Vídeň se vzpamatovává z historického rozhodnutí ústavního soudu, který v pátek kvůli nesrovnalostem při sčítání hlasů zrušil výsledky druhého kola prezidentské volby. Protikandidáti Alexander Van der Bellen a Norbert Hofer nyní musejí sesbírat síly k novému boji o voličskou přízeň… a také najít cesty, jak nákladnou kampaň podruhé zaplatit.
O obsazení prezidentského úřadu Rakušané rozhodovali na konci května. Tehdy proti sobě stanul vítěz prvního kola a člen nacionálně populistických Svobodných (FPÖ) Norbert Hofer a bývalý šéf rakouských zelených Alexander Van der Bellen.
Volby skončily těsnou porážkou Hofera o šest desetin procenta, jeho domovská strana se ale s výsledky nesmířila a hlasování napadla u ústavního soudu s tím, že některé hlasy sčítací komise počítaly ještě před časem určeným pro otevření obálek, které navíc měli otevírat neoprávnění lidé. Soudci sice konstatovali, že indicie o manipulaci s hlasy neexistují, přesto ale nařídili volby opakovat – a to nikoliv jen v dotčených okrscích, ale v celém Rakousku.
„Poznatky o volební administrativě jsou zničující,“ reaguje nyní dosluhující prezident Heinz Fischer v rozhovoru pro Die Presse. „Posudek pro rakouskou demokracii je to ale podle mého názoru pozitivní, protože chyby byrokracie suverénním způsobem napravil ústavní soud. O demokracii není třeba mít pochyby.“
Brexit – Öxit?
Opakovanou zkouškou demokracie projde rakouské voličstvo na podzim, ministr vnitra chce konkrétní datum konání opakovaného druhého kola oznámit v úterý. Podle většiny komentátorů už v prezidentské volbě ovšem nepůjde o přetahování voličů, jako o volební účast, a v ní zvítězí ten, kdo dokáže zmobilizovat svůj tábor. „Bude to horká a emocionálně vypjatá kampaň,“ doplnil pro noviny Kleine Zeitung politický poradce Thomas Hofer.
Opětovná výzva je hlasování zejména pro vítěze zrušených voleb Van der Bellena, protože už v květnu pro něj řada Rakušanů hlasovala jen jako pro menší zlo, které dokáže zabrzdit úspěch zástupce Svobodných.
Ten je podle politických analytiků a komentátorů naopak ve výhodě. „Jeho sympatizanti mají často nepřátelské postoje k establishmentu, tvrdí, že je vláda přehlíží, nedbá na jejich zájmy, nevěří médiím, která podle nich lžou. A když se musí opakovat volby, je to pochopitelně voda na jejich mlýn,“ uvádí komentátor listu Der Standard Gerald John.
Expert na veřejné mínění Peter Hajek pro Kleine Zeitung dodává, že očekávatelným tématem politického klání bude odchod Británie z evropské osmadvacítky a jeho konotace v rakouském prostředí. Pokud by se během následujících týdnů projevily evidentní nevýhody britského rozhodnutí, mohlo by to posílit Van der Bellena.
V Hoferově týmu je ale zároveň stále ve hře varianta hlasitě otevřít téma Öxitu – odchodu Rakouska. Kandidát o něm ostatně mluvil už v sobotu pro italský list Corriere della Sera. Referendum o setrvání by podle něj mělo být v případě, kdy by chtěla EU do svých řad přijmout Turecko.
Kde brát eura
Roli sehrávají i finance. Zde jsou Hoferovi coby stranickému kandidátovi oporou prostředky domovské partaje. „Do nového volebního souboje se může opřít jistě snadněji,“ cituje Standard politologa Huberta Sickingera.
Podle informací z kruhů Svobodných, na které se Standard ve své analýze odkazuje, strana počítá s tím, že na předvolební kampaň vydá jeden a půl až dva miliony eur. Dosavadní náklady na obě předchozí volební kola Svobodní vyčíslili na více než 3,3 milionu eur. Nově by měla strana k většímu finančnímu zapojení vyzvat i zemské organizace.
Finanční plány nezávislého kandidáta Van der Bellena, který dosud vydal 1,8 milionu, známy nejsou a Zelení, coby kandidátova stranická záštita, chtějí s politikovým týmem o financování volebního souboje teprve jednat. Podle stranického tajemníka Stefana Wallnera ale neočekávají, že by měly nadcházející měsíce jejich kasu nějak výrazně zatížit.
„FPÖ má sice větší finanční prostředky, ale Hofera nepodporuje nikdo jiný než FPÖ,“ prohlásil s odkazem na „vzdor-hlasy“ ostatních voličů a politiků. Současně s tím ale od Zelených znějí i jiné podněty. Peter Pilz ze stranického vedení navrhuje dohodu mezi oběma štáby, podle které by utratily „tak málo peněz, jak jen to je možné.“
