Hra o trůny – tak začala západní média s odkazem na populární seriál přezdívat zatýkání a čistkám v Saúdské Arábii. Zatímco v americkém seriálu získal rod Lannisterů obří moc pomocí intrik a krvavých bitev, u Saúdů se podle expertů hraje především o upevňování pozice v nástupnictví na trůn. Zátahy se totiž nevyhnuly ani královské rodině. V rámci údajného boje proti korupci už za mřížemi skončily desítky byznysmenů, současných a bývalých ministrů i 11 princů. Podle expertů, které oslovil portál ČT24.cz, je ve hře nejen budoucnost monarchie, ale i směřování celého blízkovýchodního regionu.
Podle generální prokuratury přišla Saúdská Arábie v posledních dekádách kvůli korupci a zpronevěrám nejméně o 100 miliard dolarů (2,2 bilionu korun). A právě masivní razie proti korupčníkům nyní ropnou monarchii pohltila. Korunní princ Muhamed bin Salmán uvedl, že k výslechům zamířilo 208 osob, z toho 201 je stále zadržováno, ostatní byli propuštěni a podezřelým byla zmrazena osobní konta.
Bezpečnostní zásah proti vyvádění peněz má však spíše mocenské pozadí. Princ Salmán totiž protikorupční tažení víceméně použil proti znepřátelenému křídlu v rozvětvené dynastii. „Tato protikorupční čistka v podstatě znamenala odstranění lidí předchozího krále. O to se snaží už dlouhou dobu,“ uvádí na Salmánovu adresu novinář a odborník na Blízký východ Pavel Novotný.
Jako čistou konsolidaci moci vnímá Salmánovo počínání i arabista a ředitel Orientálního ústavu AV ČR Ondřej Beránek a upozorňuje na seznamy zadržených. V nich figurují princové Mutab a Turkí, synové předchozího krále Abdalláha, který zemřel v roce 2015. „S tím souvisí i červnové zatčení do té doby korunního prince Muhammada bin Nájifa. Nejenže tento krok z Muhameda bin Salmána učinil přímého následníka trůnu, ale ještě mu dal kontrolu nad ministerstvem vnitra,“ vysvětlil pro ČT Ondřej Beránek.
Liberálně založený Salmán se tím dostal do čela všech tří klíčových saúdských bezpečnostních složek: armády, vnitřního bezpečnostního aparátu a národní gardy (v jejím čele stál rovněž zatčený Mutab). Dříve je přitom ovládaly odlišné větve královské rodiny, což Arábii zajišťovalo rovnováhu moci.
Posilování pozice v regionu
Do vnitropolitické situace současně s tím vstupují i regionální záležitosti. O víkendu šíitští povstalci odpálili z Jemenu raketu do Saúdské Arábie – ta odpověděla utužením blokády hraničních přechodů, letišť i přístavů a veřejně obvinila Írán z dodávek raketových systémů jemenským povstalcům.
Podle novináře Novotného i arabisty Jana Veselého i tyto kroky potvrzují, že korunní princ Salmán zdárně konsoliduje svou moc. „Pokud se nestane něco nečekaného, tak saúdský trůn má v tuto chvíli jistý. Jeho otci je jedenaosmdesát a je vidět, že korunního prince podporuje v tom, co dělá uvnitř Saúdské Arábie, ale i například saúdské intervenci v Jemenu, v blokádě Kataru a dalších diplomatických aktivitách,“ říká Veselý.
Saúdská „Hra o trůny“, jak rodové čistce přezdívají západní média, má navíc podporu Bílého domu – americký prezident Donald Trump vyjádřil „hlubokou důvěru v krále Salmána a jeho syna, korunního prince Muhammada bin Salmána.“ „Nadále pokračujeme v utužování pevných obranných vazeb se Saúdskou Arábií a spolupracujeme na bezpečnostních prioritách včetně bojových operací proti násilným radikálním organizacím a neutralizace destabilizujícího vlivu Íránu na oblast Blízkého východu,“ uvedl mluvčí Pentagonu.
