Dvě hodiny spánku, žádné volno a málo jídla. Francie stále řeší případy domácího otroctví

Na čtyřicet milionů lidí se v roce 2016 stalo obětí moderního otroctví. Uvádí to Mezinárodní organizace práce. Patří mezi ně i takzvané domácí otroctví, jehož případy řeší i Francie. Oběťmi se stávají zpravidla ženy původem z afrických zemí a pachatelem bývají často jejich nejbližší. Úřady se sice snaží pomáhat, jejich kroky ale zatím nestačí.

Video Horizont ČT24
video

Horizont ČT24: Domácí otroctví ve Francii

Jednou z obětí moderního otoctví je Dounia, žena původem z Maroka. „Zabavili mi pas a měl ho u sebe můj manžel,“ vysvětluje, jak pro ni začalo to, co sama nazývá peklem.

Do Francie přijela mladá žena před pěti lety a nejbližší jejího muže si z ní udělali služku – doslova novodobou otrokyni. „Neměla jsem žádné volno ani den odpočinku. Pracovala jsem pořád. Došlo to tak daleko, že jsem spala v noci dvě hodiny. Neměla jsem dost jídla, spala jsem na kartonu,“ přibližuje Dounia svou někdejší situaci. 

Do práce musela nastupovat v pět hodin ráno. Hlídala děti, starala se o domácnost a pak téměř do svítání uklízela v baru, který rodina vlastnila. „Když mě začali zneužívat a když můj manžel vyhrožoval, že mě pošle zpátky do Maroka, utekla jsem,“ pokračuje mladá žena.

Protože ale neuměla francouzsky a neznala svá práva, nakonec se vrátila k utlačovatelům. Před čtyřmi lety dívce nakonec podal pomocnou ruku francouzský Výbor proti modernímu otroctví, který se o lidi v podobné situaci stará už dvě desetiletí.

„Často se jedná o mladé dívky, které přicházejí zpravidla z Afriky, spíš ze západní neboli z Maghrebu, mají zde pomáhat rodinám a chodit do školy,“ uvádí viceprezidentka výboru Sylvie O'Dyová.

Domácí otroctví se dostane před soud jen zřídka

Výbor doposud zaevidoval na šest stovek obětí novodobého otroctví, jakým prošla Dounia. Pomohl jim postavit se na vlastní nohy a podat trestní oznámení na jejich tyrany. Kolik lidí ale ve Francii stále v podobných podmínkách žije, nikdo přesně neví. A vláda podle kritiků víc mluví, než aby konala.

„Vnitrostátní politika boje proti obchodu s lidmi se zaměřuje především na sexuální vykořisťování. Kvůli vykořisťování v domácím prostředí je stíhání zahájeno velmi výjimečně a ještě méně často pak dojde k odsouzení,“ upozorňuje Thomas Dumortier z Národní poradní komise pro lidská práva. 

V minulosti už na francouzské úřední trhliny poukázal Evropský soud pro lidská práva. Zemi hned ve dvou případech odsoudil za to, že ty, kteří stáli za zotročováním, dostatečně nepotrestala.

Problém se skrývá na pařížských předměstích

Jde ale stále jen o špičku ledovce. Skutečný problém leží ještě hlouběji, zejména na některých pařížských předměstích. Přistěhovalci jako Dounia se zde ocitají často a právě život pařížské periferie je dlouhodobě značně neprůhledný. Do jisté míry funguje podle vlastních pravidel na hraně i za hranou zákona. Prezidentští kandidáti loni slibovali, že situaci zlepší, jde to ale jen velmi pomalu. 

Dounia teď čeká, jak se francouzské soudy k jejímu případu postaví. „Doufám, že přijde rozhodnutí soudu, které bude spravedlivé a které mi vrátí má práva, abych mohla pokračovat ve svém životě. Protože doposud nevím, jakým směrem se vydat. Žiju pořád pod velkým tlakem,“ uzavírá žena.