Izraelsko-palestinská mírová dohoda nemusí být nikdy uzavřena. Ve vysílání ČT24 na to upozornil arabista Marek Čejka i bývalý český velvyslanec v Izraeli Tomáš Pojar v souvislosti s úmrtím bývalého izraelského prezidenta Šimona Perese. Ten během své téměř 70leté politické kariéry usiloval o uzavření míru s Palestinci, a získal za to dokonce Nobelovu cenu míru. S jeho odchodem se však politika Izraele značně změnila a k pokroku vstříc míru je velmi daleko.
Mír mezi Izraelci a Palestinci? Nemusí být nikdy
Podle Marka Čejky poznamenaly blízkovýchodní mírový proces tři letopočty: „Rok 1995, to znamená zavraždění Jicchaka Rabina, který byl hlavním motorem mírového procesu z izraelské strany. Dál je to rok 2000, začátek druhé intifády a nástup Ariela Šarona k moci. A potom rok 2009, kdy se podruhé dostal k moci Benjamin Netanjahu a od té doby formuje politiku. Ale ta už není zdaleka v tom rabinovsko-peresovském duchu.“
Podání ruky je jen gesto, situace ale vyžaduje bolestivé kompromisy
Abbás a Netanjahu na Peresově pohřbu
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu a šéf palestinské samosprávy Mahmúd Abbás se sice na Peresově pohřbu sešli, setkání ale zřejmě nebude mít na mírový proces větší dopad. „Že se sešli na pohřbu a potřásli si rukou, znamená velmi málo. Podstata konfliktu není o tom, že se sejdou premiéři, ale že se vyřeší zásadní věci, které se nepodařilo vyřešit v 90. letech,“ podotýká arabista.
„Je to ocenitelné a symbolické gesto. Ale jestli to může znamenat něco více? Spíš myslím, že ne, protože Abbás nemá sílu na vyjednávání a ústupky. Nemá sílu prosadit jakoukoliv bolestivou dohodu,“ míní Tomáš Pojar.
Podle něj je důležité si uvědomit, že každá izraelsko-palestinská dohoda bude muset být založena na bolestivých kompromisech obou stran. „A já si nedokážu představit, že je to v tuto chvíli na palestinské straně možné,“ dodal český diplomat.
Bývalý velvyslanec také zdůraznil, že i když současná situace mezi Izraelci a Palestinci zdaleka není ideální, v rámci dnešního Blízkého východu jde ještě o jednu z klidnějších oblastí. „Když se podíváte do Sýrie, Iráku, Libanonu, Egypta nebo Lybie – co by za to ti lidé dali, kdyby si žili jako Izraelci a Palestinci, i se všemi problémy, které tam mají.“
GALERIE
Izrael
Nedostává se charismatických lídrů
„Nesmíme si malovat vzdušné zámky, že bude dohoda snadná a bude jí dosaženo. Máme být realisticky rádi za to, co je, a vyvarovat se možných výbuchů násilí, které by mohly v izraelsko-palestinském prostoru nastat,“ upozorňuje Pojar.
Současná situace, kdy neustále dochází k útokům, vzájemnému ostřelování území a stavbě židovských osad na palestinských územích, může podle Čejky pokračovat ještě velice dlouho: „Nemyslím si, že konflikt musí zákonitě skončit pozitivně. Plus minus trvá už století a dovedu si představit, že bude trvat další desítky let.“
Arabista navíc poukazuje na nedostatek charismatických politických lídrů, kteří by měli schopnost s mírovým procesem pohnout. „Peres měl punc, že byl v izraelské politice od samého začátku, byl spojený s Davidem ben Gurionem. Jicchak Rabin byl zase izraelským generálem, náčelníkem generálního štábu. I jeho život byl dějinami Izraele. Dnes jsou tito lidé zákonitě mrtví a noví se neukazují.“