Blouděním to začalo, Vary nekončí. Festival oceňuje Jaromíra Hanzlíka

Bloudění Jaromír Hanzlík natáčel, když mu bylo sedmnáct. Drama o generačním střetu mezi otcem, někdejším stalinistickým komunistou, a jeho synem společně režírovali Jan Čuřík a Antonín Máša. Premiéru měl v roce 1965.

„Mé rodiče v něm hráli Jiřina Jirásková a Jiří Pleskot a díky nim jsem se pak dostal do Vinohradského divadla, kde se o mně zmínili jako o talentovaném herci,“ připomněl Hanzlík, v čem byl pro něj tento film důležitý. 

Místo na DAMU, kam mezitím udělal přijímačky, tak rovnou nastoupil na významnou pražskou scénu, kde zůstal v angažmá až do počátku devadesátých let. Na jejích prknech se proměnil v Hamleta, Revizora, Cyrana či Oidipa.

Bloudění jako titul k Hanzlíkově poctě se promítal také v divadle – v karlovarském. Hlediště přivítalo herce  dlouhým potleskem vestoje. „Vehnali jste mi slzy do očí,“ přiznal dojatý umělec. Uznání se mu ve Varech dostane i od kolegů. Od Jiřího Bartošky převezme v sobotu cenu za přínos české kinematografii. „Nečekal jsem v životě, že dostanu nějaké vycenění – a ještě navíc za přínos. Já jsem nikomu nic nepřinesl,“ žertoval Hanzlík. 

Od pionýra k Žertu

Před třiceti lety v Karlových Varech i natáčel. V tamním Národním domě vznikaly scény do seriálu Cirkus Humberto. Jaromír Hanzlík prý ale raději ze své filmografie vzpomíná třeba na Léto s kovbojem, v němž si bezelstně přímým způsobem namlouval svou častou filmovou partnerku Danielu Kolářovou. Potkával se s ní ostatně i na prknech Vinohrad.  

Před kamerou se poprvé objevil jako třináctiletý v roli zlého pionýra v zapomenutém televizním snímku Taková loď. Zásadním pro něj byl ale až rok 1965, kdy natočil zmíněné Bloudění a také ho režisér Zdeněk Sirový obsadil do hlavní role v dramatu Finský nůž o dvou mladících (druhým je Karel Meister ml.), kteří  utíkají před následky rvačky s tragickým koncem. I tentokrát se na filmu podílel Jan Čuřík, ovšem jako scenárista.

Od té doby pravidelně filmoval. Ve volnějších šedesátých letech stihl ještě třeba Romanci pro křídlovku, letně melancholický snímek na motivy básně Františka Hrubína natočil s Otakarem Vávrou. Karel Kachyňa ho obsadil role mladého německého vojáka v komorním psychologickém dramatu ze sklonku války Kočár do Vídně. Objevil se také ve zfilmování románové prvotiny Milana Kundery Žert pod vedením režiséra Jaromila Jireše.

Kovboj i Pepin

V sedmdesátých letech se více a více prosazuje v komediálních rolích. S Danielou Kolářovou se potkává také jako královský šenk Karla IV. v Noci na Karlštejně, samotného krále a císaře v jinošských letech si zahrál ve Slastech Otce vlasti. K oblíbeným reprízám patří i vodnická komedie Jak utopit doktora Mráčka. Osmdesátá léta znamenala opět více příležitostí k vážnějším, zralejším rolím. Přispělo k nim i jeho filmové setkání s předlohami Bohumila Hrabala v režii Jiřího Menzela, jako byly Slavnosti sněženek, Něžný barbar a především Postřižiny, v nichž vytvořil hlasitého strýce Pepina.

Popularitu průběžně získával také v seriálech, především v sitcomu Taková normální rodinka, v sérii o počátcích pražské záchranné služby Sanitka a v sáze Cirkus Humberto. V nedávné době se objevil například v menší, ale podstatné roli v jiném seriálovém cirkusu – Cirkusu Bukowsky.

Hanzlík scenáristou

Od devadesátých let se rozhodl hraní před kamerou i na jevišti omezit, i když z plátna a obrazovky nezmizel, zahrál si třeba krále v pohádce Nesmrtelná teta, v posledním Menzelově filmu Donšajni či v krimidramatu Gangster Ka. A také v nepříliš úspěšném pokračování oblíbených normalizačních seriálů Sanitka a Nemocnice na kraji města. 

Po sedmdesátých narozeninách se rozhodl představit divákům i v jiné filmařské profesi než jen herecké. Ještě letos by chtěl začít natáčet snímek podle vlastního scénáře. Léto s gentlemanem, jak se příběh jmenuje, by měl režírovat Jiří Adamec.