v Irsku 14 let vězení
Obdobnou situaci řeší v Irsku až tři tisíce žen ročně. Cestují do zahraničí, objednávají potratové pilulky a riskují vězení. Za podstoupení zákroku v Irsku jim hrozí čtrnáctileté vězení. Dokud dítěti bije srdce, úřady jsou neúprosné.
„Nemyslím, že by mi bylo dobře, kdyby těhotenství pokračovalo. Nedovedu si představit, že bych chodila do práce a lidé se ptali, kdy se dítě narodí,“ vysvětluje Amy Callahanová.
Oba tábory se shodují jen v jednom – chtějí, aby k hlasovacím urnám přišlo co nejvíc lidí. Za hranicemi žije na čtyřicet tisíc Irů, kteří mají právo se referenda účastnit. I na ně cílí jedna z kampaní, která je v historický den povolává domů.
Pokud referendum rozhodne o změnách, začne je projednávat parlament. Zda by se nakonec podařilo menšinové vládě reformu prosadit, ovšem není jisté.
Irské zákony provádění potratů až do roku 2013 neumožňovaly vůbec. Nyní jsou potraty povoleny jen za přesně stanovených podmínek: v případech, kdy těhotenství přímo ohrožuje život matky, nebo v případech, kdy je život ženy ohrožen jinými zdravotními komplikacemi.
Změnu zákona inicioval případ 31leté Indky, které v roce 2012 lékaři navzdory vážnému zdravotnímu stavu odmítli provést potrat s tvrzením, že „Irsko je katolická země“. Žena po několika dnech strávených v nemocnici zemřela na celkovou otravu organismu a selhání orgánů.
Umělé ukončení těhotenství není v Irsku povoleno ani v případech znásilnění, incestu a v situaci, kdy plod vykazuje abnormality.
