Válka tvrdě dopadá na ukrajinský průmysl, řada zaměstnanců odešla na frontu či do zahraničí

Boj proti ruské agresi může mít různou podobu. Zaměstnanci ocelárny v Záporoží o své nynější práci mluví jako o ekonomické frontě. Každý zaměstnanec dělá práci za své kolegy, kteří buď odjeli na Západ, nebo vstoupili do armády. Před válkou tu pracovalo více než deset tisíc lidí. Od začátku invaze ale bojovat proti ruským okupantům odešel každý desátý zaměstnanec.

Válkou se ruský režim snaží zničit ekonomický potenciál svého souseda. Na osmi procentech zabraného území se nachází největší nerostné bohatství Ukrajiny včetně železné rudy v odhadované hodnotě bezmála 45 bilionů korun. Od začátku invaze jenom produkce této ocelárny klesla o 30 procent.

Oddáni profesi

„Slévač je silná profese, která drží ekonomiku nad vodou. Přispíváme sice jenom malou částí, ale ekonomiku držíme,“ myslí si zaměstnanec Záporožské ocelárny jménem Vjačeslav.

Svou profesi nedokázal opustit ani Maxim, který do konce loňského února pracoval na Azovstalu. Živě si pamatuje poslední dny, kdy byla ocelárna ještě v provozu. Z okupovaného území se evakuoval pod těžkým ostřelováním, aby mohl přidat ruku k dílu tady v Záporoží. „Do večera toho dne jsme ještě zůstávali v práci. Pak nám nadřízení řekli, že musíme ocelárnu zakonzervovat,“ popisuje. 

Ocelárna v Mariupolu se následně stala symbolem odporu ukrajinských obránců. Dívat se na záběry ruských útoků na Azovstal bylo pro Maxima hodně osobní. „Bolelo mě srdce vidět útoky na to, co jsme budovali, na čem jsme pracovali, co jsme milovali,“ říká.

V ocelárně v Záporoží našly své místo další desítky lidí, kteří před invazí pracovali na nyní okupovaných teritoriích. Ocelárna převzala i některé výrobní postupy, které byly kdysi možné jenom v Azovstalu.

„Musíme zamezit hyperinflaci, problémům s ekonomickým rozvojem země. Je hodně důležité, aby takové podniky jako náš dál fungovaly,“ klade si za úkol generální ředitel Záporožské ocelárny Roman Slobodinjuk.