Sarajevo - Svět si připomíná dvacáté výročí konfliktu v Bosně. Válka tehdy poznamenala mnoho rodin, které přišly o své známé, potomky či naopak rodiče. Konflikt zasáhl i dvě rodiny, jejichž děti se odvážily milovat navzdory tomu, že měly různý etnický původ. Dívka byla Muslimka a chlapec Srb. Jejich láska ale byla tehdy neomluvitelná. Zemřeli si v náručí při útěku ze Sarajeva. Lidé v Sarajevu k výročí začátku války uspořádali koncert - v publiku je 11 154 prázdných židlí, které symbolizují počet těch, kteří zemřeli během dlouhého obléhání města srbskými silami.
Zijah a Nermina Ismićovi žijí v Sarajevu obklopeni fotkami a obrazem své dcery Admiry. Ve 12 hodin cesty vzdálené srbské vesničce zase žije Radmila Birkićová, jíž po synu Boškovi zbyla rovněž pouze fotografie. Radmila se zotavuje z mrtvice a chodí o berli. Přestože je to skoro dvacet let, smrt svého syna si pamatuje přesně.
Milenci spolu byli celých devět let. Zahynuli 18. května 1993. Oběma v té době bylo pětadvacet.
Útěk se nezdařil, milenci si zemřeli v náručí
Boško a Admira byli oba zastřeleni, když se pokoušeli uniknout z obleženého Sarajeva přes most Vrbanja. Zemřeli a jejich těla zůstala na místě propletena dalších osm dní, než se je lidé odvážili přemístit. Proto dostali přezdívku Romeo a Julie ze Sarajeva.
Milenci nakonec spočinuli na sarajevském Hřbitově u lva. Představují symbol míru - pravý opak nenávistné války v Bosně. Jejich rodiče dodnes zůstali blízkými přáteli. Z obrovské ztráty viní ale politiky, ne přímo vojáky, kteří jejich děti zabili. Etnická zášť je podle nich v bosenské společnosti stále zakořeněná.
Během doby, kdy bylo Sarajevo v procesu obnovy, se lidé snažili zapomenout. Na mostě Vrbanja sice byla postavena deska k uctění památky obětí války, uprostřed shonu kolem ní ale většina místních prochází bez povšimnutí.
Obyvatelé Sarajeva chtějí zapomenout
Stěny domů proděravělé od kulek byly strženy a nahrazeny novými bytovými domy. V Sarajevu se objevily americké fast foody. Mnoho zdejších se již narodilo po válce a tito lidé se raději dívají dopředu. Znamená to také nehovořit o konfliktu, který zemi rozcupoval na kousky. Z příběhu Romea a Julie se mnozí snaží poučit.
Během války v Bosně zemřelo nebo zmizelo na 100 tisíc lidí. Při masakru Bosňáků v Srebrenici zahynulo podle oficiálních čísel přes osm tisíc civilistů. Jen dvě třetiny z nich se ale zatím podařilo objevit a identifikovat.
Odhalování masových hrobů v Bosně a identifikace obětí je záležitost nesmírně psychicky náročná. "Nemohl jsem se připravit na to, co tam uvidím. Ty stovky těl v masových hrobech
mám stále před sebou. Ani po deseti letech to ze sebe člověk nedostane," prohlásil forenzní genetik Daniel Vaněk, jehož prvním úkolem v Bosně bylo vymyslet účinnou metodu, jak dostat genetickou informaci z kostí.
Následně Vaněk pracoval jako řídící pracovník laboratoře, kde se prováděly identifikace, ale i výzkum. Genetik ovšem musel navštěvovat i místa, kde docházelo k exhumaci těl nebo antropologickému ohledání ostatků. „Bylo třeba na kostech zjistit zlomeniny a podobně,“ podotkl. Na teoretickou přípravu nebyl čas. „Donátoři finančních prostředků potřebovali vidět, že ty peníze jsou užívány účelně,“ konstatoval Vaněk.
Jako nejlepší vzorek sloužil pracovníkům zub nebo část kompakty, nejlépe stehenní kosti. „Ne všechny kosti ale byly takto celistvé. Měli jsme i ohořelé vzorky nebo vzorky, které byly zasypány vápnem,“ poznamenal genetik.
Vaněk se osobně setkával i s pozůstalými obětí. Matka prvního identifikovaného člověka ztratila ve Srebrenici tři syny a manžela. „Byla to úžasně silná žena. Od ní jsem pochopil, jak je naše práce důležitá,“ dodal genetik.
Sarajevo si dnes připomíná oběti obléhání města
Obléhání Sarajeva začalo před dvaceti lety. Oběti krvavé války připomínají nekonečné řady prázdných rudých židlí na hlavní sarajevské třídě. Během 44 měsíců trvajícího ostřelování Sarajeva zemřelo přesně 11 541 lidí a každému z nich je určeno jedno ze záplavy červených křesel, která zůstanou během vzpomínkových akcí symbolicky neobsazená.
Řada židlí se centrem vine jako 600 metrů dlouhý červený koberec. Je v ní i přes šest stovek malých židliček, jedna za každé mrtvé dítě. "Město se potřebuje na chvíli zastavit
a vzdát hold svým zabitým občanům,„ uvedl Haris Pašović, pořadatel akce nazvané Sarajevská červená linie. “Bohužel jsem přišel ve válce o syna. Taky jsem ztratil švagra. Moje matka zemřela. Takže pro mě je to velmi smutný den," prohlásil jeden z pozůstalých.
Ve čtvrtek ve městě zahrál cellista Vedran Smailović, který se proslavil během obléhání, kdy hrál na ulicích ostřelovaných granáty a minomety. Hudebník, přezdívaný „cellista ze Sarajeva“, se do města vrátil poprvé od roku 1993. Dnes vystoupí také 750členný studentský pěvecký sbor.
Dnešní Bosnu tvoří téměř z poloviny srbská část, ta druhá je chorvatsko-muslimská. I když válku v roce 1995 ukončilo podepsání Daytonské dohody, na diplomatické úrovni pokračuje dodnes. Válka Sarajevo zásadně poškodila. Z původně čtyřsettisícového města se více než čtvrtina odstěhovala. „Toto město zažilo katastrofu jako Stalingrad, možná ještě hroší, protože žijeme v moderní době. Je těžké mluvit, je těžké zapomenout, vzpomínky nikdy nemohou být vymazány,“ konstatoval Darko Nenić, který sloužil v bosenské armádě.
