Zažít Šanghaj

• Vladimír Klimsa

9. 11. 20149. 11. 2014, 09:11|Zdroj: ČT24

Šanghaj bývá často zahalena smogem

Zdroj: ČT24/Vladimír Klimsa

Nejdříve jeden příklad. Vezměte počet obyvatel ČR a vynásobte dvěma. Potom tyto imaginární lidi umístěte na plochu necelých 6 400 km2. Máte to? Pokud ano, tak jste v hrubých rysech právě načrtli druhé největší město Číny Šanghaj. Tato třiadvacetimilionová megapolis je zároveň největším obchodním přístavem na světě (mimochodem, mezi pěti největšími světovými přístavy jsou tři čínské). Těch nej má Šanghaj celou řadu. Například se zde nachází největší koncentrace výškových budov na světě. Kolem 3 150 mrakodrapů vytváří nezaměnitelné panorama města. I obyvatelé newyorského Manhattanu blednou závistí, navštíví-li srdce Šangaje – nábřeží Bund. O to obdivuhodnější je, že toto vše vybudovali za necelých třicet let.

Šanghajský adrenalin

Šanghaj vás dostane již při přistání na letišti Pudong. Tento supermoderní vzdušný přístav je doslova prošpikován různými technickými vychytávkami, které vám mají usnadnit vstup do země. Řada elektronických detektorů vás zrentgenuje, počítačově řízené brány celně odbaví a další nasměrují k veřejné dopravě. Letiště Pudong leží asi 30 kilometrů od centra města. K cestě z letiště se nabízejí různé druhy autobusů, turistických shuttle busů nebo klasické taxi. Existuje však ještě jeden druh dopravy, který se vám navždy vryje do paměti. Je to dnes nejrychlejší vlak na světě, tzv. Maglev (magnetická levitace).

Železniční trať pro rychlovlaky Maglev je tvořena ze supravodivých magnetů. Stejně tak jsou magnety součástí vlakové jednotky Maglev. Vzájemným působením obou magnetů je vlak nadzvednut 5–10 cm nad trať a lineárními elektromotory „posouván“ vpřed. Jev nadzvednutí tělesa pomocí odpudivých elektromagnetů se nazývá magnetická levitace. Ze spojení části slov magnetická levitace vznikl i název Maglev. Vlaky typu Maglev jsou teoreticky schopné dosáhnout neomezené rychlosti, jejich rychlost však omezuje odpor vzduchu. První komerčně využívanou trať tohoto vlaku postavili v Číně v roce 2002 (projekt realizoval Siemens) a vede z letiště Pudong do centra Šanghaje. Těch třicet kilometrů urazí souprava za necelých osm minut a během jízdy dosáhne rychlosti 431 km/hod. Vše je řízeno počítači, ale přesto vám trochu zatrne, když vidíte mladou strojvůdkyni ve slušivém stejnokroji, jak si za jízdy provádí manikúru a jen občas pohledem zkontroluje řídící panel. I když jízda trvá tak krátce, je to fantastický zážitek kombinující lehké mrazení s vysokou hladinou adrenalinu.

Nejvyšší vyhlídka planety

Šanghaj je bezesporu perlou Číny. Oproti usedlejšímu Pekingu působí více „kapitalisticky“, je architektonicky rozmanitější, živější, barevnější. Zároveň však má i jedno z nejšpinavějších ovzduší na světě (další šanghajské nej). Pokud máte štěstí a přeje vám počasí, navštivte některou z proslulých šanghajských vyhlídek. Ta nejslavnější je na televizní věži s nezaměnitelnou architekturou a s příznačným názvem Perla Orientu. Věž je vysoká 468 metrů, nabízí celkem 15 vyhlídek a ta nejvyšší je návštěvníkům k dispozici ve výšce 350 metrů. Krásná je i po setmění, kdy ji ozáří tisíce různobarevných LED diod. Nebes se však dotknete až při návštěvě Šanghajského světového finančního centra. Mrakodrap ční do výšky 492 metrů, vyhlídka je jen o 18 metrů níž. Vyšší rozhled už tu nikde jinde nenajdete. Této budově se přezdívá otvírák lahví, protože se v ní nachází velký otvor a otvírák skutečně připomíná. Za návštěvu stojí také mrakodrap Jin Mao Tower s nejrychlejším výtahem na světě, který se pohybuje rychlostí 9,1 m/s.

Tajemné kouzlo jadeitového Buddhy

Na světě není mnoho soch, které by svým věhlasem přesáhly hranice zemí, jež je zrodily, a zároveň vstoupily do povědomí milionů lidí po celé planetě. Mezi takové určitě patří Michelangelův David nebo socha Ježíše Krista v brazilském Riu de Janeiru. Obě vyvolávají úžas a silné emocionální hnutí. Do stejné kategorie zážitků patří i návštěva hlavního šanghajského centra buddhismu – chrámu Jadeitového Buddhy. Svatostánek byl založen za vlády dynastie Sung (960–1279) a ve svých zdech ukrývá dvě nesmírně vzácné Buddhovy sochy vyrobené z čínského minerálu jadeit. Jedna socha představuje Buddhu sedícího a druhá ležícího. Sochy byly přivezeny z Barmy v roce 1882 a do chrámu vsazeny při jeho dokončení v roce 1918.

Protože většina soch v buddhistických chrámech bývá z hlíny a následně jsou jen lehce pozlaceny, není divu, že obě Buddhovy sochy z jadeitu silně přitahují nejen mnoho věřících, ale i zvědavé cizince a turisty z celého světa. Buddhovy sochy ve vás vyvolávají zvláštní pocit harmonie, rovnováhy mezi principy jing a jang, a když odcházíte, cítíte se naplněni pozitivní energií. Máte pocit setkání s něčím, co vás přesahuje, s něčím výjimečným. A přesně do této kategorie lze zařadit návštěvu chrámu Jadeitového Buddhy.

(pokračování)