Bloudění

Blouděním to začalo, Vary nekončí. Festival oceňuje Jaromíra Hanzlíka

Několikaminutový potlesk vestoje odměnil Jaromíra Hanzlíka, když na festivalu v Karlových Varech ve čtvrtek uvedl drama Bloudění. V jeho filmografii pozapomenutý snímek byl podstatný pro Hanzlíkovu hereckou kariéru, a dovedl ho tak ke slavnějším rolím, jakým byl strýc Pepin, záchranář Jandera nebo doktor Mráček. Za umělecký přínos české kinematografii převezme Hanzlík ještě v sobotu Cenu prezidenta karlovarského festivalu. Ocenění pro něj ovšem neznamená závěrečnou bilanci, letos se chystá začít natáčet nový film.

Bloudění Jaromír Hanzlík natáčel, když mu bylo sedmnáct. Drama o generačním střetu mezi otcem, někdejším stalinistickým komunistou, a jeho synem společně režírovali Jan Čuřík a Antonín Máša. Premiéru měl v roce 1965.

„Mé rodiče v něm hráli Jiřina Jirásková a Jiří Pleskot a díky nim jsem se pak dostal do Vinohradského divadla, kde se o mně zmínili jako o talentovaném herci,“ připomněl Hanzlík, v čem byl pro něj tento film důležitý. 

Místo na DAMU, kam mezitím udělal přijímačky, tak rovnou nastoupil na významnou pražskou scénu, kde zůstal v angažmá až do počátku devadesátých let. Na jejích prknech se proměnil v Hamleta, Revizora, Cyrana či Oidipa.

Video Události v kultuře
video

Festival ve Varech oceňuje Jaromíra Hanzlíka

Bloudění jako titul k Hanzlíkově poctě se promítal také v divadle – v karlovarském. Hlediště přivítalo herce  dlouhým potleskem vestoje. „Vehnali jste mi slzy do očí,“ přiznal dojatý umělec. Uznání se mu ve Varech dostane i od kolegů. Od Jiřího Bartošky převezme v sobotu cenu za přínos české kinematografii. „Nečekal jsem v životě, že dostanu nějaké vycenění – a ještě navíc za přínos. Já jsem nikomu nic nepřinesl,“ žertoval Hanzlík. 

Od pionýra k Žertu

Před třiceti lety v Karlových Varech i natáčel. V tamním Národním domě vznikaly scény do seriálu Cirkus Humberto. Jaromír Hanzlík prý ale raději ze své filmografie vzpomíná třeba na Léto s kovbojem, v němž si bezelstně přímým způsobem namlouval svou častou filmovou partnerku Danielu Kolářovou. Potkával se s ní ostatně i na prknech Vinohrad.  

Před kamerou se poprvé objevil jako třináctiletý v roli zlého pionýra v zapomenutém televizním snímku Taková loď. Zásadním pro něj byl ale až rok 1965, kdy natočil zmíněné Bloudění a také ho režisér Zdeněk Sirový obsadil do hlavní role v dramatu Finský nůž o dvou mladících (druhým je Karel Meister ml.), kteří  utíkají před následky rvačky s tragickým koncem. I tentokrát se na filmu podílel Jan Čuřík, ovšem jako scenárista.

Romance pro křídlovku (1966, režie: Otakar Vávra)
Zdroj: ČT

Od té doby pravidelně filmoval. Ve volnějších šedesátých letech stihl ještě třeba Romanci pro křídlovku, letně melancholický snímek na motivy básně Františka Hrubína natočil s Otakarem Vávrou. Karel Kachyňa ho obsadil role mladého německého vojáka v komorním psychologickém dramatu ze sklonku války Kočár do Vídně. Objevil se také ve zfilmování románové prvotiny Milana Kundery Žert pod vedením režiséra Jaromila Jireše.

Kovboj i Pepin 

V sedmdesátých letech se více a více prosazuje v komediálních rolích. S Danielou Kolářovou se potkává také jako královský šenk Karla IV. v Noci na Karlštejně, samotného krále a císaře v jinošských letech si zahrál ve Slastech Otce vlasti. K oblíbeným reprízám patří i vodnická komedie Jak utopit doktora Mráčka. Osmdesátá léta znamenala opět více příležitostí k vážnějším, zralejším rolím. Přispělo k nim i jeho filmové setkání s předlohami Bohumila Hrabala v režii Jiřího Menzela, jako byly Slavnosti sněženek, Něžný barbar a především Postřižiny, v nichž vytvořil hlasitého strýce Pepina.

Jaromír Hanzlík jako strýc Pepin ve filmu Postřižiny
Zdroj: ČT

Popularitu průběžně získával také v seriálech, především v sitcomu Taková normální rodinka, v sérii o počátcích pražské záchranné služby Sanitka a v sáze Cirkus Humberto. V nedávné době se objevil například v menší, ale podstatné roli v jiném seriálovém cirkusu – Cirkusu Bukowsky.

Hanzlík scenáristou

Od devadesátých let se rozhodl hraní před kamerou i na jevišti omezit, i když z plátna a obrazovky nezmizel, zahrál si třeba krále v pohádce Nesmrtelná teta, v posledním Menzelově filmu Donšajni či v krimidramatu Gangster Ka. A také v nepříliš úspěšném pokračování oblíbených normalizačních seriálů Sanitka a Nemocnice na kraji města. 

Po sedmdesátých narozeninách se rozhodl představit divákům i v jiné filmařské profesi než jen herecké. Ještě letos by chtěl začít natáčet snímek podle vlastního scénáře. Léto s gentlemanem, jak se příběh jmenuje, by měl režírovat Jiří Adamec.