Historická mírová dohoda v Kolumbii, která ukončila půl století násilí a válek, bude mít zanedlouho první výročí. Ke stabilitě a normálnímu životu má ale země daleko, psychologickou pomoc poskytují traumatizovaným občanům Lékaři bez hranic (MSF). Kromě násilí v Kolumbii dál bují i obchod s drogami.
Rok od míru má Kolumbie ke klidu daleko. Hatí ho násilí i obchod s drogami
Kolumbie rok od mírové dohody stále ve víru násilí a drog (zdroj: ČT24)
„Říká se, že se situace uklidnila, ale není to tak. O násilí na ženách a dětech se ve zprávách prakticky nemluví,“ upozornila Kolumbijka Gisela, kterou ozbrojenci před lety znásilnili spolu se synem v jejím vlastním domě. Jako připomínka traumatického zážitku jí v krvi koluje virus HIV.
Pomoc se jí snaží poskytnout Lékaři bez hranic. Šedesát let války se na místních obyvatelích podepsal hodně. „Na 50 procent ošetřených trpí depresí, 50 procent z nich bylo svědky násilí, výhrůžek, násilného vysídlení, vražd, zmizení svých příbuzných nebo přátel,“ konstatoval šéf mise MSF v Kolumbii Juan Matías Gil.
Mírová dohoda s FARC znamenala historický přelom. Kolumbii od násilí ale neosvobodila. „Násilí nerovná se FARC. Ty byly jen jedním z hráčů v kontextu konfliktu, který Kolumbii poznamenal. Násilí je dnes – i přes mírovou dohodu – daleko od vymýcení,“ poznamenal Gil.
Kolumbie ušla veliký kus cesty. Složité je, jak se cítí oběti teroru, vyrovnat se s nimi finančně i psychicky, dát jim potřebnou pomoc. To jednodušší, tedy odzbrojení, proběhlo. I podle OSN se to podařilo, jsou to miliony munic, údajně 30 tisíc tun trhavin. FARC předali i v přepočtu 50 milionů korun a mnoho majetku, ale údajně některé majetky nedeklarovali.
Dočasné příměří vláda koncem září uzavřela i s druhou největší levicovou guerillou v zemi (ELN), nočních můr se tím ale nezbavila.
„Je to největší starost nás všech, co jsme se na uzavření mírové dohody podíleli. Nejde jen o pokračování (dalších) paramilitárních skupin, ale také o odpadlíky od guerilly. Samotné FARC řekly, že nejde o lidi, které motivuje politické přesvědčení, ale obchod,“ říká právník nominovaný na Nobelovu cenu míru José Antequera Guzmán.
Největší překážkou pro mír je obchod s drogami. Chudí zemědělci zapomenutí státem často pod tlakem povstalců a s vidinou výdělku volili pěstování koky, na které závisí jejich rodiny. Zemi pokrývá 190 hektarů těchto polí.
Vláda ale jen letos nařídila zlikvidovat víc než polovinu z nich. Když farmáři neposlechnou, nasadí armádu. Zatím poslední střet před týdnem stál život osm lidí.
„Aby došlo ke změně, plodiny, které pěstují, musejí zemědělci chtít nahradit dobrovolně. To je logické. Pokud je k tomu nutí a navíc s nimi jednají jako se zločinci jen proto, že žijí z kultivace koky, jako by už to z nich dělalo překupníky drog, neuznávají mírovou dohodu. Jejím centrálním tématem je totiž změna této perspektivy,“ podotkl Guzmán.
Ve společnosti je stále patrná vzájemná nedůvěra a neochota odpouštět. Osm set ze tří tisíc bývalých bojovníků, na které se vztahuje amnestie, stále čekají na propuštění z vězení. FARC jako politická strana chce mezitím svou novou roli otestovat v březnových volbách.
Podle kritiků by naplňování dohody mělo být rychlejší. Dekády krvavého konfliktu ale vyžadují dlouhé léčení. „Pochopil jsem, že podpis mírové dohody neznamenal ideální konec, naopak je to těžké období, vznikají nové problémy a výzvy, které vyžadují neustálé zapojení společnosti a politických uskupení,“ uvedl Guzmán.
Kolumbie má šanci rozvinout spolupráci a dialog, k tomu je ale nutná řada ústupků, které část společnosti zatím není připravena tolerovat.