Volgograd – První měsíce bojů druhé světové války měly stále stejný scénář – Němci šli od vítězství k vítězství. Plán bleskové války se poprvé zadrhl až koncem roku 1941 během neúspěšného pokusu o dobytí Moskvy. Skutečný obrat ale přinesla až bitva o Stalingrad, která začala 17. července 1942. Ta se nakonec ukázala jako jedna z nejkrvavějších střetů války a skončila drtivou porážkou německé 6. armády polního maršála Pauluse.
Stalingrad – krvavá bitva a porážka německé armády
Útok na Stalingrad byl součástí širší německé ofenzívy zahájené koncem června 1942. Jejím hlavním cílem bylo získat kontrolu nad ropnými poli na Kavkaze. Spolu s tím měl být dobyt také Stalingrad, průmyslové město a důležitý dopravní uzel ležící na řece Volze. Úkol obsadit město nesoucí jméno samotného ruského vládce byl svěřen 6. armádě vedené generálem Friedrichem Paulusem. Aby si pojistil výhru, nechal Hitler ke Stalingradu povolat ještě 4. tankovou armádu generála Hermanna Hotha, jež se měla původně účastnit tažení na Kavkaz.
Stalingrad byl nejprve vystaven těžkému leteckému bombardování, v jehož důsledku se město změnilo v trosky. Koncem srpna byla jeho předměstí postupně obsazována vojáky wehrmachtu, kteří však naráželi na houževnatý odpor ruské armády. Operace se tak záhy změnila na vleklý boj o jednotlivé bloky domů.
Tomáš Jakl, historik
„Z vojáků zajatých u Stalingradu se vrátilo asi jen pouhých tisíc mužů. Podmínky v sovětských zajateckých táborech byly strašlivé. Vojáci byli transportováni na velké vzdálenosti - pěšky, v zimě, za minimálního zásobování potravinami.“
Obránci Stalingradu pod velením generála Vasilije Čujkova byli zatlačováni stále hlouběji k řece Volze. Ve snaze zvrátit nepříznivý průběh bitvy připravilo velení Rudé armády operaci s názvem Uran. Po čtyřech dnech tuhých bojů se jí podařilo dostat Němce do kleští. V takto vzniklém kotli se ocitla prakticky celá 6. armáda i část 4. tankové armády, dohromady kolem čtvrt milionu mužů. Velení wehrmachtu marně žádalo Hitlera o povolení k provedení vyprošťovacího manévru. Vůdce trval na udržení města za každou cenu.
GALERIE
Němečtí zajatci u Stalingradu zdroj: Gettyimages
Němci v ruském sevření trpěli, Hitler chtěl ale pokračovat v boji
Paulusovi proto vydal rozkaz vytvořit uprostřed obklíčené zóny „pevnost Stalingrad“, jež měla být přechodně zásobována ze vzduchu, a nakonec vysvobozena úderem vedeným zvenčí. Prosincový pokus maršála Ericha von Mansteina o prolomení ruské blokády však ztroskotal. Rovněž plán na zásobování obklíčené armády pomocí vzdušného mostu vzal za své. Nedostatek potravin, léků i dalšího materiálu znamenal v kombinaci se silnými mrazy pro odříznuté Němce pohromu. Hitler věděl, že se Paulus dostal do takřka bezvýchodné situace, přesto trval na tom, že kapitulace nepřichází v úvahu. Poslední lednový den roku 1943 se ale Paulus vzdal.
Bitva u Stalingradu si v řadách německé armády a jejích spojenců vyžádala přes 800 tisíc mrtvých, zraněných či zajatých. Obrovské ztráty utrpěla také Rudá armáda; počet mrtvých, zraněných či nezvěstných podle všeho překročil jeden milion. Bitva o Stalingrad patřila spolu s boji o Moskvu a střetem u Kurska k nejvýznamnějším událostem druhé světové války na východní frontě. Po Stalingradu převzali iniciativu na bojišti Sověti, kteří se nakonec zastavili až v Berlíně.
7 minut
Rozhovor s Tomášem Jaklem
