Je jich přesně dvakrát tolik, co obyvatelstva v Česku. Většina se nachází v deseti státech světa, které zpravidla patří mezi chudší. Ty vyspělé jim navíc příliš nepomáhají – ukazují nová data organizace Amnesty International týkající se uprchlíků ve světě. Sdružení vyzvalo bohatší země, aby se výrazněji podílely na řešení uprchlické krize.
Na světě je dle dostupných dat přes 21 milionů uprchlíků. Podle Amnesty přitom problémem není ani tak množství, jako spíše postoj ostatních. Padesát osm procent uprchlíků, kteří jsou jako takoví uznáni OSN, přitom našlo útočiště v jedné z pouhých deseti zemí světa.
Jsou jimi Jordánsko, Libanon, Turecko, Pákistán, Írán, Čad, Etiopie, Keňa, Uganda a Konžská demokratická republika.
Třeba v Libanonu je na tisíc místních obyvatel 183 běženců. Břemeno, které podle aktivistů nemohou zmíněné státy dlouhodobě unést. „Ironií je, že 10 zemí nacházejících se shodou okolností v sousedství států, ze kterých uprchlíci přicházejí, hostí víc než 56 procent celé uprchlické populace. Nejbohatší země na světě, které by mohly přijmout mnohem víc lidí, nedělají téměř nic,“ uvádí šéf organizace Salil Shetty.
Lidé utíkají před boji v Sýrii, Afghánistánu, Burundi nebo Jižním Súdánu. Nerovnoměrné rozdělení zátěže přitom podle Amnesty International uprchlickou krizi ještě zhoršuje. Hostitelské země totiž často nemají peníze na to, aby se o uprchlíky staraly. Lidé tak v táborech žijí v nevyhovujících podmínkách. Chybí jídlo a dětem se nedostává vzdělání.
Podle nedávné zprávy organizace Human Rights Watch (HRW) nechodí do školy více než polovina z asi 500 tisíc syrských dětí, které jsou zaregistrované jako uprchlíci v Libanonu.
Na to, aby se miliony uprchlíků přesunuly jinam, zkrátka nemají – ekonomicky i fyzicky, dodává Amnesty. Ti šťastnější z nich se pak vydávají na nebezpečnou cestu do Evropy či Austrálie.
Kritika organizace směřuje k bohatým a vyspělým zemím, které se podle ní vyhýbají odpovědnosti. Na svém území mají pouze 14 procent lidí bez domova a zázemí – zbytek spadá právě na rozvojové státy. Podle Amnesty by bohatší země měly přijmout víc uprchlíků – už jen kvůli své schopnosti se o ně postarat.
„Pokud by všechny nebo alespoň většina států přijala spravedlivý díl odpovědnosti, pak by žádná země nebyla běženci zahlcena. Tento spravedlivý podíl může být založen na rozumných kritériích, jakými jsou třeba národní bohatství, počet obyvatel a míra nezaměstnanosti,“ uvádí zpráva.
Třeba Rusko, Čína nebo kterýkoli stát Perského zálivu podle údajů OSN syrské uprchlíky od začátku války nepřijímají. Amnesty zdůrazňuje, že třeba Británie převzala od začátku občanské války v Sýrii zhruba 8 tisíc tamních uprchlíků, zatímco Jordánsko – země s desetkrát menší populací – na 655 tisíc Syřanů.
Podle organizace navíc pouhé zasílání peněz problém nevyřeší. „21 milionů lidí zahrnuje pouhých 0,3 procenta světové populace. Najít jim bezpečné místo k životu je nejen možné, lze toho dosáhnout, aniž by kterýkoliv stát přijímal velké množství,“ dodává Shetty, který naopak vyzdvihl třeba přístup Kanady nebo Německa.
- Právě do Německa loni dorazilo po uprchlických trasách na 890 tisíc lidí. Není ale jasné, v jakém poměru jde o skutečné uprchlíky z válečných oblastí a jaký - nezanedbatelný - podíl tvoří ekonomičtí migranti.
Průzkum: Uprchlíků v Evropě je podle tamních obyvatel příliš
Ohledně postojů vůči migrantům provedla nedávno společnost Ipsos rozsáhlý průzkum ve 22 státech světa. Evropané podle něj vesměs považují počet uprchlíků v Evropě za příliš velký. Přitom málokdo se domnívá, že jejich přítomnost má pro jejich země pozitivní přínos.
Nejkritičtější názor na množství migrantů má Itálie, o moc lépe na tom není ani Belgie a Francie, které nedávno zažily krvavé teroristické útoky. Migranti vadí 65 procentům Italů, jejichž země je pod náporem stále nově připlouvajících uprchlíků z jihu, 60 procentům Belgičanů a 57 procentům Francouzů.
Své námitky projevuje také 55 procent Maďarů nebo polovina dotázaných Němců a Britů. Z dalších zemí si to nejvíc myslí Turci (85 procent) nebo Jihoafričané (65 procent).
Kladný přínos přistěhovalců vnímá 35 procent Britů nebo Američanů, ale jen pětina Španělů, 18 procent Němců, 11 procent Francouzů a Belgičanů a pouze každý desátý Ital. Mezi Maďary a Turky tento názor sdílí jen šest procent osob.
Panují také obavy o sociální a ekonomické dopady: původní obyvatelé Evropy se strachují o svá pracovní místa, a to ať již jde o konkurenci, která je levnější, tak o vybrané kvalifikované síly. Největší obavy mají Turci (78 procent) nebo Rusové (69 procent). Nezanedbatelné je i množství Američanů a Italů (49 procent). Menší obavy mají Němci (28 procent) nebo Švédové (25 procent).
Průzkumu, který se uskutečnil na přelomu června a července, se nezúčastnili respondenti z České republiky.
