Ve dvaaosmdesáti letech zemřel Roman Herzog, první prezident Německa, který byl zvolen do úřadu po sjednocení východní a západní části země. V čele Spolkové republiky stál v letech 1994 až 1999 a sehrál i důležitou úlohu při jednání o česko-německé deklaraci, smírném dokumentu, jenž měl po válce a komunismu narovnat vzájemné vztahy.
Současný prezident Joachim Gauck v kondolenci manželce zesnulého označil Herzoga za výraznou a odvážnou osobnost. Ocenil také jeho vedení země v prvních letech znovusjednoceného Německa.
„Roman Herzog toho jako spolkový prezident udělal hodně pro usmíření, pochopení, důvěru a dobré sousedství,“ řekl Gauck. „S velkým respektem se loučíme s mužem, který svým myšlením a jednáním stanovoval měřítka, podle nichž se mohou orientovat další generace. Roman Herzog se zasloužil o naši zemi a o Evropu,“ poznamenal Gauck.
Ztrácíme patriota, jeho moudrý hlas mi bude chybět, uvedla Merkelová
„S Romanem Herzogem neztrácíme my Němci jen velmi oblíbeného bývalého prezidenta, ale patriota, který naší zemi mnoha způsoby sloužil,“ uvedla v prohlášení kancléřka Angela Merkelová. „Jeho nezaměnitelně moudrý hlas a schopnost otevřeně pojmenovat problémy a přitom povzbudit, bude chybět mně i nám všem,“ podotkla.
Za ztrátu pro Německo označila smrt někdejšího prezidenta i Křesťanskodemokratická unie (CDU) kancléřky. Strana ocenila jeho jasný jazyk i snahu, s jakou se zasazoval o dobré vztahy lidí v obou částech země. CDU připomněla také Herzogovo úsilí zachovat v paměti oběti nacistického režimu, které vedlo k zavedení 27. ledna jako dne připomínky obětí holocaustu.
„Zprávu o smrti Romana Herzoga jsem přijal s velkým smutkem. Dnes odešel velký ústavní právník, politik a státník,“ uvedl v prohlášení ministr zahraničí Německa Frank-Walter Steinmeier. „Zažil jsem Romana Herzoga jako přímého, upřímného a chytrého člověka,“ podotkl s tím, že si na něm vážil mimo jiné postoje k základním lidským právům či právnímu státu, ale oceňoval také jeho smysl pro humor.
S velkým respektem se s Herzogem podle svých slov loučí také předseda koaliční sociální demokracie Sigmar Gabriel. Někdejší prezident podle něj spolkovou republiku výborně reprezentoval jak doma, tak navenek. Vyzdvihl také Herzogovo angažmá v mezináboženském dialogu nebo to, že jasně odmítal pravicový extremismus a už brzy upozorňoval na problémy globalizovaného světa.
Uznávaný vědec i kritik Evropské unie
Herzog byl od roku 1970 členem a později čelným funkcionářem konzervativní strany CDU. Před nástupem do nejvyššího úřadu v červenci 1994 působil od roku 1987 v čele Spolkového ústavního soudu. Jako prezident byl veřejností i politickými stranami ceněn jako nestranný politik, a to navzdory angažmá v řadách křesťanských demokratů. Vynikající jméno měl také jako vědec a odborník na ústavní právo.
V pozdější době neváhal kritizovat Evropskou unii. Varoval, že se ocitla na scestí a že by se mohla rozpadnout kvůli své „posedlosti regulacemi“. Kritizoval také postoj EU k dluhové krizi. Dobré vztahy měl s bývalým českým premiérem a prezidentem Václavem Klausem, kterého kdysi označil za neochvějného a bojovného liberála.
Spolustrůjce „manifestu budoucnosti“
Spolu s prezidentem Václavem Havlem hrál Herzog významnou roli při jednání o česko-německé deklaraci o vzájemných vztazích, jež byla uzavřena v roce 1997. Podepsali ji tehdejší český premiér Václav Klaus a spolkový kancléř Helmut Kohl. Herzog ji označil za
„manifest budoucnosti“ a vždy zdůrazňoval, že platí ve všech částech a neponechává prostor pro postranní myšlenky ani zadní vrátka.
Při své první oficiální návštěvě ČR v roce 1995 se také Herzog vyslovil pro odškodnění českých obětí nacismu, aniž tento krok spojoval se zájmy vysídlených sudetských Němců. Zdůraznil, že genocida Romů za druhé světové války byla rasisticky motivovaná a nacisté ji prováděli se
stejnou vervou, s jakou se snažili vyhladit Židy.
- Narodil se 5. dubna 1934 v bavorském Landshutu. Po studiu práv na Mnichovské univerzitě na své „alma mater“ dělal nejprve asistenta a později se zde stal profesorem. Poté se přesunul na Svobodnou univerzitu v Berlíně, kde zažil i revoltu studentů v roce 1968. Přednášel ústavní právo a politickou kariéru zahájil v 70. letech.
- V roce 1970 vstoupil do Křesťanskodemokratické unie (CDU) a od té doby zastával řadu stranických funkcí, mimo jiné byl několik let členem předsednictva CDU a předsedou pracovního evangelického kruhu CDU/CSU.
- V letech 1978–1983 byl nejdříve ministrem kultury a sportu, poté ministrem vnitra zemské vlády Bádenska-Württemberska. V roce 1983 se stal místopředsedou Spolkového ústavního soudu v Karlsruhe a o čtyři roky později jeho předsedou. Funkci zastával až do nástupu do prezidentského úřadu v červenci 1994.
- Kandidátem na prezidenta se stal po nezdařeném pokusu prosadit za uchazeče na prezidentský úřad saského ministra vnitra Steffena Heitmanna. Ve třetím kole voleb nakonec porazil sociálnědemokratického soupeře Johannese Raua, který ho v roce 1999 ve funkci vystřídal.
- Prezidentem byl od července 1994 do června 1999.
- V roce 1997 Herzog například jako první německý politik zdůraznil, že genocida Romů za druhé světové války byla rasisticky motivovaná a nacisté ji prováděli se stejnou vervou, s jakou se snažili vyhladit Židy. Pozornost také vzbudil účastí na židovském pietním aktu, který se konal u příležitosti 50. výročí osvobození koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětimi. Nezúčastnil se tak oficiálních oslav v Krakově. Separátní akce se konala kvůli konfliktu mezi polskými organizátory a židovskými organizacemi zejména ze západních států.
- Po odchodu z funkce prezidenta se podílel jako právnická kapacita například na Listině základních práv Evropské unie.
- Byl dvakrát ženatý. Se svou první manželkou Christiane měl dvě děti. Christiane zemřela v roce 2000 ve věku 63 let na rakovinu a v roce 2001 si Herzog vzal baronku Alexandru von Berlichingenovou.
