Praha – Jste blbí jak štolverky, říkával nám na základce matikář. Měl asi pravdu, i když naše generace zvyklá cumlat dropsy nedobytně slepené v papírové ruličce, besipky nebo plněné bonbony pojmenované po pražských fotbalových klubech ještě tenkrát netušila, že tento slovní obrat je narážkou na cukrovinky německé firmy Stollwerck. Ale co je na nich vlastně blbé? Kdo to dodnes netuší, najde - kromě kopy dalších zajímavostí - odpověď na výstavě Staropražské Vánoce, která v pražské botanické zahradě Na Slupi potrvá do 2. ledna.
Vánoční myš pro štěstí a vodníci blbí jak štolverky
Každoroční vánoční výstavy Petra Herynka jsou svou příjemnou atmosférou už od roku 1978 vždy stejné, obsahem a zaměřením ale přece pokaždé trochu jiné. O té letošní to platí obzvlášť, protože přináší nejen na čtyři tisíce exponátů, ale připomíná svěží formou i staropražské zvyky, artefakty a reálie, na něž už dávno sedl prach a zub času pořádně zahlodal – pokud se náhodou právě na bonbonech od Stollwercka nevylomil.
Výstava Staropražské Vánoce ve výstavním skleníku botanické zahrady Na Slupi je otevřena denně od 10 do 17 hodin včetně sobot a nedělí (na Štědrý den a na Silvestra do 16:00). Navazuje na výstavy Tradice Českých Vánoc (2011), Dárky od Ježíška (2010), Lidové vánoční ozdoby (2009), Vánoce na vsi (2008), Tajemné postavy adventu (2007), Staročeské Vánoce (2006) nebo České Vánoce v kuchyni (2005).
Kromě tradičně původních vánočních ozdob a nejrůznějších dekorací a figurek z klasických i neobvyklých materiálů od lidových tvůrců, které mohou v neposlední řadě posloužit i jako inspirace pro šikovné ruce, vévodí letošní výstavě stoletý kolorovaný betlém se 160 figurkami příbramského řezbáře Antonína Smetáka. O pohnutém osudu betlému se zde návštěvníci dočtou více – stejně jako o pohyblivém betlému Ladislava Abraháma a dalších, dosud nevystavených jesličkách - včetně oblíbených vystřihovacích.
Betlémy tak trochu připomínají i vystavená miniaturní loutková divadélka, která jsou replikami těch skutečných, jejichž loutky a divadelní rekvizity se dělávaly i podle návrhů Mikoláše Alše. Ke konci roku ale musel Kašpárek, drak, Škrhola a Mamlas s Pavlasem chtě nechtě ustoupit hrám s vánoční tématikou.
Jako výjev z prvorepublikového filmu působí vystavené plechovky, reklamní cedule a vánoční poutače, barvotiskové obrázky na perníky, sto let starý cestovní kufr, starodávné hračky, oblečení nebo historické kalendáře. Vůně svařáku a cukroví zase jakoby dýchne při pohledu na exponáty připomínající mikulášské a vánoční trhy, které byly v centru Prahy především na Staroměstském, Senovážném, Karlově a Malostranském náměstí. Právě sem chodili do kostela svatého Mikuláše na odpolední mši Mikulášové, andělé a čerti. Teprve po mši se rozcházeli do svých rajonů trochu postrašit, ale především obdarovávat děti – třeba mikulášskými bonbonovými metlami, perníky, certlemi, cucem na klacku nebo sněhovým pečivem.
Až na vás vybafne čert v životní velikosti, nelekejte se ho. Připomíná tu lidové pověry, stejně jako část věnovaná vodníkům - těm dokonce Pražané ještě v polovině 19. století strojili stromeček, aby je hastrmani příští rok nestahovali do vody. Svůj stromek s dobrotami měli u Karlova mostu i sebevrahové a chudina. Návštěvníci výstavy se seznámí i s dalšími vánočními rituály a zvyky staré Prahy, včetně těch tříkrálových. Dovědí se třeba, co dělal na Vánoce majitel slavné Vaňhovy rybárny na Václaváku nebo jakou „vánoční loterii“ pro své zákazníky připravoval jistý pekař z Dlouhé.
Poučení budou po opuštění výstavy i ti, kdo nevědí, odkud pochází název ulice Celetná a jak to souvisí s vánočními svátky, co prodávali Bosňáci, jak vypadaly přenosné drátenické jesličky, proč se říká „něco někde vyšmejdit“, kde slepované oplatky přišly k označení pišingr, co bylo Barborčino světlo a kde se vzalo označení pro horníky, kteří je zapalovali.
Zajímavým exponátem je vedle nikdy neopadávajícího - protože papírového - zlatého deště třeba vánoční hvězda Olgy Havlové, kterou tehdejší první dáma dostala k Vánocům v roce 1993. Dodnes se o květinu stará zahradník našich šesti prezidentů Václav Kefurt.
A ještě k těm slibovaným vánočním myším, které jsou spolu s hrdličkami doslova oživením výstavy: Lidé vždy myši hubili jako jedny z nejhorších škůdců, na Štědrý den jim ale připravovali hostinu – kousek sýra, chléb nebo jiné dobroty - právě proto, aby záludní hlodavci celý příští rok neškodili. Neštěstí by navíc potkalo toho, kdo by zabil bílou myšku. Ty se chovaly jako velká vzácnost pro štěstí. Čím více jich bylo - tím lépe pro jejich majitele a obydlí, kde byly doma.
Výstavu pořádají Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Botanická zahrada hlavního města Prahy, nakladatelství Argo, Polabské národopisné muzeum v Přerově nad Labem, firma Rosa, Lesy České republiky - Okrasná školka Ďáblice a firma Bonsai květiny Petra Herynka. Mediálními partnery jsou časopis Zahrádkář a televize Metropol. Časopis Zahrádkář rovněž vyhlásil soutěž o nejlepší domácí likér; na výstavě si lze zakoupit i vánoční výrobky od lidových tvůrců – pro ozdobu i na zub.