Martin Schulz skončil v čele německé sociální demokracie (SPD). Dvaašedesátiletý politik, který chtěl tento post původně opustit začátkem března, to řekl na tiskové konferenci v Berlíně. Do funkce navrhl šéfku poslanců SPD Andreu Nahlesovou, kterou podpořilo i vedení strany. Sedmačtyřicetiletou dlouholetou sociální demokratku, jejíž nominace se neobešla bez kontroverzí, by měl do čela strany zvolit mimořádný dubnový sjezd.
„Odcházím z tohoto úřadu bez hořkosti a zášti,“ nechal se slyšet Schulz, který v poslední době čelil tvrdému tlaku spolustraníků kvůli opakovaným změnám svých postojů. „SPD potřebuje osobní a programovou obnovu,“ vyjádřil také své přesvědčení.
Bývalý šéf Evropského parlamentu se rozhodl rezignovat začátkem února po skončení koaličních rozhovorů s konzervativní unií CDU/CSU kancléřky Angely Merkelové. Původně chtěl odejít po ukončení sociálnědemokratického referenda o koaliční smlouvě, jehož výsledky mají být známy 4. března, nakonec ale svůj krok uspíšil. Věří, že se nyní jeho spolustraníci zaměří spíše než na personální debaty právě na koaliční smlouvu.
Jisté to ale není, o čemž svědčí i kontroverze, které vzbudily úvahy o tom, že by SPD jako úřadující předsedkyně vedla Nahlesová. Podle mnohých straníků by ale takový postup neodpovídal stanovám strany, protože Nahlesová dosud nebyla místopředsedkyní SPD.
A právě jeden z místopředsedů by podle kritiků měl stranu dočasně vést až do sjezdu, který se uskuteční 22. dubna ve Wiesbadenu. Nakonec se tak stane. Úřadujícím předsedou bude hamburský primátor a dosavadní místopředseda Olaf Scholz.
Nahlesovou na dubnovém sjezdu vyzve přinejmenším jedna protikandidátka – starostka severoněmeckého Flensburgu Simone Langeová.
Nynější spory uvnitř sociální demokracie, která před pár dny řešila i budoucnost ministra zahraničí Sigmara Gabriela, stranu podle všeho oslabují u voličů. Průzkum agentury Insa přisoudil SPD rekordně nízkou podporu jen 16,5 procenta Němců. Protiimigrační Alternativa pro Německo (AfD) se tak na sociální demokraty dotáhla už na rozdíl pouze 1,5 procentního bodu.
- Schulz v čele sociálních demokratů prožil rok jako na houpačce, což dnes sám připustil. Jeho nominace na post šéfa strany z loňského ledna, kterou stvrdil březnový sjezd sto procenty hlasů, vzbudila v SPD nadšení – do strany vstupovaly tisíce lidí a v preferencích se rychle vyrovnala CDU/CSU. Trojice zemských voleb, v nichž sociální demokraté prohráli s CDU, ale přinesla studenou sprchu. Sestup dokonaly zářijové parlamentní volby, v nichž Schulzem vedená SPD propadla a dosáhla nejhoršího výsledku od druhé světové války.
Nahlesová by byla první ženou v čele SPD
Andrea Nahlesová, která by se mohla stát první ženou v čele německých sociálních demokratů v jejich téměř 155leté historii, je od září 2017 předsedkyní frakce SPD ve Spolkovém sněmu. Patří k vůdčím osobnostem levicového křídla strany.
V letech 2013 až 2017 byla ministryní práce a sociálních věcí ve třetím kabinetu kancléřky Angely Merkelové. Za svého působení v čele resortu Nahlesová prosadila plošné zavedení minimální mzdy ve výši 8,5 eura na hodinu (asi 214 korun), zákon o předčasném odchodu do důchodu, který umožňuje některým pracujícím odejít do penze už po dosažení 63 let, nebo zvýšení invalidních důchodů.
„Budu ženou v domácnosti nebo spolkovou kancléřkou“
Nahlesová se narodila 20. června 1970 v Mendigu a vystudovala germanistiku a politické vědy na Univerzitě v Bonnu. Pochází z hluboce věřící katolické rodiny a skromných venkovských poměrů a ráda zdůrazňuje, že v politice zastává především zájmy obyčejných lidí.
Její otec byl zedník a politička v minulosti popisovala, jak musel den co den na stavbu a „měl ramena, kolena i záda zničená“. V německých médiích koluje historka, podle které se Nahlesové v době její maturity ptali, čím chce být. Údajně odpověděla, že „ženou v domácnosti nebo spolkovou kancléřkou“.
Do SPD vstoupila v osmnácti letech. Ve Weileru, kde tehdy bydlela, neměla strana organizaci, tak ji tam Nahlesová založila. Ve straně pak vystřídala snad všechny myslitelné funkce.
V letech 1995 až 1999 předsedala mládežnické organizaci strany. Už tehdy byly zřejmé její výrazně levicové postoje – tematicky jí byl blízký Oskar Lafontaine, sociálně-demokratický politik, který později stranu opustil a vstoupil do postkomunistické Die Linke.
K Lafointainemu, který o ní prohlásil, že je pro SPD „darem Božím,“ měla Nahlesová blíž než ke Gerhardu Schröderovi. Ten se v roce 1998 stal kancléřem a mladou političku pravidelně kritizoval. Ani to ale nezastavilo stranický vzestup Nahlesové.
V roce 1997 se stala členkou předsednictva SPD a v roce 2003 i prezidia strany. V letech 2009 až 2013 byla generální tajemnicí SPD. Do Spolkového sněmu byla poprvé zvolena v roce 1998, čtyři roky na to ale svůj mandát neobhájila. Do poslanecké lavice se znovu vrátila po volbách v roce 2005.
Nahlesová chce po straně profil a emoce
Podle Nahlesové musí strana sama sebe znovu definovat. „Hořkou skutečností je, že nemáme jasný profil,“ komentovala politička porážku SPD v podzimních volbách. Strana podle ní dlouhá léta měnila témata, a měla by si jasně určit, „koho chce vlastně zastupovat“.
Jako klíčová témata vnímá Nahlesová „digitální kapitalismus“, který je podle ní v napětí k sociálnímu tržnímu hospodářství. „Nemáme nedostatky ve věcné práci, ale v emocionalitě,“ uvedla také politička.
Pokud jde o emoce, čeká SPD opravdu výrazná změna. Ukázal to mimo jiné lednový stranický sjezd, na kterém spolustraníky zaníceně přesvědčovala, aby kývli na zahájení koaličních rozhovorů s CDU/CSU.
Její krátký vášnivý projev ostře kontrastoval s hodinovým proslovem předsedy Schulze. Zároveň potvrdil další z charakteristik, které Nahlesovou provázejí – že jde o ráznou ženu, která se nebojí ostrých slov.
„Budeme vyjednávat (tak tvrdě), až bude druhá strana kvičet,“ hřímala politička. Už v prosinci koneckonců na adresu CDU/CSU uvedla, že „SPD bude třeba“ a „bude to dost drahé“.
