Projekt WikiLeaks si letos připomíná deset let od svého založení. Čtvrtého října 2006 byla oficiálně registrována doména wikileaks.org a 28. prosince téhož roku server zveřejnil první tajnou zprávu. Týkala se plánu somálských rebelů ze Svazu islámských soudů chystajících zavraždění vládních špiček. WikiLeaks se však staly celosvětově známými především díky zveřejnění statisíců utajovaných dokumentů a záznamů z prostředí americké armády a diplomacie. Které z nich způsobily největší poprask?
Do výraznějšího povědomí světové veřejnosti WikiLeaks poprvé pronikly v roce 2007, když publikovaly manuál amerických vojáků pro zacházení s vězni na nechvalně proslulé základně Guantanámo. V pozdějších letech přibyly další tajné materiály, z nichž vyplynulo, že Spojené státy na této základně věznily až 150 nevinných lidí.
V případech, kdy se vězni nepodařilo nic prokázat, si podle zpráv Wikileaks buď někdo spletl jeho identitu, nebo byl dotyčný pouze ve špatnou dobu na špatném místě. Jako neopodstatněné se tak nakonec ukázalo podezření u 89letého afghánského vesničana trpícího stařeckou demencí nebo u 14letého chlapce, který byl obětí únosu ze strany Talibanu.
Jak válčí Američané a jak funguje jejich diplomacie
V roce 2010 vyvolalo obrovský zájem zveřejnění desítek tisíc vojenských dokumentů o válkách v Afghánistánu a Iráku. Materiály přinesly svědectví o odvrácené tváři těchto konfliktů. Většinou se jednalo o utajovaná hlášení polních velitelů o civilních obětech či nehodách při chybné střelbě. Nebývalé pozornosti se dostalo záznamu z roku 2007 (video pod názvem „Collateral Murder“), jenž odhalil střelbu amerických vojáků z vrtulníku na civilní cíle. Při akci zahynulo 18 lidí včetně dvou reportérů agentury Reuters.
Ve stejném roce zprostředkovaly WikiLeaks pohled do zákulisí fungování americké diplomacie v různých částech světa, když daly k dispozici čtvrt milionu tajných dokumentů obsahujících mimo jiné důvěrnou komunikaci více než 270 zastupitelských úřadů Spojených států.
Další vzrušení způsobil projekt založený Julianem Assangem před čtyřmi lety, to když se jal publikovat na pět milionů e-mailů odhalujících praktiky a cíle organizace Strategic Forecasting (Stratfor). Ta se sama označuje za vydavatele strategických a bezpečnostních analýz, pro které získává informace zpravodajskými prostředky. Znalci bezpečnostního prostředí ji však často popisují spíše jako stínovou CIA.
Odposlechy spojenců
Skandál obřích rozměrů propuknul poté, co WikiLeaks skrze zveřejněné dokumenty prozradily, že americká Národní agentura pro bezpečnost (NSA) dlouhodobě odposlouchávala generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna, francouzského prezidenta Francoise Hollandea (i jeho dva předchůdce v Elysejském paláci) či německou kancléřku Angelu Merkelovou a další vysoce postavené vládní politiky na německých ministerstvech.
Později byly odtajněny též dokumenty dokazující aktivní spolupráci německé tajné služby BND s výše uvedenou NSA. BND prý NSA pomáhala s výzvědnými aktivitami například proti rakouským politikům.
O zatím poslední pozdvižení se WikiLeaks postaraly letos v létě, když se zasloužily o únik tisíců vnitrostranických e-mailů v rámci Demokratické strany a jejího srpnového sjezdu. V elektronické komunikaci dohledaly skutečnosti, které naznačují, že stranické vedení během primárek stranilo Hillary Clintonové na úkor jejího konkurenta Bernieho Sanderse. Kvůli zmiňovanému podezření ostatně rezignovala předsedkyně Demokratické národní komise Debbie Wassermanová-Schultzová. Podle amerických expertů byla původcem krádeže elektronické pošty Moskva.
Zanedlouho poté navíc začal na WikiLeaks vycházet „seriál na pokračování“ v podobě informací uniklých z e-mailů šéfa kampaně Clintonové Johna Podesty. Ty sice nezahrnovaly žádná šokující zjištění, ale přesto mohly veřejnost před prezidentskými volbami ovlivnit – zejména v tom smyslu, že některým liberálům v Demokratické straně potvrdily obavy, že Clintonová má příliš blízko k bankám na Wall Street a nebude tudíž v případě zvolení dostatečně efektivně kontrolovat jejich případné excesy.
Zakladatel serveru WikiLeaks Julian Assange (1971), vystudovaný australský matematik a fyzik, se dříve živil jako programátor a počítačový konzultant.
WikiLeaks označil za prostředek informační války proti stávajícímu počínání vlád a neokorporativistickému chování velkých nadnárodních firem, proti němuž má smysl bojovat.
Od roku 2012 se ovšem Assange skrývá na ekvádorské ambasádě v Londýně. Snaží se tak vyhnout verdiktu britského soudu, který rozhodl o jeho vydání do Švédska kvůli údajnému znásilnění. V květnu 2017 Švédové stíhání ukončili.
Assange podezření opakovaně označil za politicky motivované s cílem zdiskreditovat server WikiLeaks. Tvrdil, že by mu ve Švédsku hrozilo vydání do USA. I podle dalších lidí tato obvinění představují vykonstruovaný proces, za nímž stojí politické síly, které chtějí Assange zneškodnit.
