Berlín - Dosavadní německý prezident Horst Köhler byl podruhé zvolen hlavou státu. Kandidát konzervativců porazil svou vyzývatelku Gesine Schwanovou, kterou nominovala sociální demokracie. O prezidentovi rozhodovali členové volebního Spolkového shromáždění, v němž zasedlo 611 poslanců a 612 zástupců spolkových zemí, a Köhler dostal hned v prvním kole 613 hlasů, tedy absolutní většinu. O křeslo prezidenta se ucházeli ještě kandidát postkomunistické Levice Peter Sodann i kandidát krajní pravice Frank Rennicke.
Köhlera oficiálně navrhla nejsilnější Křesťanskodemokratická unie (CDU) kancléřky Angely Merkelové, ale podporuje jej také sesterská bavorská CSU, uskupení Svobodní voliči a opoziční liberálové z FDP. Schwanová získala 503 hlasů, kromě sociálních demokratů (SPD) ji zřejmě podpořili také volitelé ze strany Spojenectví 90/Zelení, volba byla ale tajná. Dva hlasy dnes byly označeny za neplatné, deset volitelů se hlasování zdrželo. Nešťastně skončila volba prezidenta pro jednoho volitele z opoziční strany Levice, kterého postihl srdeční infarkt.
Pokud by Köhler nezískal absolutní většinu v prvních dvou kolech, mohli pro Schwanovou ve třetím kole, kde už ke zvolení stačí prostá většina, hlasovat i zástupci Levice. Ta do volby postavila svého kandidáta Petera
Sodanna, představitele policejního komisaře Bruna Ehrlichera z televizního
seriálu Místo činu - ten nakonec obdržel 91 hlasů. Jenže ani 89 hlasů Levice by Schwanové ve třetím kole nestačilo, potřebovala získat i hlasy neloajálních volitelů z Köhlerova tábora.
Čtyři delegáty měly ve volebním shromáždění také krajně pravicové strany
NPD a DVU, které však postavily vlastního kandidáta, písničkáře Franka
Rennickeho. Ten dnes zjevně získal právě tyto čtyři hlasy.
Politoložka, bývalá rektorka Evropské univerzity Viadrina ve Frankfurtu nad Odrou a vládní koordinátorka německo-polské spolupráce Schwanová kandidovala proti bývalému šéfovi Mezinárodního měnového fondu (MMF) Köhlerovi už podruhé. I v řadách svých příznivců ale vyvolala pobouření nedávnými výroky o hrozících lidových nepokojích v důsledku hospodářské krize a tím, že odmítla bývalou NDR označit za bezprávný stát.
Německý prezident nemá velké pravomoci, podepisuje však zákony a reprezentuje. Otcové německé ústavy, které je právě dnes 60 let, tak chtěli zamezit opakování praxe z meziválečné Výmarské republiky, kdy mohli říšští prezidenti v mimořádných situacích vydávat z vlastní vůle prezidentské výnosy nebo jmenovat říšské kancléře. V roce 1933 jmenoval poslední říšský prezident Paul von Hindenburg kancléřem nacistického vůdce Adolfa Hitlera.
Zajímavostí prezidentských voleb v Německu je, že hlavu státu nevybírají jen politici. Spolkové země do sboru posílají také herce, sportovce, odboráře nebo podnikatele. Na dnešní volbě se tak podíleli například bývalý bavorský premiér Edmund Stoiber, předsedkyně Ústřední rady Židů v Německu Charlotte Knoblochová, prezident fotbalového klubu VfB Stuttgart Erwin Staudt nebo trenér německé házenkářské reprezentace Heiner Brand.
