Moderní otroctví je v Británii mnohem častější, než se dosud myslelo, ukázaly nedávné policejní zásahy. Podle Národní agentury pro kriminalitu (NCA) jsou obětí desetitisíce. Mnohdy čelí sexuálnímu vykořisťování a nuceným pracem za minimální plat, píše Guardian.
Oficiální data hovoří zhruba o 3800 obětech, skutečná čísla jsou ale zřejmě mnohem vyšší. Dříve se předpokládalo, že jde zhruba o 13 tisíc lidí.
„Jsou to pravděpodobně desítky tisíc. Čím víc moderní otroctví zkoumáme, tím nacházíme víc důkazů o rozšířeném zneužívání zranitelných osob,“ uvedl zástupce NCA Will Kerr s tím, že otroctví se týká „každého středního a většího města“.
Případů je celá řada. Podle NCA stojí za nárůstem počtu obětí fakt, že si mezinárodní gangy uvědomují, že mohou vydělat obrovské částky na vykořisťování, namísto toho, aby pouze prodávaly drogy.
Oběti pocházejí převážně z východní Evropy, Vietnamu a Nigérie a poměr mužů a žen je prakticky stejný.
Mezi oběti patří i děti, zranitelné skupiny jako menšiny či sociálně vyloučené skupiny. Tito lidé často utíkají před válkou či chudobou. Pracují v myčkách aut, na stavbách, ale i v zemědělství, továrnách na drogy nebo zpracovatelském průmyslu, a to za velmi malé peníze.
Někteří jsou nuceni pracovat jako sexuální otroci, je jim slibován lepší život, ale mnohdy skončí zcela bez peněz s pár kusy oblečení. Třeba skupina Rumunů prodávala on-line prostitutky a vydělala si tak 5 milionů eur (přes 130 milionů korun).
Dvanáctiletá romská dívka byla pak do Británie prodána za účelem toho, aby vodila děti do školy a ze školy a mezitím uklízela domácnost. Našli ji při hraniční kontrole.
V současné době probíhá v Británii více než 300 policejních operací zaměřených právě na moderní otroctví. NCA zahájila kampaň, aby zvýšila povědomí veřejnosti o problému a aby lidé věděli, kam hlásit podezřelé případy.
Tyto osoby mají často viditelná zranění nebo zanedbaný zevnějšek. Podle Kerra je ale problém, že si některé oběti ani neuvědomují, že jsou oběťmi.
V roce 2015 začal v Británii platit zákon o moderním otroctví, který považuje za trestný čin, pokud „někdo někoho drží v otroctví a tlačí jej do nucené práce“. Lidé zapojení do pašování osob čelí 14 letům vězení až doživotnímu trestu.
Podle odhadů mezinárodní nadace Walk Free Foundation žije v otroctví skoro 46 milionů lidí ve 167 zemích. Nejzranitelnější skupinou jsou migranti a uprchlíci, kteří často čelí ponižování i sexuálnímu zneužívání.
Zhruba dvě třetiny případů se týkají Asie, konkrétně žen a dětí v textilních továrnách v Kambodži, v Indii a Bangladéši, mužů na bavlníkových plantážích v Uzbekistánu nebo v elektronickém průmyslu v Číně. V procentu populace ale žebříček vede totalitní Severní Korea.
Naopak velmi dobře si vedou země severní Evropy jako Švédsko, Dánsko Norsko, případně Island. Velice málo otroků žije i na Novém Zélandu – vůbec nejlépe si ale vede Lucembursko.
Problém se týká i USA a Evropy, jak ukazují britské případy. Třeba v Česku rumunští nebo bulharští dělníci často pracují ve špatných podmínkách a za ostudně nízkou mzdu.
