Před 75 lety Velká Británie oficiálně oznámila, že se necítí být vázána mnichovskou dohodou. Pakt Německa, Itálie, Francie a Velké Británie z roku 1938 znamenal postoupení československých sudetských území nacistickému Německu. Za zneplatnění mnichovské dohody se považuje prohlášení obsažené v dopise britského ministra zahraničních věcí Anthonyho Edena šéfovi československé diplomacie Janu Masarykovi z 5. srpna 1942.
Británie se jako první distancovala od mnichovské dohody. Částečně ji ale uznává dodnes
obrázek
Představitelé evropských mocností – premiér Velké Británie Neville Chamberlain, předseda francouzské vlády Édouard Daladier, italský diktátor Benito Mussolini a německý vůdce Adolf Hitler – podepsali Mnichovskou dohodu 29. září 1938.
Dohoda, která vznikla bez účasti československých zástupců, odsouhlasila postoupení části československého území Německu. Z počátku byla vydávána za akt zajišťující Evropě mír, ve skutečnosti však znamenala faktický počátek druhé světové války. Diktát, kterému se o den později podvolila československá vláda, znamenal nejen zánik jedné z posledních demokracií předválečné Evropy – Československa, ale také značně usnadnil postup wehrmachtu při dobývání Evropy.
6 minut
Historik Němeček: Debaty o zrušení dohod byly velmi složité
Velká Británie uznala československou prozatímní vládu v červenci 1940. „Potom sledujeme kontinuální úsilí vedení československého zahraničního odboje v čele s bývalým prezidentem Edvardem Benešem o restituci československého státu. Krok po kroku se snažili nejprve z prozatímní vlády udělat definitivní vládu uznávanou na úrovni všech ostatních exilových vlád, které v té době v Londýně působily,“ popisuje snahy československých politiků historik Jan Němeček, který byl hostem pátečního pořadu Události, komentáře.
Poté, co se plného uznání československé exilové vlády podařilo dosáhnout, byla dalším logickým krokem likvidace opatření, která Československo v letech 1938 až 1939 destruovala. Tedy i mnichovské dohody.
Jak ovšem historik připomíná, jednání byla mimořádně obtížná a složitá. Zejména proto, že v britské vládě byla řada lidí, kteří byli vzniku mnichovské dohody osobně přítomni. Ministr zahraničních věcí, Lord Halifax, který byl v Mnichově spolu s premiérem Nevillem Chamberlainem, se v letech 1940 až 1941 podílel i na uznávacích procesech československé exilové vlády.
„Byl to proces, ve kterém nemůžeme vidět žádný převratný bod. Musíme to sledovat jako nepřetržitý sled jednání, která vedla až k tomu výsledku z 5. srpna 1942,“ podotýká Němeček.
Ministr Eden potvrdil v dopise z 5. srpna 1942, že se Británie necítí být vázána mnichovskou dohodou
Británie dohodu stále částečně uznává
Britský ministr zahraničí Anthony Eden se v dopise od mnichovské dohody distancuje a konstatuje, že ji vědomě zničilo nacistické Německo, když 15. března 1939 vpadlo do okleštěného Československa. Odvolává se na prohlášení premiéra Winstona Churchilla, který už v září 1940 označil koncem platnosti dohody právě 15. březen 1939.
„Ale musíme si uvědomit jednu věc. Pro Velkou Británii až dodnes mnichovská dohoda platí od konce září 1938, kdy byla podepsána, až do 15. března 1939, kdy ji zničil svými kroky Adolf Hitler,“ upozorňuje Němeček. Ač tedy bylo Spojené království první zemí, která prohlásila dohodu za neplatnou, nakonec zůstala jedinou, která ji stále v jistém časovém období uznává.
„Ten půlrok se nepodařilo ani v mnoha dalších diplomatických krocích až do dnešního dne nějakým způsobem smazat. Vyjednávání s Brity byla pro československou stranu v této věci první, ale nikoliv ta nejúspěšnější,“ říká historik.
Francie odvolala podpis Mnichovské dohody 29. září 1942 podpisem generála Charlese de Gaulla. Odvolání formuluje neplatnost dohody od jejího samého počátku, přesně jak to československá strana požadovala. Stejným způsobem, tedy od samého počátku, odvolala platnost mnichovské dohody i Itálie, a to 26. září 1944.
Německá demokratická republika prohlásila dohodu za neplatnou poprvé v roce 1950. Ze strany Spolkové republiky Německo byla mnichovská dohoda oficiálně zneplatněna podpisem takzvané pražské smlouvy v roce 1973.
