Lovci tuňáků si za jednu chycenou rybu přijdou v přepočtu na stovky tisíc korun. Rybářský průmysl ale mnohde roste rychleji, než se jeho kořist stíhá množit. Úbytek ryb tak už ve svých sítích pocítili i samotní rybáři.
Lovců tuňáků je moc. Někteří už téměř nemají co chytat
Horizont ČT24: Rybáři decimují populaci tuňáků (zdroj: ČT24)
Uživit rodinu je v branži stále těžší. „Dřív jsme na moři zůstávali šest až osm dnů, abychom přivezli dost velký úlovek na pokrytí nákladů, a ještě na tom vydělali. Abychom domů mohli nosit tolik peněz jako dřív, musíme teď ale venku strávit dvakrát víc času,“ potvrzuje rybář Keith André, který působí na Seychelách.
Na tradiční místa, kde ryby desítky let braly, teď už podle něj ani nemá cenu jezdit. Rybářů je v oblastech moc a průmyslový odlov hejna decimuje rychleji, než se sama rozmnožují. Nejde přitom jen o tuňáka, ale i o menší druhy, které jsou v potravním řetězci pod ním.
„Prožíváme úzkostné chvíle, kdy si říkám: Chytím vůbec něco? Nachytám toho dost? Budu vůbec schopný zaplatit své posádce?“ ptá se Keith André.
Když se zadaří, tak ano. Za kilo masa rybáři dostanou podle kvality dvacet nebo i padesát dolarů, tedy mezi čtyřmi sty a tisícem korun. Třeba tuňák obecný, který žije v Atlantiku, přitom může vážit i půl tuny. Na rybích burzách, především pak v Japonsku, může cena navíc ještě desetkrát stoupnout. Z rybářství to dělá výnosný globální byznys.
I v něm ale platí základní ekonomická pravidla. „Každá nová rybářská loď na otevřeném moři znamená pro majitele výhodu, ale pro svět riziko nadměrného rybolovu a potenciálně i vyhynutí určitých druhů v některých oblastech,“ upozorňuje guvernér anglické centrální banky Mark Carney.
Země zavádějí kvóty, i tak se loví příliš
Rostoucí konkurence navíc vede i k ostrým střetům, a to jak mezi rybáři samotnými, tak i mezi pytláky a státními úřady. Ty se mezitím s ekology snaží najít cestu, jak vybalancovat komerční zájmy a ochranu přírody.
„Snažíme se zajistit, že náš přístup k těm druhům bude udržitelný. Abychom je mohli lovit i v budoucnu, zachovali ekosystém a zdravé oceány, ale také produktivní a výdělečné rybářství,“ říká Shana Millerová, vedoucí programu na ochranu tuňáků v organizaci The Ocean Foundation.
Řada zemí včetně Evropské unie už zavedla kvóty na množství ulovených ryb nebo vyhlašuje dočasné zákazy lovu. I tak je ale podle OSN asi devadesát procent rybářských trhů po celém světě na hraně, nebo už za hranou svých kapacit.