Saúdská mocenská diplomacie se přitom neomezuje jen na Arabský poloostrov. Vliv Rijádu stojí podle expertů za nedávnou náhlou rezignací libanonského premiéra Saada Harírího. Svůj krok odůvodnil tím, že mu proíránské šiítské síly usilují o život. Harírí se teď nachází v Saúdské Arábii a panují obavy, že je tam zadržován proti své vůli.
Sám Harírí v neděli v televizi prohlásil, že se „vrátí velmi brzy do Libanonu“. Chce prý podniknout procedurální kroky nezbytné k tomu, aby byla přijata jeho rezignace. V rozhovoru také uvedl, že v Saúdské Arábii se cítí svobodný. „Kdybych chtěl odcestovat zítra, odcestoval bych,“ řekl Harírí v Rijádu v rozhovoru s televizí Future, která mu patří.
Jaký však mají Saúdové zájem na ovlivňování politiky v Libanonu či na „vyhladovění“ rebelů v Jemenu? Za vším stojí geopolitický boj s šíitským Íránem.
Sunnitsko-šíitské soupeření o vliv na Blízkém východě
Podle politologa a experta na blízkovýchodní politiku z brněnské Mendelovy univerzity Marka Čejky dnes představují Saúdové zásadní článek osy sunnitských států, kde hrají mimo jiné klíčovou roli Spojené Arabské Emiráty a Egypt. Z geopolitických důvodů má podle něj k této ose jisté sympatie také Izrael.
„Saúdská“ osa je dnes největším oponentem zájmů Íránu a jeho spojenců, kterými je Asadův režim v Sýrii, libanonský Hizballáh a do značné míry také irácká vláda. Konfliktní vztahy má však i s dalším blízkovýchodním spojenectvím, které představuje aliance mezi Tureckem a Katarem.
Čejka webu ČT24.cz dále vysvětlil, že Saúdská Arábie dlouhodobě těží z kombinace dvou faktorů:
- Dlouhodobě je klíčovým chráněncem, spojencem a zároveň dodavatelem USA.
- Ohromné saúdské ropné bohatství umožňuje režimu po desetiletí financovat po celém (nejen muslimském) světě nejrůznější aktivity – od charitativních a vzdělávacích institucí přes kontroverzní wahhábistické mešity a islámská centra až po ozbrojené salafisticky-džihádistické milice využívající teroristických metod boje.
Tlak na změnu směrem k umírněnému islámu
Čejka ovšem upozorňuje, že saúdská zahraniční politika není tak monolitická, jak by se mohlo na první pohled zdát. To, že v 60. letech poskytla azyl řadě islamistických radikálů ze zahraničí a později se sama stala jejich líhní, nebylo ještě tehdy v rozporu s tehdejšími doktrínami USA v rámci studené války. Islamističtí radikálové totiž bojovali na mnoha místech světa proti sovětským zájmům.
Pak se ale v 70. letech pokusili Saúdové za pomoci cen ropy přitlačit na USA, což ale nakonec neustáli a podlehli odvetnému americkému tlaku. V 90. letech se pak začal pohled saúdského režimu (i jeho protektora USA) na islamistické radikály výrazně měnit, protože se ukázalo, že po konci studené války si vzali na mušku místo Sovětského svazu právě je.
Nato přišlo 11. září 2001, které bylo z velké části v režii radikálů původem ze Saúdské Arábie. USA od té doby na své saúdské spojence ještě daleko důrazněji tlačí vě věcech eliminace islamistického teroru, který jen chvíli předtím náhrával americko-saúdským zájmům.
Dnešní změny v Saúdské Arábii, které korunní princ prezentuje i jako snahu o změnu kurzu směrem k umírněnému islámu, mají podle Čejky řadu vnitropolitických souvislostí, jsou však i reakcí na dlouhodobý americký tlak.
