Svět se musí připravit na dražší potraviny. Kvůli válce bude až o třetinu méně obilí

Dlouhá pole u města Izjum se po ostřelování ocitla v plamenech. U Charkova pomáhají farmáři naopak odklízet zničenou ruskou techniku. Obilnici Evropy, jak se také Ukrajině přezdívá, sevřely boje a pro zemědělce je jejich práce stále komplikovanější. Kvůli ostřelování se nemohli dostat na svá pole třeba u přístavu Mykolajiv. Muži z nich odklízejí trosky zničeného ruského vrtulníku. V úrodné půdě uvázly rakety. 

Kvůli válce by letos mohli zemědělci vypěstovat o třetinu méně pšenice než obvykle. Ukrajina je přitom jejím pátým největším producentem na světě. Ceny tohoto obilí jen od počátku ruské invaze stouply o 70 procent a zdražují se i další plodiny. 

„Mluvíme o desítkách a desítkách milionů lidí uvržených do chudoby, možná dokonce o stovkách milionů, než to všechno skončí. Nevíme, jak daleko to všechno zajde,“ řekl prezident Světové banky David Malpass. Potraviny by podle něj mohly zdražit ještě o dalších 37 procent.

Růst cen dopadne hlavně na nejchudší země světa, zejména v Africe a Asii, a vyvolat může humanitární krizi, která by z domovů vyhnala i statisíce lidí, hlavně do Evropy. „Pole (na Ukrajině) se přeměnily v bojiště, pocítí to i místa vzdálená tisíce a tisíce mil od nich,“ konstatuje mluvčí Světového potravinového fondu Tomson Phiri.

Podle odhadů Kyjeva ukrajinští zemědělci pěstují potraviny pro 400 milionů lidí po celém světě. Třeba Egypt nebo Libanon jsou na ukrajinské pšenici zcela závislé. Nedostanou se k ní už týdny. Obilí z Ukrajiny vyvážejí lodě. Cesty do přístavů ale obsadila ruská armáda a trasy po Černém moři blokuje její flotila. 

Arabské země sužuje i nedostatek vody

Země Blízkého východu mají podle arabistky Lenky Hrabalové zatím potraviny v zásobě. Rostou ale obavy z budoucnosti, tvrdí. Nejhorší situace podle ní hrozí Jemenu, který má problémy dlouhodobě. „Země je rozdělená do několika frakcí, pořád se tam bojuje a aktuálně asi dvě třetiny jemenských obyvatel potřebují pomoc, aby byli schopní se uživit.“

Ohrožena je navíc i produkce potravin přímo v arabských zemích. „Jde o to, že od šedesátých let prudce narostl počet obyvatel, spousta lidí odešla z venkova do měst, zároveň se bavíme o regionu, kde neustále propukají konflikty, které ničí zemědělskou půdu,“ vyjmenovává arabistka.

Dalším problémem je i špatné zásobování vodou a správa vodních toků. Hrabalová uvádí, že třeba v oblasti Basra v Iráku je vlivem snížení průtoku v řekách Eufrat a Tigris sedmaosmdesát procent zemědělské půdy nepoužitelných.

Předpokládá se také, že v roce 2030 nebude mít například Tunisko dostatek vody pro vlastní obyvatele. Pro hlubší strukturální změny, které by neblahý trend mohly zvrátit, ale státy Blízkého východu podle arabistky nejspíš nemají kapacitu. „Často se říká, že další válka bude o vodu, a na Blízkém východě je reálně vidět, že to prostě bude věc další dekády,“ míní Hrabalová.