Ve Švýcarsku ve své rezidenci v Aubonne ve věku 96 let zemřel poslední rumunský král Michal I. Své zemi vládl pouhých deset let. Po komunistickém převratu se musel vzdát trůnu a odejít do exilu. Do vlasti se vrátil až v roce 1992. Po navrácení části majetku žil střídavě v Rumunsku a Švýcarsku. Michal I. trpěl rakovinou a leukémií a loni se kvůli nemoci uchýlil do ústraní. Byl bratrancem britské královny Alžběty II.
Ve Švýcarsku zemřel rumunský král Michal I.
Michal I. se narodil 25. října 1921 jako syn následníka trůnu Karla a řecké princezny. Pocházel z německého rodu Hohenzollernů, jehož švábská větev usedla koncem 60. let 19. století na knížecí (později královský) trůn v Rumunsku, které se osamostatnilo od Osmanské říše.
Králem na dvakrát
Poprvé se stal králem jako malý chlapec v roce 1927, jeho otec totiž kvůli svým záletům a nemanželskému poměru nepřipadal v úvahu. Po třech letech ale přeci jen usedl Karel na trůn a zavedl královskou diktaturu.
Podruhé se stal Michal králem jako devatenáctiletý v září 1940 poté, co byl jeho otec donucen rezignovat, v tu dobu ale Rumunsku už vládl pevnou rukou proněmecký diktátor, maršál Ion Antonescu.
Michal I.
Královskou rodinu vyhnali komunisté
Michalovi poddaní bojovali na straně hitlerovského Německa až do srpna 1944, podíleli se mimo jiné na invazi do Sovětského svazu. Ropná pole v Ploješti, která patřila k důležitým zdrojům pro německou válečnou mašinerii, se tak stala cílem častých náletů spojeneckého letectva.
Prakticky ve stejnou chvíli, kdy postupující Rudá armáda překročila rumunské hranice, se král Michal I. rozhodl změnit strany a Antoneska svrhl. Rumunští vojáci poté bojovali na straně spojenců, tisíce se jich koncem války zúčastnily osvobozování Československa.
Ani panovníkův příklon na vítěznou stranu ovšem nezachránil monarchii a nezabránil nástupu komunistů, kteří na přelomu let 1947 a 1948 přinutili krále k abdikaci. V tu dobu už nevládli bulharský car ani jugoslávský král.
Po svržení musel Michal opustit rodnou zemi a přišel také o majetek. Nejprve odjel do Londýna, od roku 1956 pak žil se svou ženou Annou Bourbonskou-Parmskou ve Švýcarsku.
Rumunský král s ortodoxním knězem
Michala při návratu do vlasti zastavil tank
Rumunsko chtěl poprvé navštívit už začátkem roku 1990, krátce po krvavém pádu komunistického režimu, tehdy byl ale zastaven jedním z tanků a později deportován ze země. Při následujícím vstupu v roce 1992 ho již přivítaly miliony Rumunů. Postkomunistický prezident Ion Iliescu mu ovšem vzkázal, aby se nevracel.
Během následujících let se ale hrany otupily a v květnu 2001 už Michal přijel do Rumunska na pozvání vlády a po více než půlstoletí také navštívil své původní sídlo, kde se setkal i s prezidentem Ilieskem. V roce 2008 se potom vrátil také do rodového sídla, neorenesančního zámku Peleš v horském středisku Sinaia v Karpatech. Členové bývalé královské rodiny pobývali také v Bukurešti.
V květnu 2011 nedlouho před devadesátinami vyvolal Michal pozornost tím, že se distancoval od jakýchkoli historických a dynastických svazků s kdysi mocným německým rodem Hohenzollernů. Splnil tak přání svého dědečka, krále Ferdinanda I. Rumunského, který v roce 1921 učinil obdobný krok, aby prokázal národní a nezávislý charakter dynastie.
Král Michal I. se svou manželkou Annou
V posledních letech se ovšem zhoršoval Michalův zdravotní stav a do Rumunska už ze svého švýcarského sídla nejezdil. Loni v létě se tak nemohl v Bukurešti zúčastnit ani velkolepého královského pohřbu své manželky Anny, která zemřela ve věku 92 let.
Královský pár měl pět dcer, nejstarší Margareta nyní převezme otcovu roli v čele rodu. V Rumunsku je uznávaná pro svou humanitární činnost a kulturní projekty, kterým se věnovala během posledního čtvrtstoletí.
Rumunský prezident Klaus Iohannis vyhlásil na úterý v zemi smutek. „Král Michal se zapsal do dějin Rumunska velkými písmeny,“ řekl